WEBVTT

00:01.300 --> 00:05.100
Kdyby stromy uměly mluvit, co všechno by nám asi mohly vyprávět?

00:05.100 --> 00:11.970
Známý průkopník a autor bestsellerů Dr. Erwin
Thoma hovořil v roce 2018 na 15. ročníku konference

00:11.970 --> 00:15.972
AZK o tajném jazyku stromů. Zní to zajímavě, že?

00:15.972 --> 00:22.228
Ve své přednášce Dr. Erwin Thoma zásadně zpochybňuje
široce rozšířený a často brutálně uplatňovaný pohled na

00:22.228 --> 00:26.233
svět, který zná každý, ať už v malém, nebo ve velkém měřítku:

00:26.233 --> 00:34.774
Všechno je v konkurenčním boji. Přežije jen ten silnější! Takový
pohled na svět je přece ospravedlněním bezohledného egoismu.

00:34.774 --> 00:38.720
Erwin Thoma však dospěl k úplně jinému přesvědčení:

00:38.720 --> 00:46.431
Na počátku stvoření je vše v harmonii a
synergii! Vždy zvítězí to, co slouží životu všech.

00:46.431 --> 00:55.278
Thoma zásadně změnil naše poznatky o stromech a dřevě i o využití
dřeva. Je odborníkem v oblasti dendrologie a výzkumu dřeva.

00:55.278 --> 01:02.639
V roce 1985 převzal Thoma jako nejmladší lesní
správce v Rakousku odlehlý horský revír v Tyrolsku.

01:02.639 --> 01:07.859
Tam nasbíral své působivé zkušenosti o tajemstvích stromů.

01:07.859 --> 01:14.000
Podívejte se na tento napínavý a povzbuzující
pořad s Erwinem Thomou, který vám otevře oči.

01:25.485 --> 01:32.028
Nyní se dostáváme k poslednímu kolu a já jsem si přál,
abychom tohoto řečníka zařadili jako jemné zakončení.

01:32.028 --> 01:35.776
Je to muž, který na mě udělal velmi, velmi velký dojem.

01:35.776 --> 01:43.607
Když jsem ho slyšel – ani si už nevzpomínám, v jaké souvislosti,
doporučení se přece objevují pořád –, tak mě

01:43.607 --> 01:50.360
to, co říkal, tak fascinovalo, že jsem ho
doslova okouzlil, a to ani nebylo tak snadné.

01:50.360 --> 01:54.460
Protože právě dnes by už měl být na poli a pomáhat se sklizní.

01:54.460 --> 02:05.380
„Byla to sice trochu dřina, ale nakonec vyměnil svou
úrodu za pobyt u nás, aby tu dnes mohl být s námi.“

02:11.186 --> 02:20.710
„A můžu jen říct, že tam dole sedí. Je to takový
muž, že když promluví, pak slyšíš, jak mluví i stromy.“

02:20.710 --> 02:27.631
Kdo to je? Mluvíme o Dr. Erwinovi Thomovi. Ještě o něm uslyšíme.

02:27.631 --> 02:37.080
Prosím, to je on. Na plátně vidíme, kdo to
je. Potom ho požádám, aby přišel nahoru.

02:39.008 --> 02:44.090
inženýr Dr. Erwin Thoma

02:44.090 --> 02:50.176
Vyhledávaný průkopník a odborník v
oblasti dendrologie a výzkumu dřeva.

02:50.176 --> 02:55.620
, narozen v roce 1962, , vyrůstal v Rakousku

02:55.620 --> 02:59.775
Je ženatý a má tři dospělé děti.

02:59.775 --> 03:03.904
Vzdělání – Vzdělání v oboru lesnictví

03:03.904 --> 03:11.920
V roce 1985 převzal jako nejmladší lesní
správce v Rakousku odlehlý horský revír v Tyrolsku.

03:11.920 --> 03:17.629
Následovalo několik let učení, během nichž
procestoval lesnictví a dřevařský průmysl v Evropě.

03:17.629 --> 03:24.186
Činnost – 1990 Založení vlastního podniku na
zpracování dřeva, průkopnického podniku, který

03:24.186 --> 03:28.497
vyrábí obvodové pláště budov z čistého dřeva.

03:28.497 --> 03:36.040
1998 Založení vlastního výzkumného a
vývojového centra pro zpracování přírodního dřeva.

03:36.040 --> 03:42.848
Ve stejném roce byla podána přihláška na mezinárodní
patent týkající se speciální dřevěné konstrukční metody.

03:42.848 --> 03:48.224
Tento vývoj zásadně změnil stav techniky v oblasti dřevostaveb.

03:48.224 --> 03:54.707
Díky různým výzkumným projektům se stal v celé Evropě
uznávaným odborníkem na přírodní dřevo. Jeho výzkum

03:54.707 --> 03:59.023
se stává předmětem zájmu několika evropských univerzit.

03:59.023 --> 04:08.093
Získal řadu ocenění za své postavené domy, mimo jiné
Salcburskou cenu za inovace a dosud jedinou zlatou

04:08.093 --> 04:13.680
certifikaci „Cradle to Cradle“ pro stavební materiál.

04:13.680 --> 04:21.888
Erwin Thoma předává své znalosti v televizních pořadech, odborných
přednáškách a devíti knihách, z nichž pět jsou bestsellery.

04:21.888 --> 04:29.354
Jeho knihy byly přeloženy do deseti různých jazyků a
jejich celkový náklad činí přibližně 500 000 výtisků.

04:29.354 --> 04:36.676
Díky mediálním zprávám v Japonsku, USA a celé Evropě
si vybudoval mezinárodní síť kontaktů s architekty,

04:36.676 --> 04:42.464
stavebními odborníky a představiteli vědy a hospodářství.

04:42.464 --> 04:48.240
Dnešní téma: Tajný jazyk stromů

04:58.056 --> 05:01.035
Srdečně vás vítáme!

05:05.100 --> 05:08.945
Nevím, co mě dnes čeká, ale jedno si přeju:

05:08.945 --> 05:14.260
Ten krátký příběh o pryskyřici a
tátovi s plechovkou… to bylo tak milé!

05:14.260 --> 05:20.838
Od něj se dá tolik naučit. Vyzkoušel jsem
to. Je to prostě bomba! No, hodně štěstí!

05:20.838 --> 05:28.928
Děkuji, milý Ivo, za pozvání a vítám vás všechny, dámy a pánové.

05:28.928 --> 05:46.908
Mám takovou radost, že se s vámi teď na
závěr mohu vydat na cestu do úplně jiného světa.

05:46.908 --> 05:57.320
Dnes jsme slyšeli tolik o zájmech, o moci, o manipulaci, o
strategiích, které jsou k tomu zapotřebí – o všem možném.

05:57.320 --> 06:06.127
A teď bych se s vámi rád podíval na to, jak se s
tím vypořádávají v úplně jiném světě než je ten náš.

06:06.127 --> 06:17.856
Jak to vypadá ve stvoření, v přírodě? Co se
tam děje se slabšími účastníky hry, života?

06:17.856 --> 06:25.340
Jak se v tomto případě zajistí budoucnost pro několik generací?

06:25.340 --> 06:32.600
A na tuto cestu bych se s vámi rád vydal – k stromům a do lesa.

06:32.600 --> 06:42.577
Možná si teď pomyslíte, že je to hlupák, protože co má les a
co mají stromy společného s takovými tématy, se strategiemi,

06:42.577 --> 06:47.789
jak bychom my lidé měli spravedlivě a dobře utvářet Zemi?

06:47.789 --> 06:56.360
Ale hned uvidíte, že když se člověk zabývá
stromy, může si dělat, co chce, a nakonec

06:56.360 --> 07:02.260
nevyhnutelně dojde k hlubokým tajemstvím života.

07:02.260 --> 07:09.216
Tak to vždycky je, když vyrazíte do
přírody. A podívejte se: Co je to strom?

07:09.216 --> 07:15.160
Každý z vás už někdy viděl strom a
dotkl se ho, objal ho nebo něco podobného.

07:15.160 --> 07:19.968
Takový strom je přece pořádná hmota. To je opravdu působivé.

07:19.968 --> 07:27.460
Stromy patří k nejstarším živým organismům na Zemi a jsou
tu stokrát déle než my lidé. Říká se, že 500 milionů let.

07:27.460 --> 07:38.040
A včera jsme tam viděli tak krásné stromy, smrky a jedle o
průměru tři čtvrtiny metru a vysoké možná 30 až 40 metrů.

07:38.040 --> 07:47.950
Takový strom váží se svými větvemi a jehličím
klidně i deset tun. Odkud se těch deset tun bere?

07:47.950 --> 07:56.340
Vždyť to přece kdysi bylo semínko velikosti špendlíkové
hlavičky, které spadlo na zem, a dnes tam stojí deset tun.

07:56.340 --> 08:04.340
Odkud pochází tato hmota? Co je to za dřevo, co je to za figurku?

08:04.340 --> 08:13.408
Na hodinách biologie, když jsem chodil na gymnázium, nám pan
profesor řekl: Stromy rostou tím, že čerpají živiny z půdy.

08:13.408 --> 08:18.520
A napadlo nás, že dřevo je vlastně přeměněná půda.

08:18.520 --> 08:26.960
Ale to přece v žádném případě nejde. Kdyby těch deset tun
vzešlo ze země, musela by tam být velká díra. Ta tam ale není.

08:26.960 --> 08:38.140
No, mohu vám to říct úplně přesně: Z takové jedle… od suroviny
až po hotovou jedli to tvoří přesně 0,5 % hmotnosti z půdy.

08:38.140 --> 08:48.180
Zbytek je vzduch a trochu přeměněná voda. Každý strom je zázrak.

08:48.180 --> 08:52.960
A tím už veškeré vědecké vysvětlení končí.

08:52.960 --> 09:00.512
Každý strom je vzduch, který se
zhmotňuje před našimi očima a stává se hmotou.

09:00.512 --> 09:08.820
Když stromek začne růst, udělá jako úplně
první věc přesně to samé, co jsme všichni udělali.

09:08.820 --> 09:14.180
To úplně první… co je první věc, když začíná život?

09:14.180 --> 09:16.688
Dýchat, ano, skvělé. To je správná odpověď.

09:16.688 --> 09:18.740
Špatná odpověď, kterou často slýchám, zní: křičet.

09:18.740 --> 09:25.829
Ale nejdřív je to dýchání, čerstvý vzduch,
aahhh. A tenhle vzduch je potravou stromu.

09:25.829 --> 09:34.016
Stromy totiž přišly s největším vynálezem v historii
života na Zemi, a tím je zelená barva. Nejsou zelené náhodou.

09:34.016 --> 09:43.697
Tato zeleň je totiž schopná filtrovat sluneční energii, tedy
sluneční světlo, tak, že uvnitř listu a jehličí vzniká

09:43.697 --> 09:53.433
zcela specifická směs paprsků, a když tudy prochází
CO₂, plyn ze vzduchu, rozloží se a strom tak získá uhlík.

09:53.433 --> 09:56.915
Uhlík, z něhož si může vytvořit své tělo.

09:56.915 --> 10:01.136
A totéž udělá s H²O, tedy s vodou.
Ta se také rozloží a pak získá vodík.

10:01.136 --> 10:09.293
A strom je uhlovodíková sloučenina, která obsahuje jen velmi malé
množství stopových prvků, a tyto stopové prvky mají

10:09.293 --> 10:17.640
důležitou funkci – z hlediska hmotnosti nejsou významné,
ale mají důležitou funkci v tom, že určují účel molekul.

10:17.640 --> 10:20.800
Že z nich vytvářejí určité buňky.

10:20.800 --> 10:27.522
Že oni rozhodují, zda z toho bude kousek kůry,
kousek dřeva, kousek listu nebo něco jiného.

10:27.522 --> 10:35.730
Tak, to je v kostce známé vědecké
vysvětlení na molekulární úrovni.

10:35.730 --> 10:41.160
Nicméně, jak jsem už řekl, když se
ptáme dál a ptáme se: „Kdo to řídí?“

10:41.160 --> 10:45.349
Kdo by na něco takového přišel? Jak se to stane?

10:45.349 --> 10:52.213
Věda už na to nedokáže odpovědět. Tam se
musíte obrátit k náboženství nebo k filozofii.

10:52.213 --> 10:57.607
A dnes se tím nechci dále zabývat,
každý si může najít odpověď sám.

10:57.607 --> 11:01.964
Samozřejmě musí na konci být vysvětlení stvoření.

11:01.964 --> 11:07.264
Neděle. Ale pro mě je zajímavé srovnávat strom s člověkem.

11:07.264 --> 11:10.905
A nejprve bych chtěl provést věcné srovnání.

11:10.905 --> 11:20.830
Vážení dámy a pánové, když vezmu elektronový mikroskop a
vyberu z vašeho těla úplně malinkatý kousíček – buňku –,

11:20.830 --> 11:27.751
kterou pak rozložím a prozkoumám, čeká mě velké překvapení:

11:27.751 --> 11:36.082
Jsou to přece přesně ty samé stavební prvky, z nichž
se skládá naše tělo, jako ty, z nichž se skládá strom.

11:36.082 --> 11:41.792
Jejich složení se jen trochu liší.
Stopové prvky jsou uspořádány jinak.

11:41.792 --> 11:48.082
No, když mi někdo řekne: „Jsi
tupec“, tak to, při Bohu, není urážka.

11:48.082 --> 11:55.509
Pak mu musím odpovědět:
Samozřejmě, že je to tupec, ale díkybohu –

11:55.509 --> 12:00.230
No tak, prosím vás, ten potlesk uprostřed
mi sice dělá radost, ale takhle to nejde.

12:00.230 --> 12:10.049
Protože Ivo dokázal sdělit své poselství za minutu, a
když budete pořád tleskat, nikdy za hodinu neskončím.

12:10.049 --> 12:17.600
Tak to uděláme tak, že na závěr zatleskáme, pokud to
půjde. Jestli to vůbec nepůjde… ale pokud to půjde.

12:17.600 --> 12:25.536
No, tady přece nejde o mě. Jsem jen nástroj,
který má předat poselství. O mě tu opravdu nejde.

12:25.536 --> 12:27.820
Zpět k „dřevěnému hlavu“.

12:27.820 --> 12:34.620
Rozdíl spočívá opravdu jen v tom, že některé,
některé, některé úplně malé atomy jsou uspořádány jinak.

12:34.620 --> 12:44.740
Rád bych vám uvedl působivý příklad toho, jak jsme
propojeni, jak neoddělitelně spojeni s přírodou, se stvořením.

12:44.740 --> 12:53.696
Řekl jsem, že tou zázračnou látkou, díky níž les vůbec
může vzkvétat a vzniknout, je chlorofyl, zelené barvivo.

12:53.696 --> 13:01.551
Když se podíváte na molekulu chlorofylu pod
mikroskopem, uvidíte strukturu, která je nádherná.

13:01.551 --> 13:05.300
Nejspíš by se to dalo přirovnat ke sněhovému krystalu.

13:05.300 --> 13:12.164
Nádherná geometrická struktura složená z
uhlík-vodík, uhlík-vodík, uspořádaná do geometrického vzoru.

13:12.164 --> 13:19.911
Relativně hluboko uvnitř se nachází kruh
tvořený atomy dusíku a úplně uprostřed – což je

13:19.911 --> 13:24.720
docela podivné – jediná tečka hořčíku, jedno atom.

13:24.720 --> 13:33.807
Toto množství hořčíku je v poměru k celkové
hmotnosti tak malé, jako kdybych na stůl položil zrnko soli.

13:33.807 --> 13:41.300
To není z hlediska hmotnosti podstatné. Je toho velmi málo. Přesto
se to nachází uprostřed. Takže to asi bude mít nějaký význam.

13:41.300 --> 13:48.386
Pokud teď provedeme experiment – a chlorofyl je přece velmi
důležitý, protože bez chlorofylu bychom my lidé tady nemohli být.

13:48.386 --> 13:51.697
Tak vznikl veškerý organický život.

13:51.697 --> 13:57.707
Z vědeckého hlediska se to dá říci, že
se to velmi blíží tajemství stvoření.

13:57.707 --> 14:08.120
Pokud nyní odstraním tento hořčík uprostřed a nahradím
ho atomem železa, nezměním tím hmotnost celé struktury.

14:08.120 --> 14:11.800
To je tak málo, že na tom nezáleží, že je to bezvýznamné.

14:11.800 --> 14:24.200
Ale jakmile tam přidám železo místo hořčíku, celá struktura
zčervená a už nemám chlorofyl, ale hemoglobin, naši krev.

14:24.200 --> 14:30.272
Jsme stromům tak podobní, tak spříznění, tak blízcí.

14:30.272 --> 14:36.160
A teď vám mohu uvést spoustu takových
příkladů z chemie, fyziky i biologie.

14:36.160 --> 14:47.460
Takže pokud si někdo myslí: „Žiji tady sám, moje ego mě
povznáší a já si všechno utvářím sám“, je to velký omyl!

14:47.460 --> 14:53.422
Můžete si dělat, co chcete. Jsme
spojeni se Zemí! Jsme jeden organismus!

14:53.422 --> 14:58.247
My, lidé… a lidé jsou organismus, který je spojen se Zemí.

14:58.247 --> 15:04.559
A když k tomu ještě vidím takové fantazie o
moci. Zapomeňte na to. Samozřejmě, že to existuje.

15:04.559 --> 15:10.850
Ale to jsou nesprávné vývojové trendy, které se samozřejmě
zase zhroutí. To je zcela jasné. Z biologického hlediska.

15:10.850 --> 15:13.632
Tak! Je důležité, abychom to věděli.

15:13.632 --> 15:19.974
A rád bych uvedl ještě pár příkladů
týkajících se vztahu mezi stromem a člověkem.

15:19.974 --> 15:22.320
Možná ještě jeden důležitý rozdíl.

15:22.320 --> 15:30.389
Když v lese uvidím takový malý stromek, nebo
když nějaký zasadím – osobně jsem zasadil tisíce

15:30.389 --> 15:34.760
stromů –, stane se něco opravdu vzrušujícího:

15:34.760 --> 15:44.007
Stromek, který začíná svůj život, ví už
od prvního dne, co na tomto světě chce.

15:44.007 --> 15:50.760
A on to ví po celý svůj život. To je podle
mě ten největší rozdíl oproti nám lidem.

15:50.760 --> 15:59.715
Takový strom, který ví: Musím růst nahoru a
musím roztáhnout své paže, své větve, svou

15:59.715 --> 16:04.880
korunu, své listy, aby na mě svítilo slunce.

16:04.880 --> 16:10.097
Pak budu moci splnit všechny své
úkoly. Potřebuji sluneční světlo.

16:10.097 --> 16:16.460
Vzduch tam je, voda tam je, to už stejně
mám. A to je to, co chtějí v první řadě.

16:16.460 --> 16:21.262
Hned na začátku svého života se tedy ocitají v
konkurenci, protože v lese jich je vždycky spousta.

16:21.262 --> 16:27.280
Příroda je přece vždycky štědrá. Semen je
vždycky spousta. A pak vyrostou nahoru.

16:27.280 --> 16:38.200
A pak jsou tu ti liberální teoretici tržní ekonomiky, kteří tvrdí:
Konkurence vše řeší, protože i v přírodě je vše o konkurenci.

16:38.200 --> 16:46.720
To je právě ten osudový omyl, který
nás vede k nežádoucímu vývoji ekonomiky.

16:46.720 --> 16:54.960
Weil, v lese se koná soutěž. Ale jen
úplně, úplně krátce. Je to krátký běh.

16:54.960 --> 17:02.560
A až budou stromy nahoře, nikdo už nebude
myslet na to, aby dále rozšiřoval svou moc.

17:02.560 --> 17:09.536
Místo, kde končí jakákoli soutěž, je
to, kde je zajištěn život jednotlivce.

17:09.536 --> 17:20.467
Jakmile strom vyroste, ví až do hloubi své
nejvnitřnější buňky: všem nám bude lépe, když se sjednotíme.

17:20.467 --> 17:26.040
Les, který ví: Blíží se bouře.

17:26.040 --> 17:33.437
Přichází sucho, přichází úder blesku,
přichází lesní požár, může přijít i kůrovec.

17:33.437 --> 17:36.940
Čeká nás spousta výzev.

17:36.940 --> 17:45.320
Ty můžeme překonat jen tehdy, budeme-li k sobě
bratrsky, co nejvíce bratrsky či sestersky, jak to jen jde.

17:45.320 --> 17:52.956
To znamená: soutěž, iluze, že nás příroda posílá do
soutěže; pokud někdo něco takového řekne, pak buď

17:52.956 --> 17:57.438
nemá ponětí o životě, nebo sleduje nějaké vlastní zájmy.

17:57.438 --> 18:01.910
V každém případě to není pravda. Z
biologického hlediska to neobstojí.

18:01.910 --> 18:08.120
A Gerhard Wisnewski pronesl krásnou
větu. Řekl: „Život je organizace.“

18:08.120 --> 18:14.752
To je pravda. Život, organický živý
organismus, potřebuje organizaci. Uvnitř i navenek.

18:14.752 --> 18:22.540
Organizace funguje pouze tehdy, pokud
existuje informační tok. Pokud funguje komunikace.

18:22.540 --> 18:27.240
V našem případě stromů: Pokud existuje jazyk stromů.

18:27.240 --> 18:36.480
Je to další velký omyl – my lidé chodíme do lesa a často
říkáme: „Chodíme do lesa, protože: tam je takové ticho.“

18:36.480 --> 18:41.420
Je tu ticho jen proto, že nedokážeme pochopit, co se tam děje.

18:41.420 --> 18:44.704
V lese je větší ruch než mezi námi lidmi.

18:44.704 --> 18:48.768
Začněme tím, jak roste to malé stromek.

18:48.768 --> 18:54.360
Malý stromek se zasadí nebo spadne
na zem jako semínko a začne růst.

18:54.360 --> 19:04.100
Už jsme slyšeli, že potřebuje vodu a vzduch, ale potřebuje také
těch 0,5 % stopových prvků. Tyto regulující látky potřebuje.

19:04.100 --> 19:08.560
Jak je získá? Jsou v humusovém komplexu.

19:08.560 --> 19:14.187
A strom je – což je také velmi
rozšířený omyl – kořen není horník.

19:14.187 --> 19:19.104
Kořen nedokáže ze země nic
vytáhnout. Nic, nic, nic, ani jediné atom.

19:19.104 --> 19:25.897
Nic. Kořen potřebuje někdo, kdo přijímá objednávky.

19:25.897 --> 19:32.995
A právě tu látku, kterou strom právě
potřebuje, vytahuje ze země a dopravuje ke kořenům.

19:32.995 --> 19:41.599
To potřebuje někdo, kdo tuto práci
vykonává. A tím „někým“ jsou mikroorganismy.

19:41.599 --> 19:48.720
Jen abychom si to dokázali představit. V jedné čajové lžičce lesní
půdy žije v průměru deset až jedenáct milionů mikroorganismů.

19:48.720 --> 19:52.920
Pro náš zdravý rozum je to naprosto nepředstavitelné. Tolik.

19:52.920 --> 20:01.667
A mikroorganismy, ty nedělají nic jiného, než že po celý svůj
život… Tyto stopové prvky – pokud vědí, že dnes potřebuje železo,

20:01.667 --> 20:09.312
zítra hořčík, protože vytváří chlorofyl, pozítří vápník,
draslík, mangan, všechno možné – tyto stopové prvky to

20:09.312 --> 20:14.360
čerpají ze země a dopravují to k nejbližšímu kořenovému hrotu.

20:14.360 --> 20:23.500
Teď se vás ptám: „Jsou snad blázni?“ Celý život
pracovat, a to úplně zadarmo. Dělali byste to?

20:23.500 --> 20:27.720
Ale nebojte se. Oni to taky nedělají zadarmo.

20:27.720 --> 20:32.749
Mikroorganismy jsou královsky odměňovány.

20:32.749 --> 20:39.099
Jsou to totiž samí feťáci a z toho
stromu získávají něco, co jinde nikde není.

20:39.099 --> 20:41.420
Tam dole, v tom temném světě. To nikde jinde neexistuje.

20:41.420 --> 20:46.334
A to je – nejprve uvedu chemický
vzorec – pro ty, kteří se tím zabývají.

20:46.334 --> 20:53.002
To je C6 – uhlík, H12 – vodík, O6 – kyslík.
Přesně to, z čeho se skládá ten strom tam nahoře.

20:53.002 --> 20:56.200
A kdo se vyzná v chemii – je to cukr.

20:56.200 --> 21:02.825
Takže při fotosyntéze nahoře nevytváří jen dřevní
buňky, ale navíc teď v létě, kdy svítí slunce a

21:02.825 --> 21:07.260
proudí míza, produkuje také velké množství cukru.

21:07.260 --> 21:11.220
A cukr dopravuje dolů a rozděluje ho mezi mikroorganismy.

21:11.220 --> 21:15.969
Pokaždé, když něco odevzdají, dostanou
za to kapku cukru. A kvůli tomu pracují.

21:15.969 --> 21:20.448
To je symbióza. To je velká spolupráce.

21:20.448 --> 21:27.435
A oni také vědí, že to nikdo sám nikdy nezvládne.
Musíme spolupracovat a musíme spolu komunikovat.

21:27.435 --> 21:33.600
Musí vědět, co ten strom potřebuje. V biologii
se v této oblasti provádí opravdu skvělý výzkum.

21:33.600 --> 21:40.258
Když někdo jde do lesa… když jdu do lesa a vezmu si
sekeru – což jako lesník často dělám – a… označím strom.

21:40.258 --> 21:43.265
Protože říkám, že ten strom musí pryč,
protože už je tak velký a mohl by se zřítit.

21:43.265 --> 21:49.562
Tak do zdí vyrazím díru, aby ho lesník našel a mohl ho pokácet.

21:49.562 --> 21:55.265
To je zranění, taková díra, a strom to okamžitě pocítí.

21:55.265 --> 21:57.770
A když se mu něco takového stane,
děje se něco opravdu zvláštního.

21:57.770 --> 22:06.848
Během několika minut, uprostřed léta v období růstu –
pokud k tomu dojde v létě – se veškerý růst zastaví.

22:06.848 --> 22:14.186
Ten dostane zprávu: „Tady je rána. To je nebezpečné.
Mohou sem proniknout spóry hub, viry a bakterie,

22:14.186 --> 22:18.976
které mi mohou ohrozit život hnilobou a podobnými věcmi.“

22:18.976 --> 22:27.440
Takže ta horní část okamžitě přestane růst. Nedochází k tvorbě
nových buněk a veškerá energie se soustředí na hojení této rány.

22:27.440 --> 22:29.536
To je na tom to nejúžasnější.

22:29.536 --> 22:37.310
Už po deseti minutách miliardy půdních organismů vědí,
že ten nahoře má teď ránu, potřebuje něco jiného, a

22:37.310 --> 22:43.980
přivádějí z humusového komplexu další látky ke špičkám kořenů.

22:43.980 --> 22:52.980
Milí přátelé, čím hlouběji nahlížíte do
přírody, tím více se klaníte zázrakům stvoření života.

22:52.980 --> 22:59.220
Je to něco úžasného. Nic úžasnějšího neexistuje.

23:02.180 --> 23:06.044
Prostě si to nemohou odpustit :) .

23:06.044 --> 23:08.459
Ale to už k tématu komunikace.

23:08.459 --> 23:16.206
Nebo když je v létě takové horko, bouřka se valí
horským údolím a pak blesk udeří do stromu – to

23:16.206 --> 23:20.184
je něco zničujícího – to jsou neuvěřitelné síly.

23:20.184 --> 23:26.926
Zažil jsem to. I když to zní neuvěřitelně. Jednou jsem
sám stál pod takovým stromem a naštěstí jsem to přežil.

23:26.926 --> 23:32.416
Tehdy jsem vstal a řekl: „Dobrý Bože, ty se mnou
ještě máš nějaké plány“ – ale obvykle jsi pryč.

23:32.416 --> 23:38.660
V tu chvíli se celý strom roztrhne zevnitř a
úlomky odletí stranou. To je prvotní síla.

23:38.660 --> 23:46.980
Když se něco takového stane a druhý den se
vrátíš na to místo, je to opravdu zvláštní.

23:46.980 --> 23:55.035
Následujícího dne obletují tento strom, který je
odsouzen k smrti – neboť jeho síly jsou již

23:55.035 --> 24:00.380
vyčerpány –, obletují jej tisíce a tisíce kůrovců.

24:00.380 --> 24:04.640
Často jsem si říkal, … že jsem tam nikdy takového brouka neviděl.

24:04.640 --> 24:09.810
Najednou je někdo slabý a nemocný, a hned
jsou tu. Jsou to lesní zdravotní stráž.

24:09.810 --> 24:17.251
Jejich úkolem je odstranit nemocný strom, aby se nákaza
dále nešířila. Přijdou druhý den a začnou do něj

24:17.251 --> 24:21.640
vrtat, a každý strom má přece neuvěřitelnou obranyschopnost.

24:21.640 --> 24:26.764
Těm, kteří se jako první vnoří dovnitř,
se ucpe obličej pryskyřicí a pak se udusí.

24:26.764 --> 24:30.460
Takto příroda udržuje ekologickou rovnováhu.

24:30.460 --> 24:33.715
Ale oni vědí, že je oslabený, takže mu to vůbec nedojde.

24:33.715 --> 24:41.997
Obětujeme prvních tisíc a ti ostatní se mohou
rozmnožovat, a výsledkem bude o milion více. Tak to funguje.

24:41.997 --> 24:49.582
A jakmile v lese napadne brouk první
strom, stane se něco opravdu vzrušujícího.

24:49.582 --> 24:59.533
Všichni kolem dostávají zprávu: „Tady je invaze brouků“ – a
ačkoli údajně mezi sebou soutěží, ačkoli se

24:59.533 --> 25:10.835
údajně v životě prosazují lokty, tak jako to děláme v
podnikání, okolní stromy okamžitě přestanou růst.

25:10.835 --> 25:16.033
Neříkají: „Hurá, jeden je pryč, teď máme víc místa.“

25:16.033 --> 25:26.802
Přestanou růst, ukončí vzájemnou soutěž a společně
produkují výhradně látku odpuzující kůrovce. Neuvěřitelné!

25:26.802 --> 25:36.540
Pokud na horském svahu první strom oznámí: „Dochází mi
voda, je tu příliš sucho“ – je to naprosto životu nebezpečné.

25:36.540 --> 25:44.157
Jakmile si všimne, že mu docházejí zásoby vody,
oznámí to všem ostatním, a jakmile tuto zprávu obdrží,

25:44.157 --> 25:50.183
všichni na celém dotčeném svahu hory společně řeknou:

25:50.183 --> 25:56.025
„Teď trochu snížíme růst, řekněme o 20, 25
nebo 30 procent, odpovídajícím způsobem

25:56.025 --> 25:59.959
zmenšíme mezeru a společně to všechno omezíme.“

25:59.959 --> 26:05.421
A pak je tu monitorování. V tu chvíli se navzájem
sledují, a když už druhý den nahlásí deset stromů:

26:05.421 --> 26:11.500
„Teď už to u nás taky začíná být napjaté“, a
pak klesají ještě níž, až k nulovému růstu.

26:11.500 --> 26:18.023
Určitě existují stromy, které v takové situaci stále
stojí ve vlhké prohlubni a říkají si: „Teď bych toho

26:18.023 --> 26:22.160
mohl využít, teď se odtud vymaním“ – ale neudělají to.

26:22.160 --> 26:28.192
Snaží se, aby to společně nějak zvládli.

26:28.192 --> 26:38.440
Toto chování je zcela zřejmé. Nemusím o tom dlouze
filozofovat, je to zcela zřejmé. Stačí to jen pozorovat.

26:38.440 --> 26:41.248
Je to úžasné, to vám říkám.

26:41.248 --> 26:50.560
A pak je tu ještě jedna zajímavá otázka, abych mohl na závěr
v odpovědi na Ivoovu otázku vysvětlit to, co bys rád slyšel.

26:50.560 --> 26:57.645
Pokud jde o tyto buňky stromů – pocházím totiž z oblasti výzkumu
dřeva – jsem podnikatel a za posledních deset let jsem realizoval

26:57.645 --> 27:01.965
více než 1 000 projektů dřevostavby ve více než 30 zemích.

27:01.965 --> 27:11.120
A i když se ve světě techniky cítím jako doma,
přesto mě to, co se skrývá „za tím“, tak moc zajímá.

27:11.120 --> 27:17.914
A vždycky jsem si říkal, že ta stromová buňka – to
je takový zázrak, ta komunikace, ten jazyk stromů.

27:17.914 --> 27:27.420
Ještě předtím musím vysvětlit, jak to funguje, ta
komunikace v suchu a tak. Jak spolu komunikují, to asi nevíte:

27:27.420 --> 27:30.904
No, přes internet, to je přece jasné.

27:30.904 --> 27:35.124
Smějí se. Internet je vynález lesa.

27:35.124 --> 27:44.952
Ke každému stromu patří pod zemí několik houbových kmenů a
odhaduje se, že ke každému stromu patří v lesní půdě přibližně

27:44.952 --> 27:50.180
30, 40, 50 kilometrů nejjemnějšího myceliálního systému.

27:50.180 --> 27:56.700
Lesní půda je hustě propletená tenkými
houbovými vlákny, která jsou pro nás neviditelná.

27:56.700 --> 28:05.303
A stejně jako naše tělo dokáže prostřednictvím nervového systému
vysílat elektrické impulsy, i stromy mohou podél houbových

28:05.303 --> 28:10.140
vláken vysílat biochemické impulsy z jednoho stromu na druhý.

28:10.140 --> 28:11.968
Přesně ten samý systém.

28:11.968 --> 28:21.220
Nefunguje to tak rychle jako elektrické, ale když to
trvá pár minut místo milisekund, v lese na tom nezáleží.

28:21.220 --> 28:24.429
Je to dost rychlé. To je internet lesa.

28:24.429 --> 28:29.451
Takhle spolu komunikují. Opravdu spolu
komunikují biochemicky prostřednictvím houbového systému.

28:29.451 --> 28:37.120
Houby, které sbíráme k jídlu, jsou vlastně jen
nepatrnou částí tohoto obrovského podzemního houbového světa.

28:37.120 --> 28:42.080
A komunikují pomocí vonných molekul. Ty
vypouštějí do vzduchu a jejich soused je pak zachytí.

28:42.080 --> 28:45.920
A pomocí vonných molekul komunikují také s ostatními zvířaty.

28:45.920 --> 28:51.560
Jakmile se objeví brouk, okamžitě vysílají pachové
molekuly ke všem ptákům, kteří brouky rádi jedí.

28:51.560 --> 28:58.280
Aby ptáci věděli: „Tady se soustředí, tam se nemusíš
namáhat, tam se můžeš nacpat k prasknutí a já mám pokoj.“

28:58.280 --> 29:01.632
Tomu se říká ekologická rovnováha.

29:01.632 --> 29:12.416
No, vidíte na tomhle, (… samozřejmě bych o tom mohl mluvit
až do noci. Teď už ale opravdu skončím). Ale chtěl bych vám

29:12.416 --> 29:17.686
ukázat: Příroda je tak geniální. Nemusíme na tom nic měnit.

29:17.686 --> 29:26.353
Naopak, musíme se jen snažit, abychom tyto
úžasné systémy zachovali, a pak bude vše v pořádku.

29:26.353 --> 29:33.539
Nemusíme tam zasahovat jako
Stvořitel, tím přece nejsme. Neřídíme přírodu.

29:33.539 --> 29:38.320
Jsme ti, kteří z toho mají prospěch, kteří mohou sklízet
a kteří je mohou uchovávat. To jsme ve skutečnosti my.

29:38.320 --> 29:41.452
A teď k řeči stromů.

29:41.452 --> 29:46.647
Napsal jsem o tom celou knihu. Je k dostání u
stánku s knihami a jmenuje se: „Tajný jazyk stromů.“ A

29:46.647 --> 29:50.900
tam si můžete přečíst všechno o tom, jak to funguje.

29:57.313 --> 30:00.948
Ale ty paralely s lidským životem jsou úžasné.

30:00.948 --> 30:08.839
A při tom jsem také spolupracoval s vědci. A vždy
jsem si kladl tu otázku, která mě tak fascinovala:

30:08.839 --> 30:19.991
„Pokud je nějaká buňka v našem lidském organismu tak neuvěřitelně
podobná, proč ta buňka v našem těle funguje – když se nám

30:19.991 --> 30:27.020
daří opravdu, opravdu dobře – třeba 100 let, a pak je konec?“

30:27.020 --> 30:36.480
Vždyť vím, že existují stromy, které se dožívají tisíce let.
Nejstarší strom, o kterém má věda přehled, je starý 9 600 let.

30:36.480 --> 30:48.780
Jakou moudrost si tato stvoření osvojila, že dokážou
udržet buňky z téže základní látky v chodu po tisíciletí?

30:48.780 --> 30:55.135
Představte si, že bychom dnes mohli odhalit toto
tajemství a uvařili bychom pak takový velký kotel toho

30:55.135 --> 30:58.485
zázračného elixíru a každý by si odnesl jednu plechovku domů.

30:58.485 --> 31:04.312
A to si naneseš na obličej a zítra se
podíváš do zrcadla a budeš vypadat na 17.

31:04.312 --> 31:11.367
Pochybuji, že by to bylo pro naši psychiku
prospěšné. Přinejmenším by to bylo fascinující.

31:11.367 --> 31:21.317
Ale vidíte, v lese se skrývá neuvěřitelné
množství moudrosti, znalostí a zkušeností, které my

31:21.317 --> 31:27.104
lidé můžeme využít. Je tam toho neuvěřitelně mnoho.

31:27.104 --> 31:37.680
A to je samozřejmě takový malý úvod do filozofie.

31:37.680 --> 31:48.850
Na závěr bych se rád vyjádřil co nejkonkrétněji a nezůstal jen u
teorie, protože to vše má nesmírně velký význam pro náš

31:48.850 --> 32:01.120
život, pro můj život, pro váš život, pro život vašich dětí
a našich potomků. Má to s námi nesmírně mnoho společného.

32:01.120 --> 32:09.577
Život, vývoj, příchod a odchod stromů. To s námi má nesmírně
mnoho společného. Protože my lidé, jak jsme dnes tak

32:09.577 --> 32:17.880
krásně slyšeli – Hagene, jak jsi to krásně popsal
–, jsme se v mnoha oblastech dostali do slepé uličky.

32:17.880 --> 32:22.720
Tyto pokusy o uchopení moci jsou
koneckonců také projevem zoufalství.

32:22.720 --> 32:29.888
No, mám opravdu soucit s lidmi, kteří věnují
svůj život takovým věcem – je to přece zoufalý čin.

32:29.888 --> 32:35.700
A když se jako podnikatel podívám na
ekonomiku, jen nad tím kroutím hlavou.

32:35.700 --> 32:41.520
Jak jste právě slyšeli, mým prvním
povoláním a prvním vzděláním bylo povolání lesníka.

32:41.520 --> 32:45.520
A já jsem vždycky říkal: „Být lesníkem je moje vysněné povolání.“

32:45.520 --> 32:49.573
A k tomu všemu jsem měl ještě to štěstí,
že jsem byl nejmladším lesníkem v Rakousku.

32:49.573 --> 32:55.200
Když mi bylo něco málo přes 20, už jsem byl
lesní správce. To se v té době vůbec nestávalo.

32:55.200 --> 33:01.945
Byla to však náhoda, která neměla nic společného
s mou schopností, ale s úplně jinými okolnostmi.

33:01.945 --> 33:06.220
Náhodou jsem byl stejně mladý a nastoupil jsem tam jako lesník.

33:06.220 --> 33:13.078
Poprvé se jim nepodařilo najít nikoho pro lovecký
revír v pohoří Karwendel v Tyrolsku, o který se jinak

33:13.078 --> 33:17.829
vždy ucházelo mnoho zájemců a kde panoval velký nával.

33:17.829 --> 33:24.645
A důvod, proč tehdy nikoho nenašli, byl ten, že
lesní správa byla od obecního úřadu vzdálená 80

33:24.645 --> 33:28.200
km a v zimě tam byli celé týdny zasypaní sněhem.

33:28.200 --> 33:32.212
Tehdy ještě neexistovaly žádné
protilavinové zábrany. Když přišla lavina, prostě

33:32.212 --> 33:35.327
uzavřeli údolí a ty jsi tam pak musel přežít sám.

33:35.327 --> 33:42.797
A já jsem měl to velké štěstí – s manželkou jsme spolu už brzy 40
let – a měl jsem to velké štěstí, že mi moje žena krátce předtím,

33:42.797 --> 33:48.784
v tom okamžiku zamilovanosti (mladé dámy by teď měly
být velmi opatrné, v tomhle se musí postupovat velmi

33:48.784 --> 33:52.360
obezřetně) – mi tehdy řekla: „S tebou půjdu kamkoli.“

33:52.360 --> 33:59.629
Představte si to. A sotva to vyslovila, doslechl jsem
se, že je tam nějaká lesní stanice, kde nemají žádného

33:59.629 --> 34:04.177
blázna. Tak jsem se tam přihlásil a byl jsem tam převelen.

34:04.177 --> 34:11.798
A pak jsme tam stáli my dva jako mladý pár před
lesní chatou uprostřed lesa a nebyl tam proud.

34:11.798 --> 34:17.386
Byla to taková situace, kdy jsme si všechno zajišťovali sami,
a bylo to úžasné. Pro mě to byl sen, protože jsem byl celý den

34:17.386 --> 34:20.840
v lese a mohl jsem se naplno realizovat daleko od byrokracie.

34:20.840 --> 34:26.220
V zimě se pak setmělo, každý rok
jsme měli dítě – byla to nádherná doba.

34:28.350 --> 34:38.680
A v lesní správě jsem kromě vtipných
zážitků zažil i velmi hluboké prožitky.

34:38.680 --> 34:43.680
Byl jsem mladý technik, inženýr, a věřil jsem v techniku.

34:43.680 --> 34:50.703
Byl jsem svědkem toho, jak lesní dělníci při práci
zahynuli, protože stále používali staré středověké metody.

34:50.703 --> 34:56.260
Viděl jsem pracovní úrazy, jak na saních „ober zart
ham“ dřevo z hory. Bylo to velmi, velmi těžké a namáhavé.

34:56.260 --> 35:02.800
A pak přišly stroje – to byla opravdová úleva. A
zpočátku jsme tyto stroje vnímali jako požehnání.

35:02.800 --> 35:06.290
A snažil jsem se do toho začlenit tu technologii.

35:06.290 --> 35:12.116
A vždycky jsem měl pocit, že to bylo tak
nějak, jako by se měl tenhle světový názor, v

35:12.116 --> 35:15.901
němž hraje hlavní roli pouze technika, otřást.

35:15.901 --> 35:24.223
Jednoho dne ke mně například přišli dva muži a řekli: „Jsme dva
výrobci houslí a slyšeli jsme, že ve vysokých

35:24.223 --> 35:31.889
údolích pohoří Karwendel si ve středověku ti
největší mistři houslařství obstarávali své dřevo.“

35:31.889 --> 35:35.840
Zda jsem ochoten s nimi takové stromy hledat.

35:35.840 --> 35:42.330
Tak jsem si řekl: „No, to zní zajímavě, znal jsem to
jen z doslechu, tak se přidám a půjdu se na to podívat.“

35:42.330 --> 35:48.287
A když jsme šli nahoru do takového údolí, ještě mi
vysvětlili, že takový strom na výrobu houslí musí růst v

35:48.287 --> 35:51.524
naprostém klidu, velmi jemně, a proto právě v horách.

35:51.524 --> 35:57.201
A ty nejlepší stromy mají právě takové
genetické mutace – nemají rovná vlákna, ale vlnitá.

35:57.201 --> 36:01.000
Najít je je nesmírně obtížné a jsou velmi vzácné.

36:01.000 --> 36:03.840
„No dobře,“ pomyslel jsem si, „to by mohlo vyjít.“

36:03.840 --> 36:09.630
Pak ti nahoře v lese začali klepat na stromy a naslouchat.

36:09.630 --> 36:13.863
Pro mě to pokaždé znělo stejně:
„tock, tock“. Neslyšel jsem žádný rozdíl.

36:13.863 --> 36:19.532
A pak mě to přestalo bavit. Šel jsem někam jinam a po
pár hodinách jsem se vrátil a oni byli úplně nadšení

36:19.532 --> 36:22.528
a říkali: „Našli jsme strom, který by se mohl hodit.“

36:22.528 --> 36:24.300
Tak jsem řekl: „No, na to se podívám.“

36:24.300 --> 36:31.083
Ašel jsem dolů na příjezdovou cestu, kde stál můj
starý VW Brouk, vytáhl jsem motorovou pilu, sekeru a

36:31.083 --> 36:36.100
klíny, vylezl jsem zpátky nahoru a strom jsem pokácel.

36:36.100 --> 36:41.538
Vyřezal jsem zářez na pokácení. Strom byl už velmi
starý a chystal se zkolabovat. Stejně jsem tam musel

36:41.538 --> 36:45.020
něco sklidit, takže na tom nezáleželo – sedělo to přesně.

36:45.020 --> 36:49.433
Udělal jsem zářez pro kácení, provedl jsem řez
pro kácení, vložil jsem klíny a pak přijde ten

36:49.433 --> 36:51.597
okamžik, kdy se koruna začne tak trochu chvět.

36:51.597 --> 36:58.780
Pak se strom nakloní – na konci už stojí jen na
takové liště, přes kterou spadne… A už spadl.

36:58.780 --> 37:06.971
A takový ten okamžik, kdy jako malý člověk s
hlučnou pilou srazíš k zemi takové stvoření, to je

37:06.971 --> 37:11.981
vždycky – alespoň pro mě – okamžik, kdy se zastavím.

37:11.981 --> 37:17.877
Byl jsem úplně klidný, otřel jsem si
pot z čela a jen jsem se díval: Páni.

37:17.877 --> 37:26.320
A ti dva tam hned přiběhli, poklekli a prohlíželi si
tu plátek, na kterém byly vidět letokruhy toho stromu.

37:26.320 --> 37:30.180
Protože: letokruhy stromu jsou jeho deníkem.

37:30.180 --> 37:36.100
Tam si zapisuje celý svůj život.
Tam můžeš vidět, co všechno zažil.

37:36.100 --> 37:41.145
Tam vidíš například, že když byl ještě malý
(strom), nedostával dost světla, protože otec byl

37:41.145 --> 37:44.020
příliš dominantní a nedovolil chlapci vyrůst.

37:44.020 --> 37:49.088
Tak… ty koruny. Ty pak jen tak chřadnou a nemají šanci.

37:49.088 --> 37:54.232
Proto je také tak důležité, aby se staré (stromy) v lese
čas od času odstranily. Teprve když se ten velký (strom)

37:54.232 --> 37:57.856
odstraní, mají mladé (stromy) šanci – to je přirozený proces.

37:57.856 --> 38:04.426
Nebo – vidíš, když panoval hladomor nebo sucho, vidíš,
když se půda začala sesouvat – protože: to se všechno

38:04.426 --> 38:09.360
projeví. Tam musí vytvořit reakční dřevo, musí se podepřít atd.

38:09.360 --> 38:14.020
A všechny tyto jevy jsou škodlivé,
protože: Vytvářejí v dřevě napětí.

38:14.020 --> 38:18.800
Ten strom byl úplně v pořádku – byl dokonalý!

38:18.800 --> 38:26.280
A ta vlákna byla tak zvlněná – nemohl jsem tomu uvěřit,
říkal jsem si: „Jak to mohou slyšet?“ Ale bylo to tak.

38:26.280 --> 38:31.618
A oni si to prohlédli, byli
nadšení a já jsem jim prodal kus dřeva.

38:31.618 --> 38:34.960
Vrátili se domů nadšení a já jsem na to zase zapomněl.

38:34.960 --> 38:40.224
Mým úkolem bylo prodávat dřevo po 1 000
kubických metrech velkým průmyslovým podnikům.

38:40.224 --> 38:45.280
A ne taková ta fáze. Pro mě to byl prostě jen koníček.

38:45.280 --> 38:51.220
O rok později někdo zase zaklepe na dveře… a
před mými dveřmi stojí zase ty samé dvě tváře.

38:51.220 --> 38:55.848
Poznal jsem je a řekl jsem: „Jestli chcete letos
zase hledat dřevo na housle, tak jděte napřed

38:55.848 --> 38:58.596
sami a já přijdu za vámi…“ – „Ne,“ řekli ti dva.

38:58.596 --> 39:05.040
„Nepřišli jsme sem sbírat dřevo, přišli jsme poděkovat.

39:05.040 --> 39:08.960
Weil – ten kmen byl dokonalý.

39:08.960 --> 39:14.387
„A obvykle,“ vysvětlili mi, „je třeba dřevo
skladovat deset let, než z něj lze skutečně vyrobit housle.“

39:14.387 --> 39:21.592
Ale vyrobili jich tolik polotovarů, že z
jednoho kusu už sestavili celou housle.

39:21.592 --> 39:26.060
A ta se povedla tak úžasně – nemohli tomu uvěřit.

39:26.060 --> 39:32.261
Byl jsem z toho trochu zmatený, protože jsem si říkal (tehdy
ještě neexistoval e-mail ani fax) – řekl jsem: „Mohli jste

39:32.261 --> 39:35.906
mi přece napsat pohlednici a nemuseli jste jezdit tak daleko.“

39:35.906 --> 39:46.420
Na to řekli: „Ne. Rozhodli jsme se, že jim na oplátku
zahrajeme koncert.“ Tak vytáhli z auta housle a ještě jedny.

39:46.420 --> 39:56.290
Vběhl jsem do lesní správy, přivedl jsem tam ženu, děti a
psa – všichni tam tak stáli – a pak ti dva začali hrát.

39:56.290 --> 40:05.500
A já jsem si pomyslel: „Páni“ – vždycky jsem byl v
lese sám – v létě, v zimě – a tam slyšíš tolik hlasů.

40:05.500 --> 40:17.480
V lese je každý den jinak. Stačí, aby se změnila vlhkost
vzduchu – vítr – déšť – sníh – mráz – tání – a vždy je to jiné!

40:17.480 --> 40:26.120
Ale pomyslel jsem si: „Ten hlas ze stromu, který
jsem sám – sám – pokácel – to bych nikdy nečekal.“

40:26.120 --> 40:32.800
A oni si tam hráli – uprostřed lesa – a
já si pomyslel: „To je úplně jiný svět.“

40:32.800 --> 40:40.086
A pak jsme je pozvali na svačinu. A tam mi
vysvětlili: „Housle nejsou nic jiného než půl kilogramu

40:40.086 --> 40:44.140
dřeva – ale: zpracovaného do té nejlepší podoby.“

40:44.140 --> 40:53.800
„Se vší láskou, se všemi zkušenostmi, se vší
mistrovskou zručností, kterou lidé po staletí nashromáždili.“

40:53.800 --> 40:59.486
A tak jsem si pomyslel: „Kdyby nepřišli, odvezl
bych ten strom – ten nádherný strom – do velké pily,

40:59.486 --> 41:03.379
kde by ho rozřezali na prkna a odeslali někam pryč.“

41:03.379 --> 41:07.940
Žádná přidaná hodnota! Žádné ocenění!

41:07.940 --> 41:13.900
Pak jsem jim to řekl, oni se zasmáli a řekli: „Ano,
přidaná hodnota v našem oboru je opravdu obrovská!“

41:13.900 --> 41:24.310
Když se nad tím zamyslíte: housle od Stradivariho nebo Guarneriho,
od těch velkých mistrů – ty mají dnes hodnotu, která je

41:24.310 --> 41:31.720
stokrát vyšší než půl kila dřeva, i kdyby se vážily ve zlatě.

41:31.720 --> 41:41.500
A tak jsem si pomyslel: „Proboha – posílám stromy do továrny
na dřevotřískové desky, kde z nich vyrábějí nebezpečný odpad!“

41:41.500 --> 41:45.655
A já si myslel, že žiju v moderní době, kdy se všechno zlepšilo.

41:45.655 --> 41:50.720
A začal jsem pochybovat o tom, co tam vlastně děláme.

41:50.720 --> 41:55.600
No, a pak byl ještě dědeček z naší
rodiny. Byl to osmdesátiletý tesař.

41:55.600 --> 42:01.296
A po pěti letech nastoupil Florian (který
dnes stojí u stolu s knihami) do školy.

42:01.296 --> 42:08.375
A tak jsem řekl – i když by mi to ještě před pár lety připadalo
nepředstavitelné… – že jsem dal výpověď ze svého jistého,

42:08.375 --> 42:12.273
skvělého státního místa a společně s dědečkem jsme se rozhodli:

42:12.273 --> 42:20.640
My dva – jemu bylo přes 80 let, mně
tehdy 26 nebo 27 – jsme založili firmu.

42:20.640 --> 42:24.353
Chci odhalit tajemství stromů.

42:24.353 --> 42:28.780
V mém srdci prostě zní volání: Musím do přírody!

42:28.780 --> 42:35.740
A tomuto volání srdce jsem se vydal navzdory
veškerému zdravému rozumu. Taková legrace to zase nebyla.

42:35.740 --> 42:41.290
Pokud jsi otcem malých dětí a máš
na starosti obživu rodiny a řekneš:

42:41.290 --> 42:45.616
„Rozjíždím takovou ‚akci přívalový déšť‘ a
nemám ani podnikatelský plán (zatím...), vůbec

42:45.616 --> 42:49.303
nic. Ale mám dědu jako podnikového poradce.“

42:51.120 --> 42:59.791
Pak děda ještě dodal: „Poslouchej, když budeme
pracovat ve dvou, musíš vybrat to nejlepší dřevo.“

42:59.791 --> 43:05.166
Tak jsem si pomyslel: „Jo, jo, v nejlepší kondici, to
je přece jasné, musí se vzít dobrý strom.“ „Ne,

43:05.166 --> 43:10.260
ne,“ řekl, „musíš sklízet měsíční dřevo ve správný čas.“

43:10.260 --> 43:17.920
Přitom jsem z toho neměl dobrý pocit.
Protože já jsem studoval lesnictví, on ne.

43:17.920 --> 43:22.780
A oni mi o tom nic neřekli, že by to bylo důležité.

43:22.780 --> 43:26.640
Já jsem měl štěstí, on měl smůlu.

43:26.640 --> 43:30.160
Mohl jsem absolvovat vzdělání, které jsem si přál.

43:30.160 --> 43:42.307
V sedmi letech se stal sirotkem. Po skončení první
světové války se s velkým úsilím a námahou vyučil tesařem.

43:42.307 --> 43:49.152
A pak se ocitl v Rusku na východní frontě. Takový
byl jeho život, o žádném vzdělání nemohla být ani řeč.

43:49.152 --> 43:56.740
Loni jsem na Krymu navštívil místa, kde
musel být a kde zahynuli všichni jeho kamarádi.

43:56.740 --> 44:03.040
To je strašné! Jaké máme štěstí, že žijeme v takovém míru.

44:03.040 --> 44:10.956
A já jsem byl tehdy trochu arogantní a říkal jsem si: „Děda
a měsíční dřevo. Zapomeň na to, esoterika, to vůbec nejde.“

44:10.956 --> 44:20.360
Pak byl vytrvalý – zkrátím to – a byl vytrvalý tak
dlouho, až mě donutil sklidit mou první úrodu měsíčního dřeva.

44:20.360 --> 44:25.080
V zimě, v lednu, jsme v hlubokém sněhu ořezali stromy.

44:25.080 --> 44:31.491
Byl jsem u toho a na každý strom jsem napsal
„T“ jako Thoma, aby se pak dostal do naší malé

44:31.491 --> 44:35.760
pily. – Tam jsme už začali s takovým tím Sagerln .

44:35.760 --> 44:41.292
- A při novu jsem řekl: „Teď už je konec. Těch pár set
metrů, co jsme sklidili, se uskladní na horské pastvině.“

44:41.292 --> 44:45.700
„Protože teď se Měsíc otáčí.“ A děda
řekl: „Tak už nemůžu dělat nic jiného.“

44:45.700 --> 44:50.980
A pár dřevorubců řeklo: „Jo, jo, ti
staříci mají pravdu. Na tom něco je.“

44:50.980 --> 44:54.752
A ostatní se usmívali. A tak jsme to udělali.

44:54.752 --> 45:01.364
Na jaře, v květnu, bylo dřevo stále
ještě na pastvině. Zkontroloval jsem to.

45:01.364 --> 45:05.520
Dřevorubci přece pokračovali v práci – i po tom, co jsem přestal.

45:05.520 --> 45:11.440
Ale to dřevo pak dostal soused, který se živí řezbou, a
ten ho také skladoval na alpské pastvině – 50 m odtud.

45:11.440 --> 45:19.150
Na jaře se objevil kůrovec a bez výjimky odletěl
do sousedního lesa, zatímco ten můj zůstal ušetřen.

45:19.150 --> 45:29.569
Stál jsem tam na alpské pastvině a říkal jsem si: „Jsem
člověk s jasným uvažováním a ten brouk nemá žádné placebo.“

45:29.569 --> 45:35.980
„Ten brouk by se měl, když už tam je,
pustit do obou hromádek dřeva.“ To ale neudělal.

45:35.980 --> 45:41.040
A tak jsem si pomyslel: „Dědo, ty
víš věci, o kterých nemám ani ponětí.“

45:41.040 --> 45:44.780
A tak jsem se sklonil a řekl jsem
mu: „Dědečku, tomu bych nevěřil.“

45:44.780 --> 45:50.472
Pak řekl: „Budeš se divit, co se s
tou houbou děje. Ta se tam nevejde.“

45:50.472 --> 45:59.206
Došli jsme k závěru, že toto dřevo vydrží o roky,
desetiletí i století déle a že nepotřebuješ ani kapku jedovatého

45:59.206 --> 46:03.904
prostředku na ochranu dřeva – pokud pracuješ tímto způsobem.

46:03.904 --> 46:09.870
A teprve tehdy jsem pochopil, jaký poklad mi ten starý muž dal.

46:09.870 --> 46:15.458
A teprve pak mi došlo, že ve školách
samozřejmě nemají zájem učit mladé techniky, jak

46:15.458 --> 46:19.641
chemický průmysl nevydělává – to je přece jasné.

46:19.641 --> 46:26.592
V každé učebně přece byly dary právě
od tohoto odvětví, aby se to učilo.

46:26.592 --> 46:34.158
Páni! A pak jsem začal ty věci zapisovat a
dělat si poznámky, protože jsem si řekl:

46:34.158 --> 46:39.660
„Pro děti, pro ty malé děti – ty přece jednou
vyrostou, možná to někoho jednou bude zajímat.“

46:39.660 --> 46:41.260
A psal jsem si deník.

46:41.260 --> 46:47.515
Jednoho dne za mnou přišel jeden
vydavatel. Chtěl si koupit podlahu.

46:47.515 --> 46:49.760
Tehdy tam ještě nebyl žádný dům, jen malá podlaha.

46:49.760 --> 46:54.480
A tak jsme se dali do řeči a zmínili
jsme se i o tématu „měsíční dřevo“.

46:54.480 --> 46:57.500
A pak jsem mu to vysvětlil a vyprávěl
mu to tak, jak to teď vyprávím vám.

46:57.500 --> 47:05.700
A přitom jsem listoval ve svých poznámkách, protože jsem mu
chtěl ukázat, odkud přesně pochází dřevo na jeho podlahu.

47:05.700 --> 47:11.940
Pak se na mě podívá, poslouchá a poslouchá a řekne:
„Pane Thomo, musíte napsat knihu. To je velmi zajímavé.“

47:11.940 --> 47:18.120
A já jsem se zasmál a tehdy jsem řekl:
„Jsem hlupák. Vždyť přece nemůžu napsat knihu.“

47:18.120 --> 47:21.992
Pak řekne: „Vždyť jste přece napsal
knihu. Ten rukopis tam přece leží.“

47:21.992 --> 47:26.747
Říkám: „To není rukopis, to je můj deník
pro děti, ale není to určeno pro knihu.“

47:26.747 --> 47:35.703
Potom řekne: „Stačí to ale formulovat tak, aby se to dalo
číst jako souvislý text, a budete mít úžasně zajímavou knihu.“

47:35.703 --> 47:42.960
Pak jsem si pomyslel: „No, možná to není špatný
nápad, vždyť jsem to taky dostal jako dárek od dědy.“

47:42.960 --> 47:47.158
A tak jsem o tom přemýšlel a řekl
jsem: „No, proč ne? Popřemýšlím o tom.“

47:47.158 --> 47:53.358
O pár dní později jsem zašel za svým daňovým
poradcem, abych vyřešil nějaké účetní záležitosti, a když

47:53.358 --> 47:56.483
jsme to vyřídili, dali jsme si kávu a on pak řekl:

47:56.483 --> 48:02.420
„Jak se máš?“, a tak jsme si povídali a já říkám:
„Hele, to je legrační – teď si myslím, že napíšu knihu.“

48:02.420 --> 48:05.820
Pak se zasměje a řekne: „Jakou knihu chceš napsat?“

48:05.820 --> 48:12.569
Pak jsem mu ten příběh vyprávěl, on mlčky poslouchal a pak řekl:

48:12.569 --> 48:20.620
„Poslouchej, teď ti něco řeknu: Prošel jsem
s tebou těmi nejtěžšími počátečními roky.“

48:20.620 --> 48:25.810
Tohle riziko nezvládne mnoho mladých
podnikatelů, a ty máš to štěstí, že jsi díky svému

48:25.810 --> 48:28.460
dědečkovi získal takové speciální znalosti.

48:28.460 --> 48:33.216
To je výhoda v podobě odborných
znalostí, to je náskok, který máš.

48:33.216 --> 48:38.460
To musíš chránit a bránit, to patří do trezoru, ne do knihy.

48:38.460 --> 48:43.700
„Chceš napsat knihu, kterou by ti
všichni napodobovali? Zbláznil ses?“

48:43.700 --> 48:51.441
Pak jsem si pomyslel: „Vlastně má pravdu. Co mám teď dělat?“

48:51.441 --> 48:57.540
Byl jsem z toho úplně zmatený a odjel jsem
domů. A říkal jsem si: „Co mám teď dělat?“

48:57.540 --> 49:07.380
Pokud už nevíte, jak dál, moji milí, prosím, prosím,
prosím – pokud se nemůžete pohnout z místa – jděte do ticha!

49:07.380 --> 49:16.215
Je naprosto, zcela jedno, zda máte přístup a
ponoříte se do modlitby, nebo zda tento přístup

49:16.215 --> 49:21.912
nemáte – na tom nezáleží, ale ponořte se do ticha.

49:21.912 --> 49:27.634
A to jsem také udělal. Promluvil jsem si o
tom s manželkou a pak jsem o tom přemýšlel.

49:27.634 --> 49:38.720
A když sedíš pod stromem, napadlo mě: „Co to
vlastně děláš, ty strome, že jsi tak úspěšný?“

49:38.720 --> 49:40.981
– Pomyslel jsem si: „Ano, to je ono!“.

49:40.981 --> 49:45.134
Víte, který strom je nejúspěšnější ze všech?

49:45.134 --> 49:52.700
Nejúspěšnější strom je ten, který nejvíce rozdává
ze svých znalostí, ze svých největších pokladů!

49:52.700 --> 49:56.000
A poraženým je ten, kdo si sbalí své poklady.

49:56.000 --> 50:01.490
Vždy, vždy, vždy, vždy!

50:12.128 --> 50:17.207
Teď mě musíte nechat dál mluvit. Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji!

50:17.207 --> 50:19.958
Vzpomínáte si na tu historku s cukrem?

50:19.958 --> 50:25.432
Cukr je lesní zlato; s cukrem můžeš ve
světě rostlin získat cokoli – opravdu cokoli.

50:25.432 --> 50:28.185
Celá podlaha ti pomáhá, když máš cukr.

50:28.185 --> 50:33.632
A ten strom, který dává nejvíc, dává a dává –
ten dostane nejvíc zpět. Je to opravdu tak.

50:33.632 --> 50:40.101
A když pak později moje dcera začala studovat
podnikovou ekonomiku, zapojil jsem se do toho s

50:40.101 --> 50:44.103
ní a vedle zaměstnání jsem studoval ekonomii.

50:44.103 --> 50:49.980
Tam jsem se naučil přesně opak. Tam se
naučíš samé věci, které jsou pravým opakem.

50:49.980 --> 50:56.463
Ale v tu chvíli jsem se jen smál,
protože jsem to už věděl lépe. No, zkrátím to.

50:56.463 --> 51:03.203
Rozhodl jsem se tu knihu napsat, protože jsem si
řekl: „No a co? Co bych tam teď měl dát dohromady?“

51:03.203 --> 51:07.740
„Ty znalosti mi přece daroval dědeček – já je předávám dál.“

51:07.740 --> 51:12.780
Kdybych to neudělal, nebyl bych tady. Nebyl bych tady.

51:12.780 --> 51:15.893
Nemají ani tušení, co se všechno stalo.

51:15.893 --> 51:21.036
To první bylo – kniha už vyšla, byla
to opravdu naprostá amatérská práce.

51:21.036 --> 51:24.100
O psaní jsem totiž neměl ani ponětí, opravdu ne.

51:24.100 --> 51:28.465
Kniha vyšla a stala se bestsellerem – hned
na stánku jsme prodali prvních 100 000

51:28.465 --> 51:31.386
výtisků. Neuvěřitelné číslo, prostě neuvěřitelné.

51:31.386 --> 51:40.102
A dostal jsem lavinu, doslova lavinu dopisů a
ohlasů od lesních hospodářů, dřevorubců, starých mistrů

51:40.102 --> 51:44.613
kolářů a truhlářů, mistrů tesařů, kteří mi napsali:

51:44.613 --> 51:50.069
„Jsme tak rádi, že někdo sdílí tuto
zkušenost, a proto vám nyní píšeme, co jsme zažili.“

51:50.069 --> 51:54.976
Dostal jsem knihovnu znalostí,
kterou si nikde na světě nemůžeš koupit.

51:54.976 --> 51:59.869
To bylo první poděkování. Neuvěřitelné.

51:59.869 --> 52:04.430
Současně jsem byl vystaven nejhrubšímu útoku.

52:04.430 --> 52:11.850
A pak přišel chemický průmysl a velký průmysl
vyrábějící dřevotřískové desky a řekli: „Mondholz –

52:11.850 --> 52:16.006
jestli prodáš pět tisíc knih, je nám to úplně jedno.“

52:16.006 --> 52:23.120
„Když prodáš sto tisíc knih, zákazníci se
na to u nás začnou ptát. To se nám nelíbí.“

52:23.120 --> 52:28.000
Poté zadali studie, které měly
dokázat, že „měsíční dřevo“ je nesmysl.

52:28.000 --> 52:34.462
To je fakt drsné! Když chceš jako podnikatel přežít
a pak se objeví nějaká oficiální studie, že je to

52:34.462 --> 52:37.750
podvod a že klamáš lidi – to musíš nejdřív přežít.

52:37.750 --> 52:45.009
Byla to tvrdá zkouška, ale jak víte, když
zkoušku přežijete, znamená to, že byla dobrá.

52:47.522 --> 52:52.380
A víte, jak jsme to přežili? To na tom bylo to legrační.

52:52.380 --> 53:00.481
Po mnoha pozitivních ohlasech přišel dotaz, zda
bychom byli ochotni přijmout delegaci z Japonska.

53:00.481 --> 53:05.803
Pak jsem si pomyslel: „Japonsko znám jen z hodin
zeměpisu, ale ať si klidně přijedou, jestli chtějí.“

53:05.803 --> 53:13.583
Pak přijeli lidé z Japonska a vedoucím delegace byl buddhistický
mnich, malý muž, zabalený do takového oranžového

53:13.583 --> 53:22.160
šátku. Měli s sebou tlumočníky, byli velmi dobře
připraveni a kladli nám spoustu otázek ohledně toho, co děláme.

53:22.160 --> 53:26.600
Pak jsem řekl: „Prosím, teď se musím zeptat: proč jste přišel?“

53:26.600 --> 53:33.700
Pak mi ten muž vypráví, že je představeným
kláštera, který je nejstarší dřevěnou stavbou na světě.

53:33.700 --> 53:42.220
Jedná se o 1650 let staré dřevěné stavby,
čtyř- a pětipodlažní pagody a podobné budovy.

53:42.220 --> 53:50.763
A v klášteře se vedou přesné záznamy o tom, jaké dřevo
bylo – kdy bylo vytěženo, jak bylo sušeno a ošetřeno.

53:50.763 --> 53:55.403
A to se stoprocentně shoduje s tím, co jsem popsal v té knize.

53:55.403 --> 54:03.203
A byli tak překvapeni, že v Evropě někdo něco takového
píše, že se rozhodli, že se na toho člověka podívají.

54:03.203 --> 54:05.803
V tu chvíli mi spadla zásuvka.

54:05.803 --> 54:16.750
Seděl jsem tam a řekl jsem: „Jediné, co k tomu můžu
říct, je: Ten děda určitě nikdy v Japonsku nebyl.“

54:16.750 --> 54:25.555
Ano, ano! Ale i když to zní tak legračně –
ve své rodné zemi, v Rakousku, jsem byl

54:25.555 --> 54:30.841
kategoricky vyloučen ze všech veřejných zakázek.

54:30.841 --> 54:41.400
Neměli jsme šanci sehnat práci a mnich mi při rozloučení
řekl: „To, co děláte, je dobré.“ Na to jsem se zeptal: „Proč?“

54:41.400 --> 54:46.780
Pak řekne: „Protože pracují tak, že
na Zemi nezanechávají žádné stopy.“

54:46.780 --> 54:56.470
To mě velmi dojalo, protože naším hlavním cílem
bylo: postavit dům tak, aby sloužil i generacím po nás.

54:56.470 --> 55:03.963
Řekni, že je zcela bez odpadu a nečistot a že
neobsahuje žádné chemikálie, které by uvolňovaly výpary.

55:03.963 --> 55:08.054
Lepidla používaná v dřevozpracujícím
průmyslu jsou všechna extrémně jedovatá.

55:08.054 --> 55:11.990
To musí pryč. Vše jsme nahradili mechanickými spojkami na dřevo.

55:11.990 --> 55:19.100
A tak jsme trpěli tím, že tato práce, která nás
přivedla na pokraj přežití, není náležitě oceněna.

55:19.100 --> 55:23.216
A pak se objeví ten Japonec a ocení
to – no, to mi udělalo dobře na duši.

55:23.216 --> 55:28.079
A pak mi řekl: „Proto vás podpořím.“

55:28.079 --> 55:33.561
Zase se ve mně ozval nevěřící Tomáš a já si pomyslel:

55:33.561 --> 55:40.094
„To je moc hezky řečeno…“, poděkovala jsem a pomyslela
si: „…vůbec mě nepodpoříš, protože tě už nikdy neuvidím.“.

55:40.094 --> 55:44.601
Ale to samozřejmě zůstalo nevyřčeno.

55:44.601 --> 55:51.666
O dva týdny později mi zavolal vydavatel z Tokia – ne že by
chtěl, ale že prostě musí mou knihu přeložit do japonštiny a

55:51.666 --> 55:55.576
uvést ji na japonský trh, a zeptal se mě, jestli s tím souhlasím.

55:55.576 --> 56:01.150
Samozřejmě jsem byl připraven. Japonský
překlad byl vůbec prvním překladem mé knihy.

56:01.150 --> 56:08.574
A o dva roky později jsem měl ve vzdáleném
Japonsku více domů než ve své rodné zemi, v Rakousku.

56:08.574 --> 56:20.432
A všichni japonští zákazníci, všichni bez výjimky, ještě
než jsme vzali do ruky prkno, převedli na základě důvěry sto

56:20.432 --> 56:26.056
procent částky předem a ani jednou nevyjednávali o slevě.

56:26.056 --> 56:28.416
To pro nás bylo nepochopitelné.

56:28.416 --> 56:38.243
A díky tomuto impulsu, který vzešel z dávání, se nám podařilo
rozvinout celou firmu a já jsem vybudoval své výzkumné centrum.

56:38.243 --> 56:47.546
A tehdy jsem si uvědomil... ...tehdy jsem to
zažil na vlastní kůži, tehdy se ten nevěřící

56:47.546 --> 56:53.006
Tomáš obrátil, tehdy jsem si uvědomil – funguje to!

56:53.006 --> 57:00.576
Stvoření funguje, když se věnuješ duševní hygieně.
Když dáš pozor, abys všechny ty nesmysly nechal venku.

57:00.576 --> 57:07.539
A když se obrátíš k tomu, kde se
odehrává život. To funguje. Tam tě to podpoří.

57:07.539 --> 57:13.780
Moc toho nemám…, vím tak málo, Ivo, o tvém
životě. Ale když se podívám na to, co tu je, o tom by

57:13.780 --> 57:17.683
ses na začátku ani nesnil. Jsi v dobrých rukou.

57:17.683 --> 57:25.556
Ale člověk musí jednou najít odvahu, udělat ten
krok a říct: „Jdu do toho.“ Pak tě to ponese.

57:27.776 --> 57:31.203
Ano – to měsíční dřevo! Ale pak to samozřejmě teprve začalo.

57:31.203 --> 57:38.376
Tehdy jsme si to uvědomili… pro mě
byly ty útoky tedy nesmírně cenné!

57:38.376 --> 57:44.315
Ze dna srdce jsem všem útočníkům odpustil a dnes jim jsem vděčný.

57:44.315 --> 57:46.800
Jsou to vlastně nástroje, aniž by o tom věděli.

57:46.800 --> 57:57.270
Protože: naučili mě, že věda a staré znalosti se musí propojit.

57:57.270 --> 58:03.041
Že nejde o soupeření, že jde o to,
nechat přírodu, ať se projeví, a neříkat:

58:03.041 --> 58:05.855
„Patřím k frakci Naturfraktion“ nebo „Patřím k … frakci“.

58:05.855 --> 58:08.740
To přece není možné! Jsme jeden celek!

58:08.740 --> 58:16.258
A já jsem si uvědomil: Musíme bádat, bádat, bádat,
bádat! Pak jsme řekli: Pryč se všemi chemikáliemi!

58:16.258 --> 58:21.538
Jako úplně první jsme tedy vyvinuli
mechanicky spojené stěny z masivního dřeva.

58:21.538 --> 58:24.178
Potom jsem provedl první zkoušky požární odolnosti.

58:24.178 --> 58:30.857
Na počátku 90. let existovaly po celém světě nejlepší a
nejodolnější dřevěné konstrukce – ty v

58:30.857 --> 58:38.910
laboratořích odolaly zkušebním plamenům po dobu 30
minut – a získaly certifikaci F 30 (= klasifikace).

58:38.910 --> 58:51.496
Ale naše silné stěny a stropy – při prvním požárním
testu v laboratoři došel olej v hořáku už po dvou hodinách.

58:51.496 --> 59:00.442
Poté museli test zopakovat a my jsme jako první na světě
získali certifikát F 180 – tříhodinovou požární odolnost.

59:00.442 --> 59:03.576
Po třech hodinách už je všechno dávno evakuováno!

59:03.576 --> 59:08.646
To se s železobetonem nedá zvládnout. Protože: Když
hoří při teplotě 1 000 stupňů, po půl hodině až hodině

59:08.646 --> 59:11.301
se železo v železobetonu vyhoří a konstrukce se zřítí.

59:11.301 --> 59:13.496
Toho jsme dosáhli díky dřevu!

59:13.496 --> 59:21.188
V 90. letech a zejména po přelomu tisíciletí jsme pak
byli svědky kampaně zaměřené na izolační materiály.

59:21.188 --> 59:26.455
To je vždycky ten samý trik! Cíl je samozřejmě správný!

59:26.455 --> 59:34.960
Je samozřejmě pravda, že nesmíme nikde vykořisťovat ropu, abychom
ji pak s rizikem spojeným s přepravou vozili po celém světě

59:34.960 --> 59:39.136
– jen proto, abychom ji spálili a vytápěli si tím naše domy.

59:39.136 --> 59:41.511
To je až příliš cenné.

59:41.511 --> 59:49.249
Ale: vysvětlovat lidem, že v zájmu úspory energie musí všechny
domy obalit jedovatým polystyrenem, kvůli čemuž v

59:49.249 --> 59:59.385
nich začne plesnivět a nikdo už nebude schopen tu
špínu zlikvidovat – to je šílenství! To je šílenství!

59:59.385 --> 01:00:06.885
Jako naprostí outsideri jsme vždy říkali: nikdy – nikdy! nebudeme
nic publikovat. Nejdřív něco vytvoříme, protože pak nikdo

01:00:06.885 --> 01:00:10.568
nemůže říct: „To nejde!“, a teprve pak o tom budeme mluvit.

01:00:10.568 --> 01:00:19.075
Jako naprostí outsideri jsme díky skvělé spolupráci – s ETH
Curych , tedy právě se švýcarskými univerzitami jsme vždy skvěle

01:00:19.075 --> 01:00:25.523
spolupracovali – zde je ještě o něco více
nezávislosti než jinde, to je třeba říci – postavili

01:00:25.523 --> 01:00:29.184
jsme první domy, které jsou energeticky soběstačné!

01:00:29.184 --> 01:00:35.717
Každému z vás, kdo o to bude mít zájem, postavím
dům, který se sám vytápí a chladí – po celý rok!

01:00:35.717 --> 01:00:40.117
Nikdy méně než 18 stupňů a nikdy více
než 24! A to bez nutnosti používat topení!

01:00:40.117 --> 01:00:44.950
Jen díky slunci, které svítí na
střechu, a díky zásobám silného dřeva.

01:00:44.950 --> 01:00:48.700
Dřevo uchovává energii déle než měsíc! To jsme vyvinuli my!

01:00:48.700 --> 01:00:52.333
To nám nabízí příroda! To jde!

01:00:52.333 --> 01:00:56.631
Přesně jak říká Barbara : „Ritalin
nepotřebuji – dokážu to vyřešit jinak.“

01:00:56.631 --> 01:01:03.691
Dámy a pánové – já žádný izolační materiál
nepotřebuji! Nevadí mi, že máme energetickou krizi.

01:01:03.691 --> 01:01:06.958
Nemáme žádnou energetickou krizi. Vůbec ne!

01:01:06.958 --> 01:01:10.673
Máme špatné přístupy! To je všechno!

01:01:10.673 --> 01:01:17.306
V životě jsem..., děkuji!

01:01:23.540 --> 01:01:30.106
V životě jsem musel a směl postavit pět továren!

01:01:33.289 --> 01:01:37.761
A vzpomínám si, že když jsme stavěli první
továrnu, říkal jsem si: „Teď to musíme postavit tak

01:01:37.761 --> 01:01:40.212
velké, protože když budeme stavět hotely nebo...“.

01:01:40.212 --> 01:01:48.084
Zpočátku jsme stavěli rodinné domy, pak přišly
„čtyřpodlažní domy“, a poté jsme v centru Hamburku postavili

01:01:48.084 --> 01:01:52.303
první dům třídy 5 výhradně ze dřeva – výhradně ze dřeva.

01:01:52.303 --> 01:01:57.528
A když předloží všechny certifikáty o požární
bezpečnosti, budou mít nejtišší dřevěná hotela na světě.

01:01:57.528 --> 01:02:04.158
Pak jsme dostali úžasnou zakázku na výstavbu univerzity v
Moskvě, takže jsme zažili spoustu skvělých dobrodružství.

01:02:04.158 --> 01:02:08.008
A pak se to prostě zvětšilo. A tak
jsem si pomyslel: „Jak to teď je?“

01:02:08.008 --> 01:02:14.708
Teď potřebujeme velké továrny, obrovské haly –
mnohem větší než tady – a v nich jsou velké stroje.

01:02:14.708 --> 01:02:23.096
„Musím se teď taky připojit k síti a čerpat jadernou
energii? Tak to přece skončím v slepé uličce závislosti.“

01:02:25.012 --> 01:02:30.471
Moje největší továrna, kde stavíme nejvíce
domů, se nachází severně od Basileje v Německu,

01:02:30.471 --> 01:02:33.171
konkrétně u Freiburgu a Lahru v Černém lese.

01:02:33.171 --> 01:02:38.580
U nás všechno funguje na sluneční
energii! Díky slunci, které svítí na střechu!

01:02:38.580 --> 01:02:43.862
Všechno funguje, všechny stroje běží! Všechno!

01:02:43.862 --> 01:02:50.794
Každý dům, který pochází z takové továrny, lze v
případě, že ho bude třeba odstranit, rozebrat… vydrží 500

01:02:50.794 --> 01:02:54.678
let, vydrží tak dlouho, ale kdyby ho bylo třeba odstranit:

01:02:54.678 --> 01:02:57.612
Nic se nevyhodí, všechno se promění v dům!

01:02:57.612 --> 01:03:03.320
Můžeš odšroubovat stěny – vrátí se do továrny,
robot vyvrtá hmoždinky, které to celé drží pohromadě

01:03:03.320 --> 01:03:06.228
– vezme prkno po prkně – a namontuje na ně další.

01:03:06.228 --> 01:03:10.803
Žádný nedostatek surovin neexistuje, dámy a pánové!

01:03:10.803 --> 01:03:20.620
Považuji za naprosto nehorázné – NEPOROVNATELNĚ NEPŘIJATELNÉ
–, když se šíří strach tím, že na Zemi prý panuje nedostatek!

01:03:20.620 --> 01:03:24.270
To je ten nejpodlejší trik, jaký existuje!

01:03:24.270 --> 01:03:32.285
Země – Země, stvoření – Boží
stvoření je místem hojnosti a radosti!

01:03:32.285 --> 01:03:35.764
Vydejte se na jaře ven a podívejte se na třešeň.

01:03:35.764 --> 01:03:40.402
Třešeň má za úkol nést (klidně i) 1 000 třešní.

01:03:40.402 --> 01:03:49.718
Kdyby pracoval u McKinsey a naučil se to, vypučilo by mu
přesně 1 020 květů, protože všechno ostatní je plýtvání.

01:03:49.718 --> 01:03:55.568
Ten ale bude muset mít 100 000 květů, pokud
chce mít 1 000 třešní. Nebo dokonce ještě víc!

01:03:55.568 --> 01:04:02.245
Ten má toho plno! Vystačí to pro všechny! A tak to pokračuje dál!

01:04:02.245 --> 01:04:03.792
Teď vám něco řeknu.

01:04:03.792 --> 01:04:12.163
Říká se nám například: „Ano, teď máme málo dřeva, málo
manganu nebo málo vzácných zemin, protože každý chce mít mobil.“

01:04:12.163 --> 01:04:15.851
Pojďme se na chvíli odklonit od
dřeva a podívat se na jiný příklad.

01:04:15.851 --> 01:04:20.684
Víte přece, jak to s tím elektronickým
odpadem chodí! Víte, co s ním děláme?

01:04:20.684 --> 01:04:30.502
V jedné tuně elektronického odpadu je
hmotnostní podíl vzácných zemin přibližně desetkrát vyšší

01:04:30.502 --> 01:04:35.384
než v rudě z Konga, kde se tato surovina těží.

01:04:35.384 --> 01:04:38.717
Ale: nic nevracíme!

01:04:38.717 --> 01:04:45.199
Ten elektronický odpad naložíme někde v Rotterdamu nebo v
Bremerhavenu na starý nákladní parník, odvezeme ho na pobřeží

01:04:45.199 --> 01:04:51.542
západní Afriky nebo kamkoli jinam, kde jsou lidé bezbranní,
a celý ten toxický odpad tam naházíme na jednu hromadu.

01:04:51.542 --> 01:04:59.349
A ti nejchudší z chudých možná ještě vytáhnou nějaký měděný
kabel, ale jinak je všechno pryč! Skončili jsme ve slepé uličce

01:04:59.349 --> 01:05:03.373
čistě plýtvající a na jednorázové spotřebě založené ekonomiky.

01:05:03.373 --> 01:05:11.688
Během studia ekonomie jsem se naučil: „Když
uvádíš na trh nový produkt, musíš hned na začátku

01:05:11.688 --> 01:05:15.123
– jako úplně první věc – provést průzkum trhu.“

01:05:15.123 --> 01:05:19.556
Řekněme, že vyrábím holicí strojek. Teď
se záměrně chci vzdálit od svého oboru.

01:05:19.556 --> 01:05:25.289
Musím provést průzkum trhu a zjistit, kdo
tento holicí strojek kupuje a pro koho je určen.

01:05:25.289 --> 01:05:28.540
A jak je to s jeho pamětí?

01:05:28.540 --> 01:05:34.989
Kdy se může holicí strojek pokazit nejdříve,
aby si mohl koupit nový, aniž by se urazil?

01:05:34.989 --> 01:05:40.423
V případě holicího strojku pak dojdeš k závěru, že –
pokud se po dvou letech pokazí, už si tu značku nekoupí.

01:05:40.423 --> 01:05:42.855
Pokud se po pěti letech pokazí, koupí si ji znovu.

01:05:42.855 --> 01:05:48.055
A pak musíš nechat techniky vyrobit ten
holicí strojek tak, aby se po pěti letech rozbil.

01:05:48.055 --> 01:05:52.705
Tomu se říká plánovaná zastaralost – plánované opotřebení.

01:05:52.705 --> 01:05:56.996
To je svatokrádež! Žádná
marketingová strategie – to je svatokrádež!

01:05:56.996 --> 01:06:01.505
To je ukradená budoucnost dětí! Takhle se chováme v ekonomice.

01:06:01.505 --> 01:06:07.388
Když se ale podívám do lesa – tam to vypadá úplně jinak!

01:06:07.388 --> 01:06:16.154
Každá mravenčí si staví svůj dům tak, že – když se
odstěhuje – vše bude znovu využito dalším mravenčím kmenem.

01:06:16.154 --> 01:06:20.288
Není tam žádný odpad, žádné smetí!

01:06:20.288 --> 01:06:28.898
Lidem se říká, že nás na této Zemi je příliš
mnoho. Že nám pomalu přestávají stačit suroviny.

01:06:28.898 --> 01:06:31.254
Je to úplně jednoduchý výpočet:

01:06:31.254 --> 01:06:36.934
V současné době je nás něco přes sedm
miliard lidí, průměrná hmotnost je 70 kg –

01:06:36.934 --> 01:06:40.438
řekněme – v Asii o něco méně, u nás o něco více.

01:06:40.438 --> 01:06:50.445
7 × 7 = 49 – na Zemi se tedy plazí 500
milionů tun živých lidí. Tak, zatím vše v pořádku.

01:06:50.445 --> 01:06:57.986
Biologové dokážou vypočítat, kolik váží
všechny mravenci a termiti, kteří se tu hemží.

01:06:57.986 --> 01:07:08.443
To je úžasné. Svět hmyzu je stále podceňován – hmyz
má 6–7krát větší hmotnost než my lidé. Neuvěřitelné!

01:07:08.443 --> 01:07:18.185
Slyšeli jste už někdy někoho říkat: „Ty mravenci, ti potvůrky
– sežerou všechno, je jich až moc – teď docházejí zdroje.“?

01:07:18.185 --> 01:07:22.546
Ne, samozřejmě že ne, protože oni
praktikují cirkulární ekonomiku.

01:07:22.546 --> 01:07:27.701
Každý výrobek navrhují tak, aby se dal celý znovu použít.

01:07:27.701 --> 01:07:35.108
A kdybychom už před sto nebo pěti sty lety stavěli města
z takových domů, u nichž lze vše rozebrat a znovu

01:07:35.108 --> 01:07:39.076
použít, pak bych už vůbec nepotřeboval les jako zdroj surovin.

01:07:39.076 --> 01:07:42.426
Pak mi nikdy nehrozí, že by les byl vypleněn.

01:07:42.426 --> 01:07:50.249
Když ale jdu do lesa ve stylu Ikea, všechno zpracuji na
dřevotřískové desky, navrhuji nábytek tak, aby se pokud možno

01:07:50.249 --> 01:07:58.473
rozbil už při prvním stěhování, aby si zákazník musel koupit
nový, a pak je ten odpad zátěží pro ty, kteří ho musí odklízet

01:07:58.473 --> 01:08:02.709
– ale to stejně platí veřejnost –, pak jsou zdroje problémem.

01:08:02.709 --> 01:08:15.842
No, vysvětlil jsem to teď tak podrobně, protože vám
říkám: Na tomto světě není žádný důvod se bát, prostě není.

01:08:24.459 --> 01:08:29.699
A je tu ještě jeden velmi důležitý zákon –
a tím se dostávám ke své poslední kapitole:

01:08:29.699 --> 01:08:35.985
Jeden velmi, velmi důležitý zákon v přírodě
venku – u stromů – tam přece neexistuje nic

01:08:35.985 --> 01:08:40.325
jako ideologie nebo morálka, to tam prostě není.

01:08:40.325 --> 01:08:47.391
Tam venku je totiž všechno co nejvíce
decentralizované a tam venku je povolený každý experiment.

01:08:47.391 --> 01:08:51.166
Není tu přece nikdo, kdo by říkal: „Fuj, to
přece nedělej, protože je to přece hrozné, když

01:08:51.166 --> 01:08:53.141
si stáhneš kalhoty nebo děláš něco podobného.“

01:08:53.141 --> 01:09:04.319
To neplatí, ale naopak: i když je všechno
povoleno, odpovědnost vždy leží na tom, kdo to dělá.

01:09:04.319 --> 01:09:08.415
Manažer, který něco zkouší a říká, že
to odnesou ostatní – to se nestává.

01:09:08.415 --> 01:09:12.824
Každý může zkusit cokoli, ale každý nese odpovědnost.

01:09:12.824 --> 01:09:17.750
A přitom se ukázalo něco
podivného, alespoň podle mých pozorování:

01:09:17.750 --> 01:09:23.366
Vždy zvítězí to, co slouží životu všech.

01:09:23.366 --> 01:09:30.483
Prosadí se to, co slouží životu – to je tak nepochopitelné.

01:09:30.483 --> 01:09:38.883
A teď se dostávám k tématu „zdraví“,
protože zdraví je pro člověka prostě důležité.

01:09:38.883 --> 01:09:55.718
Dřevo má na naše zdraví velmi významný a působivý
vliv, právě proto, že vzniklo právě tímto způsobem.

01:09:55.718 --> 01:10:00.884
Strom má neuvěřitelně velký vliv na naše zdraví.

01:10:00.884 --> 01:10:11.084
Napsal jsem knihu „Tajný jazyk stromů“ a poté jsem náhodou poznal
jednoho z nejrenomovanějších a nejuznávanějších

01:10:11.084 --> 01:10:21.310
lékařských vědců v Rakousku, jistého profesora Maximiliana
Mosera, který působil na Lékařské univerzitě v Grazu.

01:10:21.310 --> 01:10:31.179
A v té době – a my jsme se na tom podíleli – se prováděly pokusy,
jejichž cílem bylo z fyziologického hlediska zjistit, co se s

01:10:31.179 --> 01:10:39.494
člověkem děje, když žije, pracuje nebo spí v dřevěném
domě – a když žije v domě, který je postaven komerčně

01:10:39.494 --> 01:10:43.715
ze sádrokartonových desek a plastů, jak je to běžné.

01:10:43.715 --> 01:10:46.759
Výsledky byly působivé.

01:10:46.759 --> 01:10:53.126
Na začátku jsme vyrobili dvě ložnice – jednu
ze dřeva a druhou z imitace dřeva – z

01:10:53.126 --> 01:10:56.956
laminátu – to je plast, který vypadá jako dřevo.

01:10:56.956 --> 01:11:06.573
Každý člověk, který spí v posteli z čistého masivního dřeva,
ušetří svému srdci za jednu noc práci v délce celé hodiny.

01:11:06.573 --> 01:11:13.823
Vědci z Grazu se specializovali na měření vegetativního
nervového systému. Vyvinuli v této oblasti také novou metodu.

01:11:13.823 --> 01:11:21.824
Je prokázáno, že každý člověk má při nemoci lepší šance na
uzdravení, posílený vegetativní nervový

01:11:21.824 --> 01:11:29.441
systém, lepší schopnost soustředění a tak dále,
pokud spí nebo pracuje v lese. Neuvěřitelné!

01:11:29.441 --> 01:11:36.396
Tyto pokusy mě fascinovaly a v době, kdy
jsme pracovali na knize „Jazyk stromů“, jsem o

01:11:36.396 --> 01:11:39.858
nich mimochodem vyprávěl svému vydavateli.

01:11:39.858 --> 01:11:41.824
Od té chvíle už ho nic nemohlo zastavit.

01:11:41.824 --> 01:11:45.508
Řekl: „Erwine, musíš mi napsat knihu o dřevě a zdraví.“

01:11:45.508 --> 01:11:52.187
S tím jsem se hodně zdráhal, protože jsem řekl:
„Hannes, já nejsem lékař. Necítím se povolán k

01:11:52.187 --> 01:11:55.907
tomu, abych o tématu zdraví psal opravdu seriózně.“

01:11:55.907 --> 01:12:00.566
„To se nesmí dělat, pokud člověk není
lékař. Nemám dostatek základních znalostí.“

01:12:00.566 --> 01:12:03.166
S tím samozřejmě nebyl spokojený.

01:12:03.166 --> 01:12:08.599
Jednoho dne přijde a řekne: „Teď mi
tu knihu napíšeš.“ Na to já: „Proč?“

01:12:08.599 --> 01:12:14.375
Řekl: „Mám od profesora Mosera slib – postará se ti o celou
lékařskou redakci. Díky tomu budeš mít za

01:12:14.375 --> 01:12:19.662
sebou celou univerzitu v Grazu – renomovanou
univerzitu zabývající se konvenční medicínou.“

01:12:19.662 --> 01:12:25.599
Řekl jsem: „Páni, to je super! To je skvělá
příležitost. Jestli to vyjde, tak do toho jdu.“

01:12:25.599 --> 01:12:31.103
Potom jsme se setkali v redakci v
Salcburku a ona stanovila jednu podmínku.

01:12:31.103 --> 01:12:38.268
Řekla: „Vážený pane profesore Mosere, pokud to
tak má být, pak mi ale musíte odpovědět na ty

01:12:38.268 --> 01:12:42.265
nejhloupější otázky, jaké jako laik mohu položit.“

01:12:42.265 --> 01:12:47.221
„Potřebuji, abych tak řekl, aby všechno, co je
v té knize, bylo podloženo lékařskými a

01:12:47.221 --> 01:12:52.442
vědeckými poznatky.“ Odpověděl, že ano, že to udělá.

01:12:52.442 --> 01:13:00.293
Tak začala jedna cesta. V dětství jsem
vyrůstal v velmi prostých podmínkách.

01:13:00.293 --> 01:13:04.409
Nechci tím srovnávat tu dobu s dnešní dobou, to není na místě.

01:13:04.409 --> 01:13:08.343
Vyrůstali jsme úplně jinak než dnešní děti.

01:13:08.343 --> 01:13:14.000
Zkus si to jednou představit: Kdyby dnes
učitelka ve školce řekla dětem: „Milé děti, dnes

01:13:14.000 --> 01:13:17.013
půjdeme a budeme si celý den hrát u hnojiště.“

01:13:17.013 --> 01:13:22.179
To nejde. Tehdy panovaly úplně jiné hygienické podmínky.

01:13:22.179 --> 01:13:27.280
Byli jsme na statku, museli jsme
hodně pracovat – všechno bylo úplně jiné.

01:13:27.280 --> 01:13:31.863
Z tohoto dětství jsem si však odnesl a uchoval vzpomínky.

01:13:31.863 --> 01:13:38.663
Vzpomněl jsem si – vždyť i dnes máme doma ještě malou farmu.

01:13:38.663 --> 01:13:42.896
A jako dítě jsem často musel pracovat s
koňmi, protože soused ještě neměl traktor.

01:13:42.896 --> 01:13:49.101
A rád jsem chodil s koňmi a sledoval, jak se k
sobě přiblížili dva koně, kteří se neměli rádi.

01:13:49.101 --> 01:13:52.556
Jedna klisna se do něj pustila a pořádně mu to nandala.

01:13:52.556 --> 01:13:57.256
Byly na nich hřebíky a visela z nich hluboká
tržná rána, která se táhla od ramene dolů.

01:13:57.256 --> 01:14:01.673
Vážně – když takové koně dostanou sepsi , je s nimi rychle konec.

01:14:01.673 --> 01:14:06.873
Přesto nikdo nezavolal veterináře,
protože by to bylo příliš drahé.

01:14:06.873 --> 01:14:13.873
Místo toho babička šla do stodoly a přinesla
špinavou plechovku, která tam stála už odjakživa.

01:14:13.873 --> 01:14:20.351
Otevřela je a uvnitř byla ta domácí léčivá mast z pryskyřice.

01:14:20.351 --> 01:14:24.881
Tu mu namazali a kůň byl po týdnu zase v pořádku.

01:14:24.881 --> 01:14:29.573
Ta hrozná rána se bez problémů zahojila.

01:14:31.673 --> 01:14:41.295
Těsně předtím, než jsem přišel do školy, mě pes ze
dvora strašně kousl do lýtka. Předtím jsem něco zkoušel.

01:14:43.429 --> 01:14:48.062
A tam proběhl stejný postup. Takže to prosím neberte špatně.

01:14:48.062 --> 01:14:54.438
Když dnes vidím u dítěte takové zranění, jdu k
lékaři, ale tehdy se mnou nikdo k lékaři nešel.

01:14:54.438 --> 01:14:57.746
Natřeli mi to mastí a už se to zahojilo.

01:14:57.746 --> 01:15:01.646
Tato mast z pryskyřice byla k dostání všude.

01:15:01.646 --> 01:15:10.025
Vrcholem bylo, když se dědeček,
kterému už bylo přes 80 let, zranil.

01:15:10.025 --> 01:15:15.275
U nás to byl vždycky zvyk – v sobotu jsme dostávali
od babičky kávu a koláč. Tehdy se tam všichni sešli.

01:15:15.275 --> 01:15:22.757
Tuto sobotu byl ještě v dílně, jako obvykle, a
dokončoval něco, zatímco my jsme už seděli v kuchyni u kávy.

01:15:22.757 --> 01:15:30.325
Najednou se otevřou dveře, děda vychází z dílny, uklouzl
a rukou se dostal do hoblovky, přímo do frézovací hlavy.

01:15:30.325 --> 01:15:36.275
Neobroušil si prsty, jak je obvyklé, ale celou
hlavu palce si tak odfrézoval, protože přes ni přejel.

01:15:36.275 --> 01:15:40.333
Byla to obrovská tržná rána, která strašně krvácela.

01:15:40.333 --> 01:15:46.579
Objeví se v kuchyni a řekne
babičce: „Muatta, hiaz brauch i a Soim.“

01:15:46.579 --> 01:15:51.641
Tak moc krvácel, že jsme samozřejmě byli v šoku a
hned jsme vyskočili: „Okamžitě zavolejte záchranku.“

01:15:51.641 --> 01:15:59.474
Další řekl: „Nevolávejte záchranku, odvezte ho do nemocnice,
to se musí zašít!“ Ale on (děda) zůstal naprosto klidný.

01:15:59.474 --> 01:16:07.224
Řekl: „Ne, ne, nemusíte nikomu volat, protože já do toho nejdu.“

01:16:07.224 --> 01:16:17.324
A v tu chvíli se tam objevila babička. Víte, co
měla u sebe, a já si říkal, že tomu musím zabránit.

01:16:17.324 --> 01:16:22.481
Protože pro koně to bylo jasné, ale co lidé?

01:16:22.481 --> 01:16:27.764
Myslel jsem si, že když ten člověk dostane sepsi,
otravu krve – tak je po něm. Takovému starému

01:16:27.764 --> 01:16:30.681
člověku to nemůžeš udělat. Nedalo se tomu zabránit.

01:16:30.681 --> 01:16:40.764
Nanesl si to na ránu a po 14 dnech se rána
zahojila bez jakýchkoli komplikací. Neuvěřitelné!

01:16:40.764 --> 01:16:43.147
A to jsem řekl profesorovi.

01:16:43.147 --> 01:16:50.123
Řekl jsem: „Maxi, jak je to možné? Měli lidé dříve
lepší imunitní systém, nebo jsme dneska nějak změkli?“

01:16:50.123 --> 01:16:56.115
„Jak je to možné? Při takové péči o
ránu se přece nedodržovala žádná hygiena.“

01:16:56.115 --> 01:16:58.496
Pak se mě zeptal: „Máš ten recept?“

01:16:58.496 --> 01:17:05.924
Na to říkám: „Ten recept samozřejmě mám.“, protože moje
žena je lékárnice a zabývá se také přírodní medicínou.

01:17:05.924 --> 01:17:10.525
Vždycky míchala masti a dělala
všechny ty věci. Vždyť se to naučila.

01:17:10.525 --> 01:17:15.883
Vždycky jsem byl ten nevěřící Tomáš. Když
jsem se zranil, vždycky jsem utíkal do lékárny.

01:17:15.883 --> 01:17:24.670
Zvířatům jsem to dával, ale pro sebe jsem si v lékárně
kupoval Betaisodona a Vita-Merfen, když jsem se zranil.

01:17:24.670 --> 01:17:30.633
To jsem mu hned řekl, aby mě nepodezříval, že se tam poflakuju.

01:17:30.633 --> 01:17:35.183
Dal jsem mu ten recept také – tomu velkému profesorovi.

01:17:35.183 --> 01:17:45.269
Při dalším setkání řekne: „Erwine, s tou stromovou
pryskyřicí je to opravdu něco zvláštního.“ Na to já: „Proč?“

01:17:45.269 --> 01:17:55.093
Říká: „Představ si to – že bychom prozkoumali smolu z modřínu, o
které se zmiňuješ, a ukázalo by se, že tato látka má silnější

01:17:55.093 --> 01:18:01.720
baktericidní, fungicidní a virucidní účinky
(tedy ničí všechny patogeny) než jakýkoli

01:18:01.720 --> 01:18:07.103
lék, který nám nabízí farmaceutický průmysl.“

01:18:07.103 --> 01:18:14.129
Řekl jsem: „Cože??! Maxi, vždyť TY jsi ten
velký zastánce konvenční medicíny. Vždyť TY

01:18:14.129 --> 01:18:17.994
vychováváš lékaře – a TY říkáš něco takového?“

01:18:17.994 --> 01:18:25.732
Řekl: „Erwine, je to tak, a ještě ti něco
řeknu. Ten recept, který tam příroda vymyslela, je

01:18:25.732 --> 01:18:29.794
tak složitý, že ho nelze synteticky napodobit.“

01:18:29.794 --> 01:18:35.169
„To není obchodní model. To nefunguje. Ale je to velmi účinné!“

01:18:35.169 --> 01:18:43.910
Na to říkám: „Maxi, v mé pilařce – náš podnik se mezitím
rozrostl a protože už nikdo nevyrábí měsíční dřevo, vybudovali

01:18:43.910 --> 01:18:48.416
jsme si vlastní pilařku – tam je dost modřínové pryskyřice.“

01:18:48.416 --> 01:18:51.236
Když jsem na cestách hodinu, mám plný kbelík.

01:18:51.236 --> 01:18:57.615
„Dělám to jako Miraculix z Asterixe a
Obelixe – dám to do kbelíku a každý dostane tu mast

01:18:57.615 --> 01:19:01.913
– to je skvělé. Takhle se dá lidem pomoct!“

01:19:01.913 --> 01:19:08.715
Pak mě tak poslouchal a řekl: „Hele, radši
zůstaň u svých dřevěných domků.“ A já na to: „Proč?“

01:19:08.715 --> 01:19:15.067
Říká: „Jestli si myslíš, že se pustíš do
obchodního modelu farmaceutického průmyslu,

01:19:15.067 --> 01:19:19.962
nebudeš šťastný. Radši se do toho nepouštěj!“

01:19:19.962 --> 01:19:28.370
Tuto dobrou radu jsem pochopil, hned mi to došlo
a pomyslel jsem si: „Takový boj už mám za sebou.“

01:19:28.370 --> 01:19:30.148
A zeptal se: „A co budeme dělat pak?“

01:19:30.148 --> 01:19:35.826
On: „Vždyť jsi mi vyprávěl ten příběh o
Japoncích. Znalosti se smí předávat.“

01:19:35.826 --> 01:19:41.503
Poté jsme recept na modřínovou mast
zařadili do knihy „Jemná medicína stromů“.

01:19:41.503 --> 01:19:48.349
To si ani nedokážete představit – odehrálo se to
úplně stejně jako tenkrát s „měsíčním dřevem“.

01:19:48.349 --> 01:19:56.639
Mám doma vlastní složku – a to je třeba říci na
obranu lékařů – s příspěvky od praktických lékařů všech

01:19:56.639 --> 01:20:01.482
oborů, kteří mi poslali své zkušenosti s touto mastí.

01:20:01.482 --> 01:20:08.438
Napsala mi lékařka specializující se na ORL z Mnichova. Celý
život vede velkou ordinaci v Mnichově a poprvé se jí podařilo

01:20:08.438 --> 01:20:12.594
pomocí této metody zcela odstranit velmi odolnou ušní plíseň.

01:20:12.594 --> 01:20:20.189
Napsal mi jeden chirurg. Operuje každý den a u
více než 90 % jeho pacientů dochází k

01:20:20.189 --> 01:20:25.982
uspokojivému hojení ran – necelých 10 % má problémy.

01:20:25.982 --> 01:20:31.176
Touto mastí dokáže vyřešit téměř
všechny z nich. To si představte!

01:20:31.176 --> 01:20:38.170
A o to právě jde! Nejde o to, že bychom se
teď vrhli do boje a proti něčemu bojovali.

01:20:38.170 --> 01:20:45.601
Stačí, když přijmeme to, co nám je den za dnem darováno.

01:20:45.601 --> 01:20:49.601
To vám všem z celého srdce přeji.

01:20:49.601 --> 01:20:52.852
Děkuji! Přeji s tím hodně štěstí!

01:21:13.877 --> 01:21:16.157
Děkuji!

01:21:16.157 --> 01:21:19.534
Skvělé! Skvělé!

01:21:26.988 --> 01:21:29.445
Děkuji!

01:21:37.019 --> 01:21:42.139
Ano, skvělé.

01:21:43.937 --> 01:21:48.327
Teď si vynahradíme všechno, co jsme museli potlačovat.

01:21:50.456 --> 01:21:58.056
Zkrátka a dobře, dalo by se říct, že
bychom tě mohli poslouchat celé hodiny.

01:21:58.056 --> 01:22:04.548
Ve škole nás učili – nebo také jako kazatelé –
kázat o čemkoli, ale nikdy déle než dvacet minut.

01:22:04.548 --> 01:22:11.310
Filozofie nebo psychologie – co já vím – tvrdí, že
člověk nedokáže být soustředěný déle než dvacet minut.

01:22:11.310 --> 01:22:20.798
Byl jsi posledním přednášejícím. Mluvil jsi už hodinu a půl a
byl to závěr dne, který byl neuvěřitelně bohatý na informace.

01:22:20.798 --> 01:22:26.586
Každé slovo jsme hltali. Bylo to vidět na jejich reakci.

01:22:26.586 --> 01:22:32.674
Přeji ti tedy obrovský úspěch ve všem, co děláš, a
doufám, že z toho bude mít prospěch co nejvíce lidí.

01:22:32.674 --> 01:22:35.224
Moc děkuji za tato tajemství!

01:22:35.224 --> 01:22:36.111
Uvidíme se zase.

01:22:36.111 --> 01:22:37.216
Uvidíme se zase.

01:22:37.216 --> 01:22:37.966
Moc děkuji!

01:22:37.966 --> 01:22:40.266
Děkuji!

01:22:47.958 --> 01:22:55.477
Vážení diváci, máte také pocit, že se pro vás
tyto životní zásady staly zdrojem povzbuzení a

01:22:55.477 --> 01:22:59.343
inspirace v této přece jen velmi náročné době?

01:22:59.343 --> 01:23:04.288
I v lidstvu se nakonec prosadí pouze to, co slouží životu všech.

01:23:04.288 --> 01:23:09.937
Přijměte naše pozvání a spojte se s námi a se všemi
lidmi, kteří milují pravdu, v harmonické spolupráci.