Ani oheň, ani výbuch: Jak někdo mohl přežít zničení severní věže budovy (od Heinze Pommera)

11.09.2025 | www.kla.tv/38815

Gesprochener Text [Was bei Untertitel raus muss, in eckige Klammern!] → Erklärung [Erklärungen gehören in eckige Klammern, außer bei Abkürzungen von Organisationen u.ä.. Was aus dem Sendungstext raus muss bitte violett hinterlegen – alles andere in eckigen Klammern bleibt drin.] Dobrý den, jmenuji se Heinz Pommer, jsem vystudovaný fyzik a pracuji jako technický redaktor a technický kreslič. Moje dnešní prezentace má název: Nejde o požár ani demolici: Proč Pasquale Buzzelli dokázal přežít zkázu severní věže budovy Odkaz na snímku je uveden níže, na prvním snímku a na tomto místě také velké poděkování za umožnění konání této přednášky. První otázka, kterou si přirozeně položíte, je: Kdo je ten Pasquale Buzzelli? Pan Buzzelli je do jisté míry klíčovým svědkem zkázy Dvojčat. V severní věži přežilo zkázu 15 lidí, ale pouze Pasquale Buzzelli byl v budově poměrně vysoko, asi 80 metrů nad úrovní ulice, a mohl podat očité svědectví o tom, co se ve věži stalo a jak se rozpadla. Dnes bych rád vysvětlil, proč přežil proces. Úvodem krátké video, které začíná prohlášením pana Buzzelliho. Citát: "A zatímco jsem se modlil, zeď praskla a podlaha se propadla, a pak jsem začal padat. A v tu chvíli jsem si uvědomil: Můj Bože, takhle zemřu." Padající fontána materiálu je jasně viditelná. Po prostřelení nyní svislé segmenty vlevo padají rotačním pohybem. Pozor, teď vlevo, tady se vynořují z prachu. Teď, počkejte, teď a teprve potom se zbývající konstrukce vpravo vertikálně zhroutí. Této stavbě se přezdívá Spire. Pro tento první snímek můžeme definovat obecný pojem: Kdo je Pasquale Buzzelli? Za prvé, musíme nyní opustit starý diskusní rámec - požár nebo demolice. Protože většinou už jste v pasti této otázky a nemůžete najít pravdu, pokud to nebyl ani oheň a mrtvá váha, ani výbuch. Konkrétně bych v této přednášce rád zdůraznil dva body popisem fyzikálních procesů. 1. celosvětově platný narativ Západu - zřícení tří věží v důsledku požáru - je jasně rozpoznatelná, ale podivně celosvětově přijímaná lež. 2. alternativní média a zejména skupina architektů a inženýrů za pravdu o 11. září A a E www.ae911truth.org se mýlí. Nebyl to výbuch v běžném slova smyslu. Dvojčata byla zničena jiným procesem, a to výbuchem koncentrovaných pracovních plynů ze země. Stejně jako u zločinu Covid svědčí přesně naplánovaný průběh událostí o neuvěřitelných technických znalostech. Tato přednáška se zabývá především vysvětlením dynamiky, tj. vysvětlením procesů, které probíhají jeden po druhém a lze je pozorovat. Po spuštění se tyto procesy spustí předvídatelně a automaticky, jako "běh s ďábelskou kuličkou", během 30 sekund. Obecný termín pro tento druhý snímek je tedy: Odchod z diskusního rámce. Jak ji vyhodíme do vzduchu? Jak se z toho dostaneme? Nyní analyzujme dynamiku destrukce jižní věže: U jižní věže se horní blok začal propadat a zároveň mírně otáčet. Pak se náhle přestal otáčet a v horní části se zcela rozpustil a zmizel v prachu, který byl nahoře sytě černý díky vypařenému železu a dole šedobílý díky rozprášenému betonu, tedy dvouvrstvý, dvoubarevný. U tohoto snímku si všimněme: Přišel dvoubarevný prach a moment padajícího hrotu zmizel. Dalším významným prvkem byla destrukční fronta na fasádě, která se táhla shora dolů, jakási tlaková vlna, která se šířila po vnější stěně. Tato putující fronta destrukce a v některých případech jednotlivé výbuchy jsou obecně mylně interpretovány jako důkaz synchronizované detonace mnoha tisíc jednotlivých náloží. Jedná se však o kontinuální proces, jenom že segmenty věže sestavené z jednotlivých segmentů se trhají jednotlivě a se zpožděním. Zde je o tom video: Nejprve se věž prohne a poté se uvolní přetlak a tlaková vlna se šíří dolů. Shrnutí pro tento snímek 4: Na fasádě se objevila putující tlaková vlna. O dynamice destrukce severní věže: Z otvoru v severní věži krátce vyšlehla stěna plamenů, než se vrchol dosud nehybné věže propadl dolů a rozpadl se. Takže stručně řečeno, plamenná stěna. Teprve pak celá věž vyvrhla své součásti jako fontána, jak je vidět zde, a byla po stranách roztržena - fontánový útvar. Pokud se však podíváme na podrobný řez, zvětšeninu, vypadá to takto: Věž je po stranách rozříznutá jako nožem, zatímco shora už padá fontána suti v parabolickém tvaru. Něco takového nemůžete přežít, když jste uvnitř. A přece se to stalo, ten nevysvětlitelný zázrak, Zázrak na schodišti B. Takže ke snímku 7: Pamatujete si efekt řezání. Dynamika destrukce budovy 7 byla zjevně odlišná. Budova 7 vydávala několik hodin hluboký černý dým, až se v pozdním odpoledni náhle zřítila. Několik vteřin před začátkem volného pádu se horní konstrukce, takzvaný penthouse, zhroutila a shora se skrz skleněné tabule dostalo světlo, jinými slovy, rozjasnilo se. Teprve poté se budova nečekaně a náhle zřítila, aniž by jí kladly odpor svislé ocelové sloupy uvnitř a vnější fasády. Jinými slovy, všechny nosné konstrukce se náhle rozpadly. Poté se vytvořil hřibovitý mrak, který vystoupal do výšky více než jeden a půl kilometru. Zde je krátké video z kolapsu: Výšku hřibovitého mraku lze snadno odhadnout podle čtyř budov Světového finančního centra. Tyto budovy jsou vysoké asi 200 metrů, zde vpravo, 200 metrů pro budovy. Takže snímek 8 obecný termín jednoduše: Hřibový mrak nad budovou 7. Dnes se budeme zabývat především událostmi v severní věži - věži A, WTC 1. Toto je věž s anténou na střeše. Zajímá nás zejména 22. patro. Pasquale Buzzelli byl tam, když začala zkáza. Z řezu plánů víme, že věž měla čtvercový půdorys o rozměrech 64 krát 64 metrů. Vnější fasádu tvořila ocelová síť, která měla i nosnou funkci. Vnitřní jádro mělo obdélníkový tvar a byly v něm umístěny výtahové šachty, servisní jednotky a schodiště. Kancelářské prostory byly prostorné a otevřené mezi jádrem a touto vnější fasádou. Zvláště důležitá je pro nás centrální výtahová šachta nákladního výtahu 50. Ten je zobrazen jako malý žlutý čtverec uprostřed a zelené schodiště B vpravo. Schodiště byla celkem tři, ale nás zajímá pouze schodiště B. Náš klíčový svědek tam byl v nulovém čase. Tímto snýmkem jsme se seznámili s 22. patrem, abych tak řekl. V bočním pohledu na celkový plán vypadají dvojvěže takto - rád bych zdůraznil tyto rysy: 1. V plánech je architektonický referenční nulový bod v hloubce 75 metrů v žule. Z tohoto nulového bodu je věž vysoká 510 metrů. Těchto 400 metrů platí od úrovně ulice. 2. Centrální výtahová šachta č. 50 uprostřed, znázorněná žlutě, je dlouhá 420 m zdola nahoru - tedy i přes čtyři suterénní podlaží. Jedná se o nejdůležitější technický prvek celé prezentace. Tato výtahová šachta vymezuje erupční kanál procházející celou věží. To je velmi, velmi důležité. 3. Pro tento centrální nákladní výtah 50 je v žule další prohlubeň, tzv. výtahová jáma. Je hluboká asi 6 metrů. Tento důlek slouží zároveň jako tryska. Ale pro dnešek si pamatujte: Výtahová šachta šla zdola nahoru jako erupční kanál. Dále je červeně znázorněna obdélníková vnitřní struktura, vnitřní jádro. Centrální jádro je dílčím prvkem 1 konstrukčního systému a dílčím prvkem 2 konstrukčního systému je vnější ocelová mřížka. Je postavena mnohem pevněji než běžná fasáda. 4. Na každou věž bylo použito přibližně 100 000 tun oceli a 400 000 tun skla a betonu. To znamená, že celková hmotnost každé věže je půl milionu tun. Takže, abychom shrnuli tento snímek 10, obecný termín: Erupční kanál 510 metrů vysoký od nulového bodu. Nyní k vlastnímu procesu ničení: Asi 10 sekund před začátkem viditelné destrukce věží dvojčat byl zaznamenán seismický otřes. Otřesy půdy byly celkem tři, ne dva. Dva silné seismické signály lze jednoznačně přiřadit k dvojčatům. Třetí zemětřesení, které je zde znázorněno zeleně a je mnohem menší, nelze jednoznačně přiřadit k budově č. 7, protože po něm nenásledovala žádná destrukce, ale pouze vznik černého dýmu přibližně od 11 hodin dopoledne. Ale zpět k severní věži. Zemětřesení pod severní věží mělo sílu 2,3 stupně Richterovy škály. Pak bylo 10 vteřin ticho. Snímek 11 proto: Zemětřesení Severní věž však 21 sekund po zemětřesení vypadala přesně takto: Stojící, přetékající fontána z trosek a prachu s černou vlajkou uprostřed. A tomu říkám průstřel celé budovy. Vzrušující je nyní krátký časový úsek mezi zemětřesením a těmito tichými 10 sekundami. Muselo se stát něco velmi záhadného. Souhrnně však již lze říci: 1. pozorovaná dynamika destrukce je netypická pro oheň, parafín a mrtvou hmotnost. 2. Je také netypická pro řezné nálože a výbušné nálože, jako je termit nebo TNT. To přirozeně vyvolává otázku: Co budeme dělat teď? Potřebujeme nový přístup. Nemohla to být jedna věc. Nemohlo to být ani to druhé, to je v rozporu s pozorováním. Model Ground Zero, GZM, nyní předpokládá vysoký příkon energie přímo pod věžemi, konkrétně v odkazovaném architektonickém nulovém bodě. To je 75 metrů hluboko v žule. Předpokládejme nejprve čistě chemický proces a odhadněme 50 nákladních vozidel, z nichž každé převáží 20 tun látky X. To odpovídá celkové energii více než jedné kilotuně TNT. A to je opravdu hodně. Představte si 50 nákladních automobilů na parkovišti u německé dálnice o víkendu, z nichž každý převáží 20 tun. Tato energie, když se zažehne, když se přemění, musí nyní nějakým způsobem vytvořit pod věží erupční vejce, jehož erupční pracovní plyny vystřelují nákladním výtahem 50 vzhůru věží. Otázkou však zůstává: Proč mají tyto pracovní plyny tak ničivý účinek, když zpočátku vystřelují jen velmi úzkým kanálem v žule? Jak je to možné? Zde je tedy snímek jako obecný termín: Model Ground Zero se ptá, jak je to možné? Nejprve se tedy ptáme na základní fyzikální princip destrukce. Co se stane s budovou, když v ní vybuchne tlaková plynová komora s velmi horkými pracovními plyny? Provádíme Úvaha 1: Podle Bernoulliho principu - Bernoulli byl mimochodem švýcarský fyzik, takže zdravíme do Švýcarska - existuje v bezprostřední blízkosti proudění podtlak se sacím účinkem. To lze pozorovat například i na projíždějícím vlaku. Proud vzduchu může zachytit předměty a přitáhnout je k vlaku. Zde ve věži dochází k výbuchu pouze tehdy, když se podtlak zhroutí, například v důsledku dosažené výšky stoupání nebo alternativně otvorem. Snímek 14 shrnující: Sací účinek a podtlak Nebo v důsledku toho, po erupci plazmy, po erupci horkých plynů, úvaha 2 výše: Pokud jsou tyto pracovní plyny extrémně horké, při výbuchu v horní části budovy okamžitě ničí její konstrukci. Mluvíme o 4000 stupních, 5000 stupních. Tato rozpuštěná struktura má však vysokou hmotnost a bude tlačit dolů, spadne. Tato hmota nyní představuje překážku pro stoupající proud plynu. Za předpokladu, že budova váží pouze 10 % své hmotnosti, je to 50 000 tun padající hmoty nebo pyroklastický proud zrychlující shora. Takže ještě jednou: 50 000 tun horkého prachu padajícího shora a extrémně horký proud pracovních plynů, který na tento prach dopadá. Kladivo a kovadlina, které se pak společně pohybují směrem dolů. V této situaci je Pasquale Buzzelli symbolizován v severní věži ve žlutém poli. Takže snímek 15 obecný termín: kladivo a kovadlina Již nyní je jasné, že vnitřní jádro věže bude zcela rozebráno. Ale co se stane s vnější fasádou, s ocelovým pletivem? Na jižní věži jsme pozorovali pohybující se frontu destrukce a na severní věži spíše řezání nožem nebo trhání. Oba způsoby destrukce jsou zjevně logické, protože původně čistě vertikální směr střílejících pracovních plynů je vychýlen horizontálně, a tak zasáhne vnější fasádu plnou silou. V případě severní věže byl stoupající proud plynu výrazně rychlejší, mohutnější a energičtější než v případě jižní věže. Z toho vyplývá rozdílné chování, které je založeno na stejném principu. Zde je krátká animace jižní věže: Materiál vystřeluje zespodu, překážka je nahoře. Tlak se pak musí uvolnit do strany. Takže snímek 16 volně řečeno: Tlak prostě musí vyjít. Pokud jde o vnější fasádu, můžeme již nyní odhadnout, že proud plynu musí zevnitř dopadat horizontálně rychlostí nejméně 100 m/s, protože věže byly navrženy pro rychlost větru až 300 h/km. To je 85 metrů za sekundu. Další tepelné zeslabení je samozřejmě výhodné, aby se celá fasáda skutečně roztrhla. V horní oblasti k tomu stačí přirozená expanze plazmatu, horkých plynů během erupce. V nižším rozsahu je naopak rychlost proudění plynu výrazně vyšší, protože musí překonávat nízkou výšku, tj. má vysokou kinetickou energii a může mít destruktivní účinek. Tato krásná kresba zobrazuje všechny tři věže - budovu 7, WTC 1 a WTC 2. Zůstáváme ve stejné perspektivě 7, 1, 2. Takže snímek 17 před: Vše je stále neporušené. A snímek 18 po. Zde je stejný pohled po ukončení procesu 7, 1, 2. Z WTC je nyní hromada trosek, na níž leží jako červená deka jeho vlastní žulová fasáda. V okolí WTC 1 a WTC 2 je úplné pole trosek. Vnější fasáda je prolomena směrem ven a částečně leží jako slupka oloupaného banánu, uprostřed je půdorys příslušné věže. Za zmínku stojí také vzpřímené zbytkové konstrukce ve tvaru písmene L na vnější fasádě, v každém případě na konci pilíře 2 u jižní věže a na konci pilíře 1 u severní věže. Pokud konec šipky 1 prodloužíme o kousek dál, uvidíme malou kopuli, bílou hromadu suti, téměř uprostřed půdorysu severní věže. Nyní zvětšíme obrázek, je to stejný obrázek, zvětšíme ho a rozpoznáme jediný vyčnívající pilíř vpravo od kopule, který si pamatujeme. Zřetelně je vidět i zbývající struktura fasády ve tvaru písmene L: na obrázku je vidět dlouhý a krátký segment. Tak tomu bylo i v případě severní věže a jižní věž měla stojící konstrukce přesně tohoto tvaru. Kopule z trosek a jediný vyčnívající sloup, který jsme si zapamatovali. Dva snímky 19 a 20 jsou tedy obecným pojmem: Zbývající přítomné struktury Na tomto místě uděláme malou odbočku, abychom ukázali něco z domácího experimentu. Jak krásně řekl fyzik Richard Feynman: "Nezáleží na tom, jak jste chytří, kdo vyslovil předpoklad nebo jak se jmenuje. Pokud nesouhlasí s experimentem, je předpoklad chybný. To je vše, na čem záleží." Nejprve ukážeme, že věžička z hliníkových čtvercových trubek se rozpadá shora dolů, když zespodu proniká věžičkou cílený proud vzduchu. V tomto experimentu s přibližně 6 bary z trysky vzduchového kompresoru. Zde je tedy první experiment: Jeden segment po druhém se nahoře zvedá, protože v potrubí již není ochranný podtlak a proud vzduchu se může nahoře rozšířit. Prázdné krabičky od sirek stojící vedle věže také pociťují rozšiřující se proud vzduchu nahoře, naklánějí se do stran nebo jsou vířeny. Zde je důležité si uvědomit: Jeden segment po druhém se nahoře po částech zvedá proudem vzduchu zespodu. Zkáza nezačíná na dně, jak se vždy předpokládá. Nazvěme tedy snímek 21: Destrukce top to bottom, shora dolů. Náš domácí experiment je stabilně reprodukovatelný. V jiném uspořádání proud vzduchu rovněž rozkládá věž z hliníkových čtvercových trubek shora dolů, která je na filmu zobrazena vlevo, tj. druhý experiment. Takže to vidíme znovu: proud se zde pohybuje směrem dolů. Pokud však přidáme obložení, jak je znázorněno zde vpravo, stejnou fólii, tj. vnější fasádu - v tomto experimentu s kovovými deskami upevněnými magnetickou páskou - vidíme: Vodorovná složka je příliš slabá na to, aby poháněla kovové karty do stran. Boční roztažnost vzduchu k tomu nestačí. Pouze hliníkové trubkové segmenty se ve věži točí jako ve víru. Pak je krátce podržím před kamerou. Zde jsou tyto kovové karty. Nevím, jestli to vidíte, ale jsou na něm vytištěny obrysy prvků příhradového systému. Tady je třetí pokus: energie nestačí k tomu, aby tyto kovové karty, které jsou takto připevněny, poháněla do stran. Obecný termín pro tuto fólii je tedy jednoduše: kovové karty nebo, elegantněji řečeno, prvky příhradového systému fasády. To by byl odborný termín. Jakmile však na erupční šachtu umístíme protihmotu, například malý kbelík, je tato hmota na krátkou dobu vynesena proudem vzduchu vzhůru. Zespodu je hřídel zničena z hliníkových segmentů. Hmota nyní začne klesat a vychyluje proud vzduchu při stoupání do vodorovné polohy. Kovové karty, které drží pouze pomocí magnetické pásky, jsou nyní proudem vzduchu úspěšně odfukovány do stran, shora nahoru. Tak tady je čtvrtý a poslední experiment: Přímo u trysky se kbelík opět zastaví a je katapultován vzhůru, což je samozřejmě nesmysl pro napodobení procesů ve Světovém obchodním centru. Ale princip jste poznali a určitě ho lze mnohem lépe a přesvědčivěji ztvárnit jako model pomocí komponentů z 3D tiskáren. To by byl užitečný výzkumný projekt na odvážné univerzitě nebo dokonce na škole. Jeden lžák pro mě již vytvořil model CAD, který lze vytisknout na 3D tiskárnách, nebo se skládá z volně spojených kostek Lega v kombinaci s vytištěnými díly. Samozřejmě by se do takového experimentu nemělo nic zapojit. Vše musí být nastaveno tak volně, aby nepatrné rozdíly tlaku model skutečně rozložily. Bohužel je tato úprava velmi, velmi časově náročná, a proto zatím nebyla realizována. Tolik k principu stavebnice. Ale zpět k naší malé kopuli. Příběh najdete v médiích pod klíčovým slovem: The Miracle of Stairwell B – Zázrak na schodišti B. Uvnitř malé kopule přežila skupina Mickeyho Krosse (14 osob) a Pasquale Buzzelli přežil pád do hloubky 50 metrů a dopadl na malou kopuli nebo za ní. Takže snímek 25: Zázrak na schodišti B Takto to vypadalo za touto kopulí po odklizení trosek: Zde je dobře vidět schodiště, na kterém skupina s Mickey Krossem přežila. Je to malý zázrak. Stavby jsou však neporušené, takže přežili i lidé v nich. Malý zázrak, ale docela logický. My dva bychom přežili také. Příběh Pasquale Buzzelliho naopak hraničí s magií: věž se pod ním rozpadla a on spadl z výšky 50 metrů. Náraz ho nezabil, ale byl jemně položen. Nebyl ani zabit, ani rozdrcen sutinami, ani roztrhán výbušninami, ani spálen termitem nebo ohněm, ani ozářen nebo uvařen, ani vypařen. Neohluchl ani neoslepl. Při pádu z výšky 50 metrů však podle svých slov slyšel řvoucí hukot. Pak věž zmizela a nad ním byla modrá obloha. Takže snímek 26 shrnuje: Magie, kouzla, dříve nevysvětlitelné. Výroky Pasquale Buzzelliho jsou pro mě zajímavé, protože se shodují se všemi jevy, které lze očekávat podle modelu ground zero. Neodpovídají vysvětlením, která jako hlavní příčinu uvádějí výbušniny a řezné látky. Ve své knize "Všichni padneme" popisuje fáze před zkázou a během ní. A pozor, ve vyprávění jsou vždy vteřiny. Nejsou to milisekundy, jak byste od výbuchu očekávali. Všechno je pomalé jako v noční můře. Nejprve se věž zachvěje. Buzzelli píše, silnější chvění. Pak se věž začne otřásat jako šílená. Píše: třesoucí se stroj. Shora se ozve řev. Teprve pak se spojení stěny a schodiště přeruší a zábradlí se vytrhne ze zdi. Teprve nyní se ve stěně začínají tvořit trhliny. A tyto praskliny se pomalu zvětšují. Buzzelli píše: rostoucí trhlina. Najednou se všechny nosné konstrukce propadnou, schodiště se prohne a vše se zaplní prachem. Během několika následujících vteřin Buzzelli padá dolů a je zasažen tvrdými předměty, které také víří kolem. Je však částečně unášena a zpomalována silnými stoupavými proudy. Píše: "poryvy pekelného dechu; jeho tělo se otáčelo a kroutilo, jak se vznášelo, zdánlivě ve stavu beztíže, na strašlivém větru". Po pádu dojde po několika sekundách letu k měkkému přistání na ocelový nosník ve výšce čtvrtého patra. Buzzelli utrpí zlomeninu nohy až při dopadu na zem. Snímek 27 lze shrnout pod obecný pojem: Noční můra. A je to noční můra, když jste v budově a najednou se všechno začne rozpustit. Kniha Pasqualeho Buzzelliho je psána velmi emotivně, poněkud nadneseně a někdy až plačtivě. V kontextu chladné, střízlivé analýzy se však musíme ptát: Kde byl kdo? Jinými slovy, přesné údaje o poloze, tlacích, rychlostech, časech atd. Kniha je nicméně důležitým prvkem pro výzkum 11. září, knihou klíčového svědka. Když byly pracovní plyny rozstříleny, Pasquale Buzzelli byl ve 22. patře, skupina s Mickey Krossem byla ve 4. patře, ale oba byli na schodišti B. Pracovní plyny vystřelují rychlostí nejméně 100 metrů za sekundu, v počáteční fázi pravděpodobně dokonce 200 metrů za sekundu, jak lze odvodit z rušivých signálů, výpadků a přímého přenosu z vrtulníku. Chodby ve tvaru kříže fungují v tomto okamžiku jako podtlakové a později jako přetlakové rozvody. Materiál je sáním vtahován do středu. Ve schodišti však betonové konstrukce zatím ocelové sloupy neporušují, zatím dochází pouze k praskání nebo sesedání schodů a stěn. Takže snímek 28: Tlakový rozvaděč, chodby Pak snímek 29: Podtlak Zde se situace pro Pasquale Buzzelliho ještě umocňuje, protože střílí pracovní plyny dříve, než je věž viditelně zničena. Všechno je stále uvnitř. Zde je obzvláště patrné, že centrální výtahová šachta č. 50 je mírně posunuta na západ, není centrální. Ve středu budovy se naopak nacházejí křížové chodby. Nákladní výtah 50 je hned vedle. Jak jsem řekl, materiál je nyní do centra vtahován odsáváním - zejména chodbami. Tato zvláštní geometrie, posunutí erupčního kanálu, zachraňuje životy několika lidí ve věži a je zodpovědná za vznik zbytkových struktur malé kopule a zbytkových struktur ve tvaru písmene L na fasádě. Snímek 30: Nyní přichází přetlak. O několik sekund později se přetlaková zóna dostane do 22. patra. Pasquale Buzzelli je však v tuto chvíli již pod smrtícím trychtýřem. Materiál je vyvrhován všemi směry, zejména však na západ. V závěrečné fázi je materiál vyvržen mimo malou kopuli. Označil jsem místo přistání Pasquale Buzzelliho malým čtverečkem v azurové barvě. Nachází se v bezprostřední blízkosti schodiště B, na obrázku vpravo. Je zřejmé, že Buzzelli se posunul jen o několik metrů na jihovýchod. Zde je opět přiblížení situace při průjezdu tlakovou oblastí: Fotograf se dívá na jih a západní strana věže je dobře viditelná, přesně ve směru, kterým se pohyboval nákladní výtah 50. Efek řezání byl v tomto směru silnější, protože fasáda byla blíže k toku energie. Tuto mírnou asymetrii v chování erupcí nebo v jejich průběhu tedy vysvětluje model nulové erupce - a pouze model nulové erupce. Žádný jiný model to nedokáže. A opět otázka: Kde byl kdo - tentokrát při zničení stavby? Na obrázku jsem šedými tečkami označil parabolu fontány a extrémní výtrysk materiálu na západ. Pasquale Buzzelli a skupina s Mickey Krossem jsou v opačné části věže, na východě. Vnitřní ocelové sloupy jsou demontovány a roztrhány již při průchodu tlakovou zónou. Ocelová mřížová konstrukce vnější fasády je po částech zničena nebo se zcela rozpadá, částečně jako celek směrem ven. Ale - schodiště a betonové stěny se již propadly dolů. Buzzelli padá dolů spolu s troskami. To znamená, že Pasquale Buzzelli je vždy pod tlakovým pásmem. Volný pád zpomalují stoupavé proudy. Předpokládaná rychlost pádu je 10 metrů za sekundu. To je 36 kilometrů za hodinu. To znamená, že doba pádu na 50 m je celých 5 sekund. Slajd 32 tedy můžeme shrnout pod klíčové slovo: The 9/11 Surfer. Tak se někdy nazývá Pasquale Buzzelli, protože poměrně dlouho padá nebo se vznáší na těchto plynech. Klíčovým sdělením Pasquale Buzzelliho je pomalé praskání stěn, uvolňování spár a vteřinový proces pádu. Jinak je on sám živým důkazem procesu, působení podtlaku v okolí střílejících pracovních plynů, neustálého zpomalování pádu. Citát: "A zatímco jsem se modlil, zeď praskla a podlaha se propadla. A pak jsem začal padat a v tu chvíli jsem si uvědomil: Můj Bože, takhle umřu. Zůstal jsem ležet v poloze plodu, cítil jsem ten písečný vzduch, byl jsem zasažen, viděl jsem záblesky světla z nárazů předmětů, které mě zasáhly. O zlomek vteřiny později jsem zvedl oči a jen jsem tam seděl, úplně ohromený, a díval se na modrou oblohu." Zde je rozhovor v angličtině, výňatek z něj. Hlavním poselstvím Mickeyho Krosse je popsaný sací účinek. Citace: "A pak vítr. Velmi, velmi silný vítr.byla jaderná nebo kdyby účinně šířila smrtící patogen, pak..." A pak jsou tu všechna drastická opatření, která by vláda musela přijmout, aby ochránila své občany. Pět dní po této události, 16. září 2001, vyšel ve španělském deníku El Mundo článek, v němž se uvádí, že podezřelá teroristická skupina zakoupila na černém trhu tři mininukleární bomby, a dokonce se upřesňuje jejich typ. Stručně shrnuto pro všechny badatele v oblasti míru a pravdy: Prosím, ověřte si argumenty týkající se výroku: "Nikdy neexistoval žádný důkaz, že při zničení Světového obchodního centra byla použita jaderná bomba." Je faktem, že vyprávění bylo systematicky připravováno, ale pak od něj bylo upuštěno ve prospěch měkké verze. Takže vzrušující snímek 41 jako obecný termín: Předběžné znalosti a plánování vývoje vyprávění. A tady je poslední snímek: Jak se z této šlamastyky nyní dostaneme? Mějme odvahu psychologicky překonat vyprávění. Hravě, s využitím systémů umělé inteligence, které nám umožňují obejít filtry politické korektnosti a poskytovat odpovědi, které nejsou ovlivněny kulturními vlivy nebo preferencemi. Ale navzdory odvaze a navzdory systémům umělé inteligence, navzdory propojení a pomalému kolektivnímu probouzení potřebujeme pomoc. Protože lidé byli a jsou klamáni na všech úrovních. To platí i pro mnoho spolupachatelů, kteří jsou pouze obětí neuvěřitelného konceptu podvodu, jemuž sami nerozumějí. Překonání podvodu zkrátka vyžaduje pomoc všech - zejména těch, kteří jsou v této hře nechtěnými pachateli a chtějí z ní vystoupit. Musíme se naučit nejen odvaze, ale také odpuštění, abychom se z toho dostali, a to v zájmu pravdy. Čím jasněji formulujeme, že jsme systém lží prohlédli a už jsme ho prolomili, čím jasněji říkáme, že existuje budoucnost pro ty, kdo chtějí ven, že odpuštění je možné, tím rychleji se domeček z karet lží hroutí. Doufám, že tato prezentace k tomu přispěla. Moc vám děkuji!

od --

Odkazy: Nukleare Kriegsspiele der Oligarchen... http://www.911media.de/
Creative Commons Lizenzen https://www.creativecommons.org/licenses/