Rituální násilí a obchod s dětmi | 22. AZK, část 2 od Lois Sasek se 7 krátkými referáty

06.12.2025 | www.kla.tv/39674

[Krátký životopis Lois Sasek] Lois Sasek je nejstarší dcerou z jedenácti dětí zakladatele televize Kla.TV Iva Saska a jeho ženy Anni. V roce 2006 převzala vedení produkce společnosti "Panorama-Film" a byla zodpovědná za natáčení a postprodukci deseti hlavních celovečerních filmů svého otce. Od roku 2012 je také produkční manažerkou a celkovou koordinátorkou internetové televize Kla.TV. Lois je jedinečný organizační talent. Její velká síla spočívá také ve schopnosti nadchnout a inspirovat lidi. O tom jste se mohli osobně přesvědčit, když se AZK ještě konala ve velkých halách. Pod jejím vedením bylo za pouhou půlhodinu kompletně rozebráno a naloženo 20 tun materiálu a přitom se ještě všichni účastníci skvěle pobavili. Stejným způsobem se jí podařilo vybudovat ze stovek dobrovolníků Kla.TV silný a nadšený tým. Své vlastní pořady vysílá denně již více než 13 let, nyní ve 195 zemích a až v 80 jazycích. Každý, kdo Lois zná, ví, že má velké pochopení pro všechny slabé a potřebné lidi. Zejména osudy četných obětí satanistického rituálního násilí jí hluboce otřásly. Touha dát těmto lidem hlas a přiblížit veřejnosti zločiny, které na nich byly spáchány, vedla Lois kromě časově náročné práce v Kla.TV k tomu, že se stala autorkou scénářů k různým významným dokumentárním filmům - například k 1. až 3. dílu "Krvelačné sekty". Tyto filmy byly milionkrát zhlédnuty. Povzbuzeny těmito inscenacemi se mnohé oběti odvážily zveřejnit své příběhy utrpení. Lois udržuje s mnohými z nich osobní kontakt. Její nejnovější film "1024 přežilo rituální násilí a příliv se nezastaví!" vyšel před týdnem ve více než 30 jazycích. [Lois] Ano, milí diváci k 22. AZK. V prvním díle nám můj otec Ivo Sasek poskytl rozsáhlé rešerše. Odtajnil je pro nás. Stovky lidí se jako dobrovolníci bezúplatně zasadily za odhalení těchto celosvětových tajných společností. Večer co večer probíhalo intenzívní zkoumání. Můj bratr Elias nám na konci prvního bloku na Vetopedii předvedl, jak lze na velké mapě světa tyto tajné společností najít a jejich činnost prověřit. Otřáslo námi zjištění, že všechny oblasti tohoto světa se nachází ve spárech těchto tajných společností. Ve spárech svobodného zednářství vyššího stupně, které se navenek tváří jako velmi humánní a přátelské. V nejvyšších stupních jsme však z jejich vlastních úst slyšeli a v jejich vlastních spisech četli, že jejich bohem je Satan/Lucifer a ďábelské je slovo boží v bibli jakož i sám Ježíš. Kdo nestihl první část AZK, nechť si poslechne projev mého otce Ivo Saska, který je podkladem pro tuto druhou část. Protože z toho nyní vycházíme. Jaký je důsledek toho, že Satan má být Bůh? Můžete si říct: "Mně je jedno, kdo má být bohem." Jaké jsou však skutky těchto lidí, kteří ve skutečnosti považují Satana za svého boha a uctívají ho? Jak již bylo řečeno, v posledních letech jsem zveřejnila stovky zpráv od obětí satanismu. Vyslechla jsem je, mluvila jsem s nimi, četla jsem jejich zprávy, viděla jsem jejich filmy a všichni svědčí přesně o tom, co dnes ráno odhalil můj otec: Tyto kruté dětské oběti atd. Nemusím to všechno znovu opakovat. Určitě si poslechněte tento projev a podívejte se také na tyto filmy, ve kterých oběti vše jednohlasně potvrzují. Například, že zednářství vysokého stupně má kořeny v čistém satanismu. Tyto oběti však na vlastní kůži zažily, co to znamená, když je Satan "Bohem", nebo když je Satan uctíván, když je vzýván, jak jsme slyšeli od zednáře 33. stupně Arthura Edwarda Waitea. Taková byla teorie. V praxi oběti svědčí o největší hrůze, jakou si lze představit, o tom nejkrutějším, co může člověk zažít. A to je jádro satanismu. A proto říkám, že každý, kdo se tímto tématem zabývá, musí skončit, protože je to tak kruté, protože satanismus je opakem všeho, co představuje Boha, všeho, co považujeme za krásné, dobré, co nazýváme mírumilovným, slavným, krásným, co považujeme nebo cítíme za božské nebo nebeské. Když to obrátíte na druhou stranu, získáte krutost, násilí, ničení, dokonce i mrzačení. To je pro nás upřímné lidi nepřijatelné a nepředstavitelné. Můžete to vidět i v mém posledním filmu, kde se "švýcarská Satanova církev" otevřeně chlubí těmito zvěrstvy na svém vlastním kanálu. Je to téměř nesnesitelné. Teď je na místě otázka: opravdu se s tím musíme zabývat? Není to dobré pro naši náladu, tolik nás to zatěžuje, a my se chceme zabývat světlem. Ano, ano, my jsme to světlo, to je ta pravda, a světlo ničí tato zvěrstva. Ale pokud se nepostavíme proti tomu, jací lidé sedí u pák tohoto světa – tak, jak jsme to dnes dookázali, tak jak to dokázal papá - pokud dovolíme, aby se nás tato propastná zlovůle nejvyšších světových vládců zmocnila, pak se budeme i nadále bát jejich pandemií, jejich klimatických nářků, a jejich jimi podněcovaných válek. Čteme jejich lživé noviny, budeme bezmocně přihlížet, jak ještě více ničí naše životní prostředí, jak rozkrádají půdu a majetek, jak drancují chudé země. Díváme se na jejich filmy, posloucháme jejich hudbu - "Trallalla, Didelidei" -, diskutujeme o tom, jestli je očkování mRNA dobré nebo špatné, jestli existují chemtrails nebo ne, jestli by se mělo zatemnit slunce nebo ne, kolik dalších antén 5G a paprsků Starlinku by mělo být zavěšeno ve vesmíru. Přihlížíme k tomu, jak se vysílají na Zemi miliony humanoidních robotů a jak nás tyto umělé inteligence mají nahradit atd. atd. Ale teprve až pronikneme k hlavě chobotnice a celé lidstvo pochopí, jací šílenci nám vládnou, co je to za lidi a jaké jsou jejich skutky, jaké je jejich smýšlení a co v jádru znamená satanismus, teprve pak se zbavíme těchto okovů, a to na celém světě, jak pravil papá. Pak všichni povstaneme. Pak si na to společně posvítíme a ukončíme toto šílenství, protože světlo je silnější než tma a protože Bůh je silnější než Satan. A proto bych ráda na začátek přešla ke dvěma obětem satanismu, které přežily rituální satanistické zneužívání a toto nechutné satanistické násilí. Poté přepínám na odborníky, obracím se ke svědkům na stejné téma, kteří nás seznámí s rozsahem toho, co všechno za tím vězí - až po armádu a tak dále. A tam se musíme podívat, abychom pochopili, co se děje s naším světem. Nemáme sice žádné obrázky k dispozici, ale budeme se tomu muset postavit: Co vlastně znamená satanismus? Ukážeme si ale také řešení, co může každý z nás udělat pro to, aby to přestalo! A já říkám, že pokud to někdo nesnese, může si na chvíli odsednout nebo si na chvíli zacpat uši, pokud nutno a pokud to bude až moc drsné. Ale nebudeme zacházet do přílišných podrobností, to mohu říct. Ale stejně je třeba o tom mluvit. Musíme si uvědomit, že tito lidé museli zažít to, čím se my zabýváme jen povrchně, ve dvou nebo třech větách. Proto apeluji na to, abychom se tomu nyní postavili a podívali se na to blíže! Jenom tak budeme moci vyvodit správné závěry. Nyní přepínám na Sandru Rasch. Narodila se v satanistické rodině a na základě svých zkušeností říká např.: "Zednáři nejvyššího stupně jsou rozhodně satanisté a jejich bohem byl černý bůh, který se usadil v našem vesmíru, aby vše zatemnil a ovládl." Clip off. [Krátký životopis Sandry Rasch Sandra Rasch je Němka, která přežila rituální násilí. Ona a její sestra Antje vyrůstaly v satanistické rodině. Jako děti byly prodány pedofilům a těžce zneužívány. Sandra a její sestra se musely zúčastnit mnoha satanistických rituálů. Docházelo k obětem a kanibalismu. Obě sestry byly od sebe systematicky oddělovány, a proto ztratily vzájemný kontakt. Ve filmu Liz Wieskerstrauchové "Höllenleben" (Život v pekle), který vychází z rešerší Guida Grandta, popisují Sandra a Antje do detailu jednohlasně a nezávisle jedna na druhé stejné rituály. Předtím spolu deset let nebyli v kontaktu. Zážitek, o kterém podrobně vyprávějí, se týká rituálního porodu Antje, při kterém bylo dítě následně zabito. Film "Höllenleben - Der Kampf der Opfer: Ritueller Missbrauch in Deutschland" byl vysílán na ARD v roce 2003. Oběti v něm popisují rituální satanistické zneužívání. Uvádějí místa a pachatele rituálního zneužívání. Film se však nesetkal s mediálním ohlasem a policie po několika letech vyšetřování ukončila. Za tyto hrůzné činy nebyl nikdo postaven před soud, natož aby byl odsouzen. Je očividné, že vyšetřování a právní zpracování těchto krutých trestných činů nebylo žádoucí. Od té doby byl film z mediální knihovny ARD vymazán a je k nalezení pouze na soukromých účtech. Veřejnoprávní média se od objasňování satanisticko-rituálního zneužívání distancují nebo dokonce oběti zesměšňují, jako například Böhmermann ze ZDF nebo Rehmann ze SRF. Sandra Rasch je nyní specialistkou na terapeutickou podporu lidí, kteří zažili rituální zneužívání nebo jiné těžké traumatizace, jako je pedosexualita, nucená prostituce, ovládání mysli, zneužívání, znásilňování a týrání dítěte zanedbáváním. Na jejích webových stránkách raschheilen.de se mohou postižení ohlásit, aby zpracovali své traumatické zážitky a mohli rozvinuli své vnitřní světlo. O svých zkušenostech napsala knihu s názvem: "Než to vzdáte: Překonat trauma, rituální zneužívání a ovládání mysli". [Lois] Už tu vidím Sandru, slyšíš nás? [Sandra přikývne] Skvělé. Ano, ahoj, drahá Sandro. Je nám ctí, že si s tebou dnes na 22. ročníku AZK můžeme promluvit! [Sandra] Ano, ahoj Lois. Je mi ctí být s vámi. Moc, moc vám děkuji, že jste mě pozvali na tuto akci. [Lois] Děkuji mnohokrát. Ano, vaše sestra Antje byla ve filmu "Höllenleben" v centru pozornosti. Ale vždyť i ty ses také narodila do této satanské linie. Co jste zažili vy? Co nám v této souvislosti můžete říct o satanismu? [Sandra] No, tenhle film vlastně tak trochu odráží, jaký byl náš vztah v dětství. Chtěla bych však objasnit, jaký je život v takové satanistické sektě, protože jsem si uvědomila, že velmi, velmi mnoho lidí nemá o tom žádnou představu. A tak to opravdu je. Žijete na dvou úrovních. Jedna je ta úroveň zneužívání a druhá - ty nahlášené děti žijí na té každodenní úrovni jako já. A také v každodenním životě: máte pořád strach. Je to neustálá, permanentní "pozice být ve střehu ", protože si vždycky musíte dávat pozor na to, jak myslíte, jak se cítíte a co říkáte. Sledují pohled očí a také testují, zda se chováte správně. Řídí přátelství, kontakty, to, jak je to ve škole, s kým se tam stýkáte. Jednoduše ovládají všechno, ano, v podstatě každý nádech. A když se odchýlíte, například když máte přátelství a příliš se sblížíte, oddělí se. Není absolutně žádného úniku. Jsou ve vaší mysli, pozorují vaše myšlenky, pohledy, pocity, celou bytost a o všem vědí. A co je důležité, děti jsou absolutním majetkem této sekty. Jsou jako nakreslené. [Lois] A co jsi tam v sektě zažila, v praxi? [Sandra] Moje zkušenosti - to je téměř poprvé, co mluvím opravdu o sobě, protože předtím jsem vždycky ráda mluvila jen o léčení. Ale myslím, že teď už to zvládnu. Takže mě každý večer odváděli a dávali mi drogy. Přesně tak. Měla jsem sáček na hlavě, vozili mě tam. Hormony mi byly podány brzy. Takže jsem neměla normální pubertu, ale dostala jsem hormony a byla záměrně oplodněna. Byly ze mě vyjmuty v různých fázích. Vím, že jsem jedno donosila poměrně daleko, že by bylo životaschopné. Pak ze mě jedno z nich vytáhli a - stále jsem krvácela - před mýma očima mi z toho dítěte stáhli kůži. Trvalo mi mnoho let, než jsem přišla na to, jak s tím žít. Pak je tu ještě další problém s těmito chráněnými a nechráněnými dětmi. Lidé vždycky říkají: "Odkud se berou všechny ty děti?" Ale právě díky těmto cíleným a vědomým těhotenstvím. A nesmírně mnoho dětí - a jsou jich opravdu statisíce - žije v přístřešcích, v klecích, v tunelech, a o ty se někdo stará. Někdy jsem se musela starat o děti, aby mohly nějak přežít, ty byly unášeny, využívány a zneužívány až do jejich smutného konce. A pak jsou buď obětováni a jejich orgány se prodávají, nebo - nevím, co dělají. Takže oni opravdu používají všechno. A produkce tohoto adrenochromu v tomto vysoce traumatizovaném stavu - jinými slovy, odběr krve - tato produkce adrenochromu a neustálá vysoká úroveň traumatizace, to je mega stres. Tělo už to déle nyvydrží. Další věc, která se mi stala: oni také inicijují (přijímají, Zasvěcují) děti do jejich společenství. Jednou mě položili do hrobu a začali ho zasypávat. Jedno dítě tedy leží v hrobě a ostatní musí být tak poslušní kultu, že pohřbí další dítě zaživa. Ano, je to druh iniciace [uvedení nebo přijetí do skupiny, role nebo zvláštního postavení, často spojené s rituálem nebo zvláštním úkonem]. A i já jsem kdysi ležela v hrobě a byla jsem právě včas vytažena, abych to mohla přežít. Když jsem zestárla a přestala být vhodná pro dětský sex, začala jsem se věnovat prostituci. Byla jsem naučená tančit před muži, kteří si mě pak vybrali. A na kondiční přípravu jsem dostala celotělový oblek s jehlami uvnitř. A když jsem nebyla dost ochotná, tak ten oblek mi oblékli . Dokážete si tedy představit, že každý pohyb je opravdu krutý. Dalším bodem je, že existuje velmi, velmi, velmi mnoho dětských obětí, aby se z děti stali také pachatelé. Existuje psychologická podmíněnost, že si děti musí vybrat, kdo zemře. Musí se rozhodnout, vždycky mají pocit, že se rozhodují špatně, že za to vždycky můžou a vždycky to dělají nějak špatně, ale nikdy nikoho nezachrání. Když jsem byla malá - bylo mi asi pět nebo šest let -, také ze mě udělali pachatele a musela jsem rozřezat ještě teplé tělo. Byla jsem vedena za ruku, abych odstranila srdce. To dělají téměř se všemi, kteří tam jsou. [Lois] Ano, to jsem slyšela znovu a znovu! [Sandra] Ano, přesně tak. A co je také velmi důležitý obřad: s malými dětmi - ve věku tří let – skutečně mají satanickou svatbu. Ano, to jsem také zažila, to dostaneme černé svatební šaty se závojem a provdáme se - a pak samozřejmě nastupují hromadné orgie. [Lois] Hmm. [Sandra] Ano, přesně tak. Jednou mě odvezli do Belgie a bylo to jako v případu Dutroux, kde děti čekají ve zchátralých tmavých místnostech - bez oken, ve tmě, na to, až je odvezou a zneužijí. A bylo to velmi brutální. Vzpomínám si, že jsem jednou jako dospělá musela projet Belgií. Řekla jsem si: "Jen po dálnici a tam, kde jsou světla." Nikdy jsme tam neměli jezdit, protože Belgie byla opravdu nesmírně krutá a sahalo to opravdu až do královských vysokých kruhů. Vždy se to dostane až na vrchol. Existuje tam hierarchie a spousty úrovní. A toto masové zneužívání je jen na nižší úrovni, ale určité věci přicházejí shora a jsou shora řízeny, protože je to pro ně prostě ekonomický faktor. [Lois] Viděla jsi taky, že je tam i vrchnost? [Sandra] Ano. [Lois] Dobře. [Sandra] Jde o duši. Ti, kdo to dělají, nemají duši a ldyž, tak jedině černou. Často jsou jen vědomím a chtějí duši posednout, proměnit nebo zabít. [Lois] Hrubý, ano. [Sandra] Protože to je světlo této země. [Lois] Ano, děkuji ti za tvou otevřenost, Sandro, že jsi o tom mluvila a podělila se s námi. Není to snadné, to se ví i od jiných obětí. Je to pro ně velký krok, aby o těchto hrůzných zážitcích mluvili. Je to strašné. Děkujeme, že jste se s námi - poprvé zde na 22. AZK – podělila o podrobnosti, které svět ještě nezná. Pokaždé to se mnou otřese. Tato satanistická ideologie je prostě strašně zlá, jak jsi to nyní znovu popsala. Ale může se také říci, že povědomí o satanistickém rituálním zneužívání mezi lidmi roste a že jsou tato zvěrstva stále častěji zveřejňována. Nyní se však objevila takzvaná "obhájkyně" obětí rituálního násilí, kterou je právnička Ellen Engelová. Stala se silným hlasem veřejnosti. Ovšem tvrdí, že nelze věřit všemu, co říkají oběti, zejména pokud jde o infanticidu (zabíjení dětí). V místech, o kterých oběti vypovídaly, se nikdy nenašly zprávy o pohřešovaných dětech. Nebo že v novinách nebylo nic o zmizení dětí, takže se to tudíž nemohlo stávat. Jako obhájkyně obětí vykresluje oběti jako nedůvěryhodné. Co na to říkáte? [Sandra] Neuvěřitelné, protože existují statisíce dětí, o kterých se prostě navenek neví - o kterých nikdo nic neví, které opravdu žijí v utajení, které žijí týrané, které nikdy nespatří světlo světa - které jsou sotva udržovány při životě a které jsou umučeny k smrti... - nechci to říct - a mučeny. A nikdo se to nedoví. Jde to až do nejvyšších pater a ti mají ty nejlepší krycí mechanismy. V té době jsme měli Soko [zvláštní komisi, speciálně vytvořenou vyšetřovací komisi]. Ta, která nám věřila a proto byla okamžitě odvolaná. Jeden z nich se při výslechu neustále smál. Záměrně to zakrývali. Mnoho lidí mluví o hradu Wewelsburg. Ano, i já jsem tam byla. Ale údajně se tam nic nenašlo. Jsou tam uklízeči místa činu, a když tam je policista, který řekne: "Nic jsme nenašli" – tak je hotovo. Jde o to, že děti jsou největším obchodním artiklem. Pokud jde o orgány - plody se používají na krémy, kosmetiku a na nejrůznější věci. Největším problémem je sexuální turistika. Ano, obchoduje se s nimi a prodává se, a to vše je opravdu pod pokličkou, je to samostatná organizace v rámci veřejné politiky. [Lois] To je tedy síla, ano, díky za vysvětlení. Ve čtyřech dokumentárních filmech na téma rituálního násilí jsem popsala celkem 1024 případů přeživších dětí. A z různých zemí přicházejí pořád a pořád další stejné zprávy. Od obětí, které mluví různými jazyky. Nejvíce se však ve všech zprávách shoduje tvrzení, že se jedná o vysoce postavené lidi, kteří jsou navzájem dobře propojeni. Ellen Engelová těmto tvrzením také odporuje, protože říká, že žádný zločin nemůže být tak dokonalý, aby se o něm nedozvěděla veřejnost. Co říkáte jako očitý svědek? Viděla jste také vysoce postavené osoby? [Sandra] Ano, v Belgii. Viděla jsem, že to jde až úplně nahoru. A mám několik klientů, kteří tam viděli vysoce postavené lidi. Jde o to, že tato síť - jsou v ní lékaři, porodní asistentky, právníci, policisté, soudci, politici, státní úředníci, to všechno tam je - má tak propracovanou infrastrukturu, že funguje jako druhá síť pod naší běžnou infrastrukturou. A to nikdo neví. Jsou tak spřaženi, kryjí se navzájem, že obyčejní lidé se to nikdy nedozvědí. Ellen Engelová se tam tedy nedívá. Je naivní si myslet, že by to někdo viděl. Úřady péče o mládež mají vyšetřovat pedofily. Moje sestra tehdy zašla na úřad pro mládež a řekla jim, co bylo. Nic se nestalo. Tento plášť mlčení dostává každá oběť. Je to hluboce naprogramované, je to nejhlubší mechanismus přežití. Celá společnost je však naprogramována na vytěsnění, na vyhýbání se konfliktům. Když přijde duševně nemocný člověk na kliniku, neřeší se to, řekne se mu: "Ale, nezabývejte se tím tak moc, jinak vám bude zase hůř." Všude se rozmáhá vyhýbání se konfliktům. Je tedy jasné, že se tím nechtějí zabývat, že říkají: "Ale ne, to si jenom představuji, to není pravda, všechno je super." Tento mechanismus se stal sociálně naprogramovaným a v posledních letech se stal obzvláště silným v důsledku koronaviru. V těchto kultech to mnoho let testovali na dětech a nyní to zavádějí do společnosti. [Lois] Ano. [Sandra] To byl základ pro to, co se tu teď děje všude. [Sandra] A teď už vědí, jak na to. Média jsou masová hypnóza. Ano, takže to, co se tam děje, je úplně jiná otázka. [Lois] Ano, moc děkuji za toto vysvětlení, milá Sandro. [Sandra] S radostí. [Lois] Přeji vám mnoho, mnoho síly a požehnání pro vaši terapeutickou práci s oběťmi. [Sandra] Ano, děkuji. [Lois] Ahoj Sandro, ahoj, díky! Nyní bychom rádi přepli na Chantal Frei. O těchto propletencích na vysoké úrovni také hodně mluvila. Je také obětí rituálního násilí. Říkám "Clip off!" [Stručný životopis Chantal Freiové] Chantal Freiová je Švýcarka, která přežila rituální násilí. Velmi ráda by zvýšila povědomí o satanistickém rituálním násilí, aby se o této problematice dozvěděla veřejnost a naše děti před ním mohly být chráněny. Chantal byla jako malá unesena a dostala se do spárů krutého satanistického kultu. Tam denně zažívala fyzické, psychické a sexuální rituální násilí, které bylo součástí rituálů. Její otec byl praktikující satanista. V rámci kultu se na počest Satana konaly dětské oběti. Od útlého věku byla zneužívána různými skupinami jako sexuální otrokyně. V pouhých šesti letech se satanisté rozhodli, že ji vycvičí, aby se stala "Matkou temnoty" [to je třetí úroveň (ze šesti) v hierarchii na ženské straně iluminátů]. To znamenalo, že se musela postarat o ostatní děti v sektě a připravit je na další zneužívání. Musela se účastnit nesčetných krutých rituálů a obětování. Dlouho si nebyla vědoma temné stránky svého života, protože v důsledku mučení utrpěla rozštěpení osobnosti [disociativní porucha identity, zkráceně DIS]. Ve třiceti letech se psychicky a fyzicky zhroutila. Pak se jí pomalu vracely vzpomínky na hrůzné zážitky. Po letech se jí konečně podařilo kult opustit a začala o svých zážitcích vyprávět. Dnes Chantal poskytuje rozhovory a zveřejňuje svůj příběh. Jmenuje mnoho pachatelů, kteří se na rituálech podíleli nebo se na nich aktivně podíleli. Podle jejích slov mezi ně patří řada celebrit, jako je královna Alžběta II., španělský král Felipe, Gérard Depardieu, Tom Cruise a Bill Clinton. O svých zkušenostech napsala dvě knihy s názvy "Mluvím!" a "Ptám se". V roce 2023 zahájila projekt "50 hlasů o rituálním zneužívání". Na webových stránkách 50voices.org popisuje 50 přeživších své velmi osobní zkušenosti se satanistickým rituálním násilím. Ano, myslím, že to spolu souvisí. Dobrý den, milá Chantal, jsme rádi, že jste dnes s námi. [Chantal] Dobrý den, milá Lois, děkuji vám za pozvání. Je mi velkou ctí, že tu dnes mohu být s vámi a hovořit o tom. [Lois] Skvělé, děkuji. Milá Chantal, když lidé slyší, že "vzpomínky" se k takovým hrůzným zážitkům vracejí jen postupně, obvykle hned vypnou: "To není možné! Takové hrozné věci se nezapomínají" Co těmto lidem říkáte? [Chantal] Ano, to je něco, co slyším často. Ale musím říct, že je to prostě špatně. Protože "zapomínáte" na opravdu špatné události. - Takže na ně takříkajíc "zapomínáte" v každodenním životě. Proč tomu tak je? Chtěla bych tedy vyprávět o něčem, co jsme už všichni zažili nebo slyšeli. Řekněme, že jde o někoho, kdo měl velmi vážnou autonehodu. Zpravidla - ne vždy, ale zpravidla - v okamžiku, kdy se tato nehoda stane, člověk tuto událost - tuto situaci - disociuje, protože je tak extrémně špatná, že ji v tu chvíli nemůže integrovat. [Lois] Co znamená "disociovaný"? [Chantal] Prosím? [Lois] Co znamená "disociovaný"? [Chantal] To znamená, že událost, která se děje, se děje mimo vás. Nemůžete ji tedy sami integrovat, nemůžete ji v daném okamžiku zpracovat. Nerozumíte tomu, co se děje, ale přesto se to děje. Proto se tomuto procesu říká "disociace". A to je vlastně přirozený proces, dokonce bych řekla, že je to strategie přežití, která je v nás lidech, ve všech z nás, zakořeněná. A pak to jen tak nezmizí, ale přejde to do takzvané snové paměti. A snová paměť se vytváří, když se dějí velmi, velmi špatné, dramatické věci. A teprve mnohem později - obvykle to někdy bývá po několika dnech, měsících nebo v mém případě po letech - když se to skutečně vrátí na povrch, to znamená, když se amnézie, která se kolem toho vytvořila - tedy ztráta paměti - když se to pomalu zase rozpadá a vzpomínky se pomalu vracejí, pak se to vrátí do paměti. A pak máte možnost nebo prostor to pomalu zpracovávat. A pak si na to vzpomenete znovu, třeba i po letech. [Lois] A pak se ti najednou vrátí detaily a všechno, všechno si pamatuješ? [Chantal] Ano, objeví se. Musíte si představit, že je to jako koš a všechny špatné vzpomínky, dramatické zážitky, jsou tam prostě naházené. Protože pokud jde o rituální násilí - a o tom právě mluvíme -, je tu tolik dramatických zážitků, které se házejí do jednoho velkého koše. A víte, je to jako s nějakým vymýváním, jedna vzpomínka se objeví a pak další a na začátku to vůbec není souvislé, takže to nemá žádné vodítko. A tak jsou jako malé kousky skládačky, které pak můžete časem poskládat dohromady. Ale tento jeden dílek skládačky je skutečně podrobný, ale možná nepochopíte, co je na tomto obrázku, pokud jste ještě nedokázali doplnit ostatní. [Lois] Dobře. Ano, to je neuvěřitelné v pravém slova smyslu. Pak jste zažili tak strašné věci a lidé vám nevěří - protože je to tak neuvěřitelné, že toto rozdvojení osobnosti opravdu existuje, toto potlačení vzpomínek, tato amnézie. Existují však i další překážky, kvůli kterým se vám přeživším obětím nevěří. A to je neuvěřitelnost samotných událostí. To slyšíte téměř od všech pozůstalých, že jim pachatelé dokonce říkají přímo do očí: "Nikdo vám neuvěří, to zní příliš bláznivě". Guido Grandt mi nedávno uvedl příklad případu, kdy se pachatel převlékl za Mickey Mouse a zneužil dítě. A když o tom dítě vyprávělo a řeklo: "Znásilnil mě Mickey Mouse", nikdo mu samozřejmě nevěřil a pachatel se mu vysmál. Ano, Chantal, pustím vám krátký klip z videa hnutí "Satanská panika". Protože se tam o vás mluví. A právě toto hnutí tvrdí, že satanistické rituální násilí neexistuje. Oběti chtějí jen upoutat pozornost a všechno si vymýšlejí nebo je k tomu přemluví terapeuti apod. Poslechněme si to na chvíli. "Chantal Frei - zjednodušeně řečeno: kdykoli se řekne její jméno - existuje spousta videí s její účastí, a dokonce jsme jednou na jedné z našich akcí ukázali klip z jednoho z nich veřejně. Vždycky dávám lidem jen tuhle pasáž: Proto tvrdí, že byla rituálně zneužita v barcelonské katedrále během satanistického rituálu "třemi tenory" [trojice operních pěvců Plácido Domingo, Luciano Pavarotti a José Carreras] a Peterem Alexandrem. Myslím, že k tomuto případu nemusím říkat víc. Je ještě něco opravdu důležitého?" [Lois] Takže, drahá Chantal, ty a tvůj příběh měl pro porotu hodnotu celých 30 sekund a bylo odškrtnuto. Nemůže to být tím, že vás "Tři tenoři" a Peter Alexander údajně rituálně znásilnili v barcelonské katedrále. Tím se vracíme k tématu, které jsme právě probírali se Sandrou Rasch. - Že naprostá většina přeživších hovoří o tom, že do toho byli zapleteni prominentní a elitní lidé, kteří jsou dobře propojeni na mezinárodní úrovni a navzájem se kryjí. Takže Chantal, máš víc než 30 sekund na to, abys k tomu něco řekla. [Chantal] Ano, no, už se to tu řeklo několikrát. Je to tak nepředstavitelné, tak nepravděpodobné. Takže to vlastně přesahuje běžný rámec, že máme skutečně problémy tomu opravdu věřit. A to je pravda, když jste dítě a zažíváte to, je vám to opakováno, je vám to vtloukáno do hlavy: "Jestli o tom někdy budeš mluvit, stejně ti to k ničemu nebude, protože ti stejně nikdo neuvěří." Je to opravdu taková deka. Takže to je pro pachatele něco jako ochrana a je to také jedna z jejich největších zbraní, že věci, které organizují, jsou tak obrovské a jdou tak daleko za hranice, že si to jako normální člověk - nebo někdo, kdo prostě žije normální život - jen těžko dokážete představit. Ano, ale tak to prostě je. Tak zaprvé, opravdu chci říct, že tam nejsem a nemluvím o svých zkušenostech, aby mi věřilo co nejvíc lidí. Takže pokud mi Bernd Harder nevěří, neměl by mi věřit. Ale jsem tam proto, abych lidi opravdu povzbudila, aby se ptali sami sebe, když něco takového uslyší: A co kdyby to přesto byla pravda? Opravdu mohu ujistit všechny, kteří toto nyní poslouchají a sledují, že - pokud se vydáte na tuto cestu - velmi rychle zjistíte, že to bohužel stále platí. Bohužel, bohužel. Proč bohužel? Protože právě teď, ve chvíli, kdy spolu mluvíme, jsou tu děti, které to zažívají. A pokud se tomu nepostavíme, neprozřemea prostě si pořád budeme opakovat: "To není možné", tak to ty děti budou zažívat i nadále. A já věřím, že je naší odpovědností, nás jako společnosti, abychom se tím zabývali - a já jsem tady, abych o tom mluvila, protože jsem to zažila - a opravdu bych vás chtěla povzbudit, se tím zabývat. Ano, a skutečně najdete důkazy, že je to pravda. [Lois] Ano, děkuji, Chantal. Chtěli byste nám stručně popsat, co jste v Barceloně zažili? Bernd Harder to odmítl, protože to zřejmě není možné. [Chantal] Ano, takže v Barceloně to tak bylo - předpokládám, že prominenti si samozřejmě pronajali celou "Sagrada Família" [římskokatolickou baziliku v Barceloně], která je v centru města, nebo si ji prostě vyhradili pro sebe. - A to bylo 30. dubna a 30. dubna má Satan narozeniny a byl uspořádán obrovský, obrovský rituál. Takže na jedné straně Satanovy narozeniny, na druhé straně dokončení mého takzvaného výcviku jako "Matky temnoty" - což už jsme slyšeli dříve. A při tomto rituálu jsem byla také jednoduše znásilněna celebritami - jak právě řekl Bernd Harder - "třemi tenory" a Petrem Alexandrem. "Tři tenoři", tehdy se jim ještě neříkalo "tři tenoři". Tehdy tedy ještě pořádali samostatná vystoupení nebo koncerty. Ale už tehdy se počítalo s tím, že se někdy sejdou. Na podobných akcích jsem opakovaně slyšela, co se bude dít v budoucnu nebo jaké mají plány. Takže tam byli všichni tři a dali se až dohromady. A to i na těch místech, kam jsou zváni lidé, tedy prominenti, kteří třeba v danou chvíli ještě tak prominentní nejsou. Ale právě proto, že se těchto rituálů účastní, je jim pak slíbeno, že za to dostanou kariéru. A myslím, že to se stalo i s "třemi tenory", protože se myslím proslavili o dva nebo tři roky později. [Lois] Neuvěřitelné. Ano, opravdu byste tomu nevěřili, kdyby stovky a nyní dokonce tisíce lidí nepronášely naprosto stejné výroky. Jak už jsem zmínila, ve svých dokumentech jsem zpracovala 1024 zpráv od přeživších - a ty jsou naprosto kruté. V roce 2022 to bylo ještě 27 oznámení obětí, v roce 2023 již 111 oznámení od pozůstalých, v roce 2024 již 247 a letos 640 nových oznámení. Je to exponenciální křivka a tento příliv neustává. Proto můj otec přišel s geniálním nápadem, aby se na Vetopedii mohli registrovat lidé, kteří přežili rituální násilí. Je to něco jako Wikipedie, ale je to bezplatná encyklopedie nesouhlasných hlasů. Všechny tyto zprávy lze shromažďovat a prezentovat v rozsáhlé mezinárodní databázi. A tato platforma je již k dispozici ve 21 jazycích. Chantal, viděla jsem, že jste se již přihlásila. Myslím, že je to skvělé. Chtěli byste ostatním přeživším a nám stručně sdělit, jak se zaregistrovat, nebo nám ukázat svůj příspěvek? [Chantal] Ano, ráda. V části "Rituální násilí" jsou krátké zprávy svědků. Vpravo nahoře můžete kliknout na "Zadat svědecké výpovědi" a poté se zobrazí různé otázky, na které můžete odpovědět. Nejprve stručně vyprávějte svůj životní příběh, ale také místa činu, kde jste to zažili, země, které pachatele jste viděli - pokud to chcete uvést. Myslím, že je to skvělý nápad, a opravdu bych chtěla povzbudit všechny přeživší, kteří se odváží něco napsat. Můžete ji zadat i anonymně. Jde vlastně o to, abychom pozvedli hlas, abychom ukázali: "Dobrý den, nejsme sami, jsme tady. Zvyšujeme hlas a nepřestaneme, dokud nebudeme vyslyšeni." Takže si myslím, že jsme vyslyšeni - věřím tomu -, ale stále nás naprostá většina ignoruje. A to je způsob, jak minimalizovat tento - jak že se to říká? [Lois] Vetopedia [Chantal] Ano, přesně tak. A to je způsob, jak zůstat skutečně na vrcholu - a pokud se přihlásíte, nehrozí vám žádné nebezpečí - a jak neustále důrazně hlásat naše protesty. Ráda bych k tomu vyzvala. [Lois] Velmi pěkné, děkujeme za účast a registraci. Zdroje můžete zadat také na webu Vetopedia. Vaše dvě knihy vidíme zde, kde si je můžete objednat. Můžete také nahrávat videa. To je na Vetopedii něco velmi zvláštního, že zdroje jsou zajištěny, protože mnoho videí o rituálním násilí z internetu neustále mizí! U mnoha dalších obětí se nám již podařilo zajistit tato videa na Vetopedii, která již zmizela z jiných platforem. Ano, takže ti velmi, velmi děkuji, drahá Chantal za tvůj postoj a že se nevzdáváš navzdory všem těm útokům. Nyní opět i s Vetopedií! Z celého srdce vám děkuji za tento rozhovor. [Chantal] Děkuji vám za vaši angažovanost a podporu obětí rituálního násilí. Děkuji vám mnohokrát. [Lois] Není zač. Nyní bych ráda přepojila na Marcela Polteho, který se zabýval mnoha obětmi rituálního násilí a vysvětluje tyto zločiny. Clip off! [Stručný životopis Marcela Polteho] Po studiu práv pracoval Dr. Marcel Polte 15 let jako právník v mezinárodních advokátních kancelářích v oblasti obchodního práva. Dodnes pracuje jako právník. Kromě práce právníka provozoval několik let praxi léčitele v oblasti psychoterapie. Díky této činnosti se v roce 2017 dostal do kontaktu s tématem satanistického rituálního zneužívání a intenzivně se jím zabýval. Výsledkem jeho výzkumu a četných setkání s lidmi, kteří přežili satanistické rituální násilí, jsou tři knihy: "Temný nový světový řád, svazky 1 a 2" a "Strýček Sam: Zasvěcený popis z pekla ovládání mysli monarchy". Jeho knihy se vyznačují důkladným výzkumem a rozsáhlými odkazy. Svou předmluvou podpořil také publikace o lidech, kteří přežili rituální násilí. Ve své práci se zaměřuje mimo jiné na to, jak spolu souvisí satanistické rituální násilí v kultech a programy kontroly mysli tajných služeb, jako je CIA. Kruté mučení a zneužívání se používá k vytvoření rozdvojené osobnosti u dětí a mladých lidí, které lze takto prizpůsobovat. [Lois] Haló, Marcel Polte, slyšíte nás? [Marcel] Ano, slyším tě skvěle. [Lois] Velmi pěkné, vítáme vás na 22. ročníku AZK. Je skvělé, že jste tady. [Marcel] Děkuji, Lois. [Lois] Krátké příspěvky Sandry Rasch a Chantal Frei jste již slyšeli na 22. AZK. Sám jste se také setkal s mnoha přeživšími. Můžete v krátké prezentaci shrnout, co jste ve svých knihách o satanisticko-rituálním násilí odhalil, jaké máte dokumenty o zapojení armády a CIA? A můžete říct něco o MK-Ultra-Mind Control a tak dále? A mohl byste prosím stručně vysvětlit, co je MK-Ultra-Mind Control? [Marcel] Ano, rád. Udělám to. A jsem rád, že mám možnost zasadit zprávy Sandry a Chantal do širšího kontextu. Rituální zneužívání a kontrola mysli [kontrola myšlenek nebo chování] se týkají právě systematického násilí, které nespočívá pouze v jednotlivých činech, ale je zakotveno ve větších strukturách. V destruktivních kultech, v tajných vojenských programech a v sítích, které působí napříč generacemi. Již mnoho let zkoumám tento vojensko-satanistický komplex a dokumentuji, jak se tyto oblasti vzájemně prolínají. Tyto poznatky shrnují mé knihy. Všechny zdroje a odkazy najdete zde. To, co uvádím níže, je založeno na výpovědích přeživších, jako jsou Chantal a Sandra, ale také na mnoha dalších odborných publikacích terapeutů, zveřejněných vládních dokumentech a mezinárodních výzkumech. A je třeba říci, že rituální násilí je víc než jen náboženský blud nebo sadistické zneužívání. Jedná se o záměrně strukturované násilné činy, které se řídí okultním nebo satanistickým systémem víry. A právě tato agenda se v sektářských rodinách předává z generace na generaci. Děti jsou od narození nuceny hrát roli oběti, ale také pachatele. Jsou mučeni, týráni a nuceni zabíjet zvířata nebo dokonce lidi, jak jsme právě slyšeli. To má trojí účel. Za prvé, zničení osobnosti. Extrémní trauma naruší psychiku oběti. A za druhé, v návaznosti na to, formování ovladatelných částí osobnosti, takzvaných "alters" neboli vnitřních částí, které pak vykonávají konkrétní příkazy. A za třetí, což je také důležité, spojení se strukturou pachatele tím, že se v obětech uměle vytváří pocit viny, ale také strach a loajalita. Tímto způsobem jsou oběti do těchto kultovních struktur začleněny od narození. A tyto mechanismy jsou ve výzkumu traumat popsány již desítky let. Němečtí a zahraniční odborníci, jako například Michaela Huber a Dr. Alison Miller, potvrzují tento vzorec nucené disociace [psychologické vypnutí nebo odloučení - např. pocit transu, pocit nereálnosti. Ochranná reakce mozku, často v případě stresu nebo nadměrných nároků], který je pravidelně pozorován u obětí rituálního násilí. Ale - a to je velmi důležité - existenci rituálního násilí lze prokázat nejen na základě výpovědí svědků, ale také na základě údajů. "Pracovní skupina pro rituální násilí" provedla v letech 2005 a 2007 několik průzkumů mezi psychoterapeuty v Německu. Celkem bylo více než 200 případů klasifikováno jako věrohodné. Mezi nimi bylo 42 hlášení o vraždách. A "Pracovní skupina státu Utah pro rituální zneužívání" potvrdila podobné struktury v USA již v roce 1992. A konečně - kromě mnoha jiných - studie "Nezávislé komise pro vyšetřování sexuálního zneužívání dětí" UKASK z Německa z roku 2016. Znovu vyhodnotila zkušenosti 174 psychosociálních pracovníků z Německa, kteří uvedli, že pracovali s oběťmi organizovaného a rituálního násilí. Z toho 69 % případů se týkalo satanistických skupin. A tato čísla to dokazují: Mluvíme o mezinárodně se opakujícím jevu, který byl v odborném prostředí rozpoznán dlouho předtím, než se mu dostalo pozornosti veřejnosti. Abychom pochopili tyto mechanismy rituálního násilí, musíme znát také historické programy kontroly mysli. V 50. letech 20. století zahájila CIA projekt MK-Ultra. Jednalo se o výzkumný program zaměřený na manipulaci s lidským vědomím. MK-Ultra zahrnovala více než 140 dílčích projektů s experimenty na lidech, při nichž byly použity drogy, především LSD, hypnóza, elektrické šoky, spánková deprivace a smyslová deprivace, tj. deprivace podnětů. Cílem toho všeho bylo vyvinout mechanismy kontroly mysli a chování. To, co je v oficiálních dokumentech o MK-Ultra pouze naznačeno, mnozí přeživší uvádějí v rituálním kontextu jako skutečnou zkušenost. Zarážející je, že používají stejné techniky, stejné cíle a někdy i stejné skupiny pachatelů. Samozřejmě existují i přeživší ze samotného programu MK Ultra, který se nyní nazývá "Projekt Monarch". Mary Sparrow je jednou z nich. Její výpověď najdete na stránce "50 hlasů o rituálním zneužívání" (https://www.50voices.org/). Ale také Cathy O'Brien a Katie Groves. A již v roce 1995 - což je také důležité - svědčili přeživší MK-Ultra ve Washingtonu DC před "Poradním výborem pro radiační experimenty na lidech". Protokoly můžete stále najít. Nic z toho není nová myšlenka. Zásadní je, že rituální násilí a MK-Ultra nejsou oddělené jevy. Spojuje je společná ideologie, satanismus jako systém moci a kontroly. A v obou kontextech nacházíme i stejné základní principy, totiž totální podřízení jedince, dehumanizaci prostřednictvím extrémního násilí a vytvoření nástrojů, tedy lidí, kteří plní rozkazy, aniž by si nato později pamatovali. Psycholog Dr. Corydon Hammond o těchto souvislostech otevřeně hovořil již v roce 1992 na konferenci v tzv. "Greenbaumově projevu". Popsal, jak satanistické kulty a programy tajných služeb pracují ruku v ruce s navozením disociace (psychické vypnutí nebo odloučení - např. pocit transu, pocit nereálnosti). Ochranná reakce mozku, často způsobená stresem nebo nadměrnými nároky] a naprogramování těchto osobnostních struktur pro určité úkoly u obětí. Mnozí přeživší proto také uvádějí, že pachatelé byli zakotveni jak v armádních kruzích, tak v tajných službách, ale také v kultech - jinými slovy, měli, chcete-li, dvě tváře téže ideologie. Jedním z významných příkladů je podplukovník Michael Aquino, který byl také veleknězem Setova chrámu. [Lois] Totální satanista, ano! [Marcel] Základem této kontroly je, dá se říci, disociace, odštěpení. V důsledku extrémních, většinou opakovaných traumat se vědomí nakonec rozdělí na jednotlivé části. A těmto vnitřním částem pak mohou pachatelé přidělit nové identity, úkoly a spouštěče, tzv. Nosiče. A velmi stručně o nejdůležitějších metodách, jak to funguje, jak se to vyvolává. Patří sem "indukční trauma" vyvolané mučením, bolestí, zneužíváním, elektrickými šoky nebo zážitky blízké smrti, jako je utonutí, a také hypnóza a sugesce. Celá věc je kombinována se symboly, čísly nebo řadami písmen, jako jsou "abecední kódy", a pak tato deprivace podnětů, například v nádržích nebo komorách, srovnatelná s tím, jak je zobrazena v seriálu "Stranger Things"; inspirovaná skutečnými experimenty. Poté se podávají drogy, často v kombinaci s elektrickými šoky, které zvyšují sugestibilitu, tj. Připravenost nechat se ovlivňovat. A pak je tu také programování prostřednictvím rituálů, při nichž pachatelé simulují duchovní úroveň, aby obětem vštípili takové nadpřirozené mocenské struktury. Ve svém výzkumu jsem pak tyto mechanismy porovnával se zveřejněnými dokumenty MK-Ultra. A lze říci, že základy jsou velmi jasně zdokumentovány. Ústředním prvkem mnoha zpráv o obětech jsou také takzvané programy sebedestrukce nebo sebevraždy, které tímto způsobem umožňují trvalou kontrolu oběti a zabránění jakéhokoliv odhalení. Programy jsou pak spouštěny spouštěči, jako jsou klíčová slova nebo symboly, určité zvuky nebo hudba nebo kontakt s určitými lidmi či institucemi, například v rámci terapie. Takže když oběť mluví o svých zážitcích, začne najednou panikařit nebo si ubližovat, protože její vnitřní část byla naprogramována tak, aby chránila pravdu. Dalšími rolemi těchto vnitřních částí jsou pak zpravodajci, karatelé nebo programátoři. [Lois] Marceli, mohu tě na chvíli přerušit? [Marcel] S radostí. [Lois] Známe hudebníky a herce, kteří si vzali život. A pak si vždycky říkáte: "Teď mají slávu, mají peníze. Proč se teď zabíjejí?" Existuje nějaká souvislost s tímto "sebevražedným programem"? Že by chtěli vypovídat a pak se tento program najednou spustil? [Marcel] Ano, to je velmi správná otázka a také velmi důležitý postřeh, zejména u celebrit, kde lidé říkají, jak jste právě zmínil: "Mají bohatství, pozornost, měli by být šťastní, i když je s tím jistě spojena určitá míra stresu." Může se stát, že v některých případech - zejména pokud existují náznaky, že by někdo chtěl vypovídat - se takové programy spouštějí. To se samozřejmě zpětně těžko dokazuje. Nicméně se domnívám, že se jedná spíše o ojedinělé případy. U některých se to dá již plně předpokládat, jsou to ti, kteří již naznačili, že chtějí o věcech mluvit nebo se dokonce již určitými kritickými tématy tabývali. V mnoha případech za tím však bude něco jiného. A musíme si položit otázku: "Co je to za velký vnitřní konflikt, který tyto prominentní "celebrity" mají a který nakonec vede k sebevraždě?". To však vede k ještě temnějším nebo stejně temným kruhům, kdy si musíme položit otázku: "Jaká byla cena této slávy? A vznikají v důsledku toho konflikty svědomí, nebo snad dokonce existují mechanismy, které přesahují tyto techniky ovládání mysli, jak jsem je popsal, a zotročují takové lidi takříkajíc na velmi, velmi hluboké úrovni?" To by přesahovalo rámec, ale je to velmi, velmi důležitý bod. [Lois] Děkuji, velmi dobře, ano. [Marcel] Ano, přejděme od programu sebevražd k širšímu pohledu. Nejde jen o pamětníky z Německa nebo, jako Chantal Frei, ze Švýcarska, ale i z mnoha dalších zemí, například z Velké Británie, USA, Nizozemska, Austrálie a Švýcarska. V zásadě lze říci, že po celém světě existují zprávy s podobnými vzorci - stručně řečeno. Ve většině případů je pachatelem vlastní rodina. Jsou udávána místa činu, jako soukromé vily, kostely, podzemní prostory, vojenské objekty nebo lesy. Dále je to ovládání mysli, obchodování s lidmi, dětská pornografie, prostituce a takzvané snuff filmy [reálně vypadající filmové záznamy vražd, sebevražd a podobného násilí pro zábavné účely], ale také propojení mezi těmito místními kulty, kde k tomu dochází, a mezinárodními sítěmi. A celá věc, tyto struktury, se pak opět překrývají s organizovaným zločinem, ale také se státními nebo vojenskými oblastmi, v nichž se provádějí pokusy na lidech. Jako příklad uvádí Chantal Frei spojení s americkou vojenskou základnou "Dagger Complex" v Darmstadtu, kde takové zkušenosti nasbírala. Cathy O'Brien například uvádí jako místa činu také četné vojenské základny v USA, stejně jako například zařízení NASA. [Marcel] Ve své knize "Uncle Sam's" rozebírám výpovědi Katie Groves, která na videích vypráví o svých zážitcích z takzvané "snuff factory", kde se vyráběly filmy o zabíjení dětí. Popisuje, jak byly tyto děti systematicky zneužívány, mučeny a zabíjeny v podzemním zařízení v Texasu. Podle jejího prohlášení bylo zařízení pod kontrolou CIA, která údajně provozuje mezinárodní síť obchodníků s dětmi. "Experiment dálkového vidění", který si objednala, skutečně existenci tohoto zařízení nade vší pochybnost potvrdil. A přestože se tato tvrzení, kromě "dálkového vidění", obtížně ověřují, je třeba říci, že v mnoha detailech odpovídají vzorcům jiných přeživších, zejména v kombinaci s rituálními prvky, vojenským kontextem, ale i složitými programovými metodami. V některých případech uvádějí přeživší osoby, které se navzájem neznaly, stejná nebo specifická místa činu i pachatele. V průběhu svého výzkumu jsem u CIA také podal takzvanou FOIA žádost, tedy žádost o informace podle amerického zákona o svobodném přístupu k informacím. A pak jsem požádal o předání všech dokumentů týkajících se výše zmíněné Cathy O'Brien, které se podařilo přežít MK Ultra. A odpověď CIA je velmi zajímavá. Ta totiž zněla takto: "Existenci či neexistenci dokumentů nelze potvrdit ani zpochybnit. Existence či neexistence takových dokumentů je v současné době sama o sobě utajována, a tudíž chráněna před zveřejněním." A když se nad touto odpovědí zamyslíte, znamená to, že se tu oficiálně říká: "Samozřejmě existují spisy, ale z důvodu národní bezpečnosti je nelze zveřejnit." V opačném případě by jednoduše uvedli: "Nebyly nalezeny žádné záznamy". Takže "nic není". A skutečnost, že vůbec existuje něco v souvislosti s Cathy O'Brienovou, je velmi silnou indicií, že na jejím příběhu něco je, například. Kromě psychologické a technické roviny je třeba také říci, že duchovně-ideologické zázemí hraje velmi důležitou roli. Mnozí pachatelé se považují za součást satanského nebo luciferiánského řádu, který chce získat moc prostřednictvím utrpení, smrti a podmanění. Tyto rituály jsou pro ně víc než jen symbolika. Věří v energii nebo sílu, kterou lze touto obětí získat. A právě tato víra se v sektářských rodinách předává z generace na generaci a následně se spojuje s elitářským chápáním světa: Totiž vyvolení - z jejich pohledu - stojí nad ostatními lidmi, jichž se však současně kvůli jejich početní převaze bojí. [Lois] Ano. [Marcel] Důležité jsou také důsledky pro oběti, tedy oběti těchto systémů. Trpí nejzávažnějšími následky traumatu, jako je komplexní disociace [psychické vypnutí nebo odloučení - např. pocit transu, pocit nereálnosti]. Ochranná reakce mozku, často způsobená stresem nebo nadměrnými nároky], flashbacky - zmiňované Sandrou a Chantal - úzkostné poruchy, nutkavé chování. Následkem dlouholetého zneužívání mohou být i tělesná onemocnění. A často také hluboké krize identity. U mnoha postižených se proto také vytvoří tato disociativní struktura identity, jak zamýšleli pachatelé. To znamená, že uvnitř bude velký počet lidí, kteří se objevují i navenek. Když tedy mluvíme o rituálním násilí a kontrole mysli - a já se pomalu blížím ke konci -, nejde jen o odhalování jednotlivých případů, ale o ústřední otázku, kolik toho tyto síly vědí o lidském vědomí a jak pak tyto znalosti zneužívají k dosažení určitého konečného cíle. Konkrétně jde o vytvoření - z jejich pohledu - satanské světové říše. Je velmi důležité, že máme nezávislý výzkum disociace [psychologické vypnutí nebo odloučení - např. pocit transu, pocit nereálnosti. Ochranná reakce mozku, často v případě stresu nebo nadměrných nároků] a programování založené na traumatu a také, že existují bezpečné prostory pro ty, kdo přežili. Ale také odvahu spolupracovat napříč institucemi, protože mlčení chrání pouze pachatele. Vzdělání a informovanost jsou prvním krokem k přerušení tohoto cyklu. Svou práci považuji také za příspěvek ke komplexnějšímu objasnění těchto mechanismů. Rituální násilí není okrajovou záležitostí, ale zrcadlem toho, co se děje, když tajné okultní skupiny nepozorovaně rozšiřují svůj vliv v naší společnosti. [Lois] Ano, pane. [Marcel] Je tedy i na nás, abychom se tím blíže zabývali, brali oběti vážně a postarali se, aby se tato zjištění dostala k široké veřejnosti. To přece ohrožuje svobodu každého jednotlivce. Rituální násilí a ovládání mysli, jak již bylo řečeno v přednášce, jsou výrazem stejné destruktivní myšlenky: že člověka lze ovládat, zlomit ho a přivlastnit si jeho duši, ovládnout jeho duši. A přesto každá pravda, která vyjde na světlo - a to je takříkajíc pozitivní aspekt celé věci - tento systém oslabuje. Osvícení nakonec začíná, když nevyslovitelné vyjádříme slovy a když se přeživší - jako Sandra a Chantal - odváží promluvit. A to vyžaduje platformy, jako je tato. Takže vám ještě jednou děkuji. A chtěl bych poděkovat všem posluchačům, že jsou připraveni naslouchat, ale také pozorovat a nezavírat oči. Moc vám děkuji. [Lois] Ano! Děkuji! Děkuji vám, Marceli, během několika minut jste vytvořil spojnici s tím, co můj otec na začátku této konference zmínil. Právě poukázal v rámci našeho desetiletého výzkumu, jak tyto tajné struktury ze satanismu vzešly. A z jejich vlastních úst jsme slyšeli, že chtějí nastolit satanský světový řád. Jsou však v početní převaze. Jsme mnohem lepší než oni, jen kdybychom si to uvědomili! Pokud se dovnitř dostane světlo, celá tato zločinecká konstrukce se zhroutí. A k tomu nám zbývá již jen kousíček. A proto: pokud budete všichni šířit tuto přednášku a celou konferenci AZK tak, aby se stala skutečně světlem, pak se tento satanský světový řád zhroutí. Děkujeme vám za váš boj za odhalení těchto krutých praktik. Pro naše diváky se nyní také nabízí otázka: Jak je možné, že takové zločiny nejsou policií trestány a ptávním řádem pronásledovány? Rád bych se na tuto otázku obrátil na Uweho Kranze. [Stručný životopis Uwe Kranze] Uwe Kranz je policejní důstojník, bývalý ministerský rada a bývalý prezident durynského zemského kriminálního úřadu. Byl národním expertem Europolu. Jako odborník na otázky bezpečnosti a terorismu pravidelně publikuje v mnoha médiích. Uwe Kranz se již více než 50 let podílí na boji proti organizovanému zločinu, extremismu a terorismu. Během své služby se věnoval především ochraně dětí. To je zřejmé, když se podíváte na oblasti jeho profesní kariéry: Byl komisařem pro záležitosti mládeže, působil v oblasti prevence kriminality, v boji proti sexuálnímu násilí na dětech a proti obchodování s lidmi a jejich orgány na národní i mezinárodní úrovni a pracoval také pro kriminálněpolitická svazy. Uwe Kranz na svých webových stránkách publikuje články na témata jako "Sexuální zneužívání dětí" a "Kontrola mysli". Jako kriminalista v důchodu zprostředkovává pohled na Deep State ("hluboký stát") a sleduje aktuální světové dění. Svými zkušenostmi a znalostmi přispívá také jako člen a řečník na tiskových sympoziích pořádaných renomovanými sdruženími, jako jsou "Axion Resist" a MWGFD e.V. [Mediziner und Wissenschaftler für Gesundheit, Freiheit und Demokratie, e.V.]. Ty byly zřízeny s cílem chránit blaho dětí, svobodu a právní stát. Zde hovořil o tématech jako pedofilie, sexualizace v raném věku a obchodování s dětmi. [Lois] Je mi zvláštní ctí, že mohu na 22. ročníku AZK přivítat zkušeného kriminalistu Uwe Kranze. Čest je na mé straně. [Lois] Těší mě, že jste tady. Ano, máte půlstoletí kriminálních zkušeností v boji proti sexuálnímu zneužívání dětí. Jako policejní důstojník jste stál v čele těchto vyšetřování, dokonce i jako ministerský rada a šéf durynského kriminálního oddělení. Jinými slovy, případy vám byly nahlášeny a vy jste je pak vyšetřovali. Ale co se dělo dál? [Uwe Kranz] Problém je v tom, že nejdříve je třeba předložit důkazy, aby se řízení mohlo dostat také na státní zastupitelství, kde by bylo přijato, přepracováno na obžalobu a předloženo soudu. A na této cestě bohužel dochází k mnoha a mnoha selháním. Je frustrující, když někoho ráno zatknete a odpoledne se s ním znovu setkáte. - Představil jsem si to: Chycen ráno, propuštěn v poledne. Velmi často se například setkáváme s problémem, že policie velmi často přijíždí s trestným činem vraždy a poté začne vyšetřovat vraždu. A pak, cestou na státní zastupitelství, se najednou z vraždy stane ublížení na zdraví s následkem smrti. Pak můžete skončit u zcela jiné právní látky a zcela jiných problémů. Nebo když se jako v nedávném případě musíte vypořádat s násilníky, kteří se dopustili hromadného znásilnění a pak odcházeli od soudu a spokojeně si pískali, protože soudce nemohl stoprocentně vyloučit, že se na něm dívka přece jen mohla podílet. V tomto bodě začíná být celá věc poněkud pochybná. A existuje velké množství možností, jak řízení přerušit nebo je změnit na psychiatrickou hospitalizaci atd. Takže někde v tomto oboru došlo ke zlomu a bohužel je to i tento případ. S těmito oběťmi je třeba zacházet opatrně a vážně. Máte plné právo na to, aby s vámi policie a soudní systém jednaly řádně. [Lois] Děkuji za vaše vyjádření. Mluvíte také o takzvané "pedokriminalitě" a o známostech, které prý sahají do "vysokých kruhů". Jaké jsou vaše poznatky? [Uwe Kranz] Ano, předpokládejme tedy následující: Dutrouxův případ mám vždy ve svých prezentacích v PowerPointu. Případ Dutroux bezpochyby znáte. Belgický pedofil, který ve vězení zabil jedenáct dětí a dvě nechal vyhladovět. Protože ve vězení nic neprozradil a děti pak zemřely hlady. Byl to hrozný případ. Celá řada svědků měla buď nehody, nebo zemřela za pochybných okolností, nebo cokoli jiného. A případ Dutroux již ukázal, že do těchto kruhů zneužívání dětí byly zapojeny všechny vrstvy společnosti. A tak se dostala na vrchol politiky, na vrchol kultury, televize a médií. Proces byl synonymem toho, co je hlavním problémem. Ať už je to Epstein, nebo ne, je to úplně stejné. U Epsteina mají také konexe až do nejvyšších míst v politice, showbyznysu, u státních zástupců - čert ví, kde všude- u vysoce postavených úředníků a politiků. Totéž udělali i s "Diddym" Seanem Combsem, který je rovněž známý. Ten nyní "schytal" čtyři roky a dva měsíce. Jedná se vlastně o malicherné odsouzení, protože jednoduše vyškrtli celou oblast organizovaného zločinu. Řeklo se, že to zastavíme a teď ho odsoudíme jen kvůli jednomu zneužití přítelkyně nebo manželky. A celý proces se pak omezil na malý úsek. V mnoha případech jsou proto tyto postupy roztříštěné, záměrně roztříštěné. V roce 1995 proběhlo v Anglii rozsáhlé řízení. To tak fungovalo ve všech případech, politika, média, velcí magnáti a kdovíkdo ještě. V průběhu let se proces zmenšoval a zmenšoval, až nakonec z něj nic nezbylo. Nakonec šlo o malá soudní řízení – byla rozmělněna a rozkouskována takříkajíc na sousta, na právní sousta, a pak už v nich moc obsahu nezbylo. To přirozeně vyvolává podezření, že zde dochází k ovlivňování. To nelze jen tak beze všeho odmítnout. [Lois] Uvědomili jste si tedy tento princip - jako to probíhalo s Epsteinem, Dutrouxem, P. Diddym a jinými - ve vašem regionu, tyto principy? [Uwe Kranz] Zásady jsou všude stejné, bez ohledu na zemi. Musíte vycházet z toho, že k sexuálnímu zneužívání malých dětí, dívek a mladistvých dochází v celé Evropě i ve světě. Když se podíváte například na NCMEC - americké centrum pro hlášení pohřešovaných a zneužívaných dětí - ještě před čtyřmi nebo pěti lety zde bylo 50 000 případů. V současné době máme ročně nahlášeno 205 000 případů. [Lois] Šílenství! [Uwe Kranz] Ale my jsme malé světlo. Pokud porovnáte zprávy NCMEC s Asií, Indií a Pákistánem, pak jsme téměř na milionech. To jasně ukazuje, že se jedná o celosvětový problém, ne jen o problém Německa, Belgie nebo čehokoli jiného. [Lois] Také jsem slyšela, že existuje mnoho oficiálních studií o kultovním zneužívání. Můžete v několika větách vysvětlit, s čím oficiální strana přišla? [Uwe Kranz] Studií je dost. Věřte mi, že studií v této oblasti jsou desítky. Sám jsem napsal dvě studie pro Evropský parlament, 2020 a 2021, ve kterých jsem tyto skutečnosti popsal. A já jsem řekl: "Dobře, co bychom mohli udělat lépe? Co můžeme udělat jednodušeji? Kde můžeme začít?" A udělal se přesně pravý opak, Bylo zřízeno další centrum, centrum pro boj proti sexuálnímu zneužívání dětí. Bum. Nyní máme ještě jedno centrum vedle Europolu atd.. atd.,atd,. Všude máme komisaře a všude jsou studie. V roce 2011 byla vypracována skvělá studie o zavedení směrnic EU pro boj proti sexuálnímu zneužívání dětí. A byla vyhodnocena v roce 2016. Je to dobrá studie. Další studii provedla společnost WeProtect. (https://www.weprotect.org/) Byla to také dobrá studie, měla se jen dál aktualizovat a uvést do praxe, implementovat ji. Prostě se z toho mělo něco vyvinout! Udělali studii, byla hotová, hezky se to četlo, pěkné obrázky, pěkná grafika a pak tralala. Problémem však většinou bývá její uvedení do praxe. Chybí nejen výzkum podloudných oblastí ale také politická vůle se těmito otázkami intenzivně zabývat. Zákony ani tak nechybí, rozhodně nechybí ani žádné studie. Ne, musíte to udělat! Musíte to udělat a musíte to chtít udělat! [Lois] Hodně také mluvíte o sexuální výchově v raném dětství ve školkách a školách. Co k tomu můžete říct? [Uwe Kranz] Ano, sexuální výchova v raném dětství je zvláštní oblast, která mě opravdu šokovala, protože ji vyvinula WHO [Světová zdravotnická organizace] spolu s "Německým spolkovým centrem pro zdravotní výchovu". Od 13. února letošního roku (2025) nese název "Spolkový institut veřejného zdraví". Má ještě více práv, ještě více možností a může toho udělat ještě více, zejména až k ochraně klimatu. A tito dva společně uhnětli tyto směrnice, jak "sexuálně vzdělávat" malé děti. Základní myšlenkou je vlastně to, že dítě - poté, co může být potraceno až po narození, to je jedna stránka věci - je hned po narození označeno za sexuální bytost, která může být také kdykoli zneužita. [Lois si klepe na čelo] A to je tak šílené, že si to ani nedokážete představit. A nejhorší je, že tyto směrnice WHO pro BZgA se odvolávají na vědecké poznatky. A teď se prosím ponořte do vědeckých poznatků a zjistíte, že to všechno pochází od Kinseyho. Muž, který v 60. letech sepsal nechvalně proslulou Kinseyho zprávu o osvobození mužů a žen. Od té doby to vlastně šlo pořád z kopce. Tehdy vznikl termín "sexuální svobodomyslnost". Lhostejnost vůči dětem a sex s dětmi je možný a běžný a je povolen. Byl zaveden fekální jazyk. A tento Kinsey provedl řadu testů. Viděl jsem sérii testů, při nichž bylo čtyřleté dítě 24 hodin týráno, aby dosáhlo 27 orgasmů. Musíte si to představit. Popsal orgasmus, kdykoli dítě křičelo, plakalo, zmítalo se v křečích - čtyřleté dítě mučil 24 hodin, dokud nedošlo k nějaké fyzické reakci - a pak tuto fyzickou reakci definoval jako orgasmus. A pak ti, kteří to dělali, kteří ty děti týrali, někteří z nich byli pasáci, jiní propuštění vězni. To vše se musí prozkoumat a odfiltrovat. A pak si řeknete: "Haló, co to je? Vědecké poznání?" Je to krystalicky čisté zneužívání dětí, čiré sexuální násilí na dětech pod rouškou výzkumu. A pak měl odpovídající žáky. Po Kinseym přišel na řadu Kentler. Objevil se Kentlerův report. Pak tu byl Sielert. A pak tu byl ještě jeden, teď nedávno. Všichni pocházejí ze stejné ideologické stáje. Musíte o tom přemýšlet. Kinsey začal. Poté "dobyli" univerzity a odborné vysoké školy a specializovaná vzdělávací centra. A nyní se generace takových sociálních psychologů a kulturních psychologů a kdovíčeho ještě... Vypadávají ze škol jeden za druhým a plní úřady sociální péče a školních institucí, všude možně a pokračují tak v práci v rámci svého výcviku. [Lois] Šílenství! [Uwe Kranz] Podle mého názoru je to naprosto zcestné. A když se pak podíváte, co tyto směrnice vyžadují - od nuly do čtyř let se dítě musí naučit sexuální masturbaci. Od nuly do čtyř let! Samozřejmě se ptám, který vychovatel to dělá a jak to dělá? A ve Schwäbisch Hallu jsme nedávno nechali v 17 mateřských školách zřídit stanoviště pro zkoumání vlastního těla. Rodiče nevěřili vlastním očím a uším! Nic o tom nevěděli. Nebyli ani informováni. Pokud se tedy jedná o sexuální výchovu v raném dětství, pak v podstatě nejde o nic jiného než o zničení rodiny. To je destrukce rodiny. Jádrem státu, jeho vaječnou buňkou je zdravý rodinný vztah. Je tu otec, matka, dítě, tečka. Existují dvě pohlaví, dvakrát basta. A už jsem u nich pravicový extremista. Já to vím. Ještě krásnější je to, co kdysi řekla Monika Gruberová: "A pokud máme jednoho rodiče1 a jednoho rodiče2, pak budeme mít příště mršinu1 a mršinu2 pro dědečka a babičku. To snad také přijde?" To je samozřejmě vtip, ale faktem je, že to celou věc dehumanizuje. [Lois] Ano, přesně tak. [Uwe Kranz] To už není humánní úroveň a není to důstojné - zejména ne pro dítě. Dítě má také důstojnost. Musíte také chránit jeho práva. A s dětmi by se opravdu mělo zacházet jako s právnickými osobami, a ne jako s něčím, co se dá jen tak nahodit a odhodit. [Lois] Ano! Díky za komentáře. [Uwe Kranz] Takže v celém tom podnikání se objevil jediný pozitivní přístup. To byla Bielefeldská univerzita. Provedla rozsáhlou studii Kinsey, Kentler a spol. a zjistila, že se jedná o plošné zneužívání dětí, sexuální zneužívání. Jednalo se o vysoce zločineckou organizaci, která se nyní rozšířila po celém školicím středisku, kde se školili sociální psychologové, klasičtí psychologové, ředitelé škol apod. A to pokračuje i nadále Takže je toho stále víc a stále častější. A proto není divu, že se dnes v časopisech o výchově dětí dočtete: Je zcela normální, že se s dětmi od šesti do devíti let zachází a vychovávají se tak, aby mohly mít sexuální kontakty. A fyzicky se osahávat a tajně si všude zřizovat malé útulné koutky, kam se děti mohou uchýlit. [Lois] Je to jen další hra, která nahrává pachatelům. [Uwe Kranz] Ano... je mi líto, ale nemám žádné dobré zprávy. To jsou jen negativní zkušenosti, které jsem měl. Většinu svého života jsem strávil bojem za to, aby se sexuální násilí na dětech stalo trestným činem. A v Německu se to konečně, konečně, konečně podařilo prosadit v roce 2021 po letech bojů o to, aby to byl trestný čin. A to trvalo od roku 2021 do roku 2024, ale pak přišel pan Buschmann - tak se tehdy jmenoval, liberální ministr spravedlnosti - a zrušil to. Nyní je to opět přestupek. Takže ani to není žádný velký přínos. Takže všechny formulace, kterými ministerstvo spravedlnosti vysvětluje, proč byl tento výklad trestného činu zrušen, jsou podle mého názoru pouze ubohé výmluvy. [Lois] Ano, to je opravdu ubohá výmluva. Děkujeme vám za vaši angažovanost ve prospěch dětí a především za zveřejnění těchto případů zneužívání. To je velmi důležité. [Uwe Kranz] To se musí stát. [Lois] Děkuji vám, že jste si udělal čas, i když jste právě na cestách. Vaše vyjádření nám opravdu pomohla udělat si o tomto problému jasnější obrázek. Přejeme vám vše nejlepší do další práce, a to i v důchodu. Jste i nadále v plném zápřahu! Děkujeme vám za vaši skvělou vzdělávací práci. Milujeme Vás za to! [Uwe Kranz] Děkuji. Takže se těším, že příště budu s vámi! Pak tam budu taky! [Lois] Ano, jste vždy vítáni! Nyní se obracíme na stejně neohroženou aktivistku, která se angažuje v boji proti únosům dětí, rituálnímu násilí a obchodování s dětmi. Clip up! [Krátký životopis Sabine McNeillové] Sabine McNeill vystudovala informatiku a matematiku a 15 let pracovala v CERNu (Evropská organizace pro jaderný výzkum). Poté pracovala jako organizátorka akcí, softwarová designérka, vydavatelka webových stránek a matematická výtvarnice. V Londýně se angažovala jako dobrovolnický "McKenzie Friend", což je obdoba laického právního poradce. Přitom se dostala do kontaktu s oběťmi rituálního zneužívání a opatrovnictví, kterým justiční systém nepomohl nýbrž jim jenom ublížil. Sabine McNeillová začala tyto případy zveřejňovat na internetu. Vedla kampaň za děti, které stát odebral rodičům, a dokonce tuto otázku vznesla v Evropském parlamentu. "Proto jsme dnes tady. Jsme tu, abychom požádali o pomoc. Jsou děti, které křičí, aby byly slyšet. Když tyto děti neuslyšíte vy, kdo je uslyší?" Celkem sledovala asi 50 případů odebrání dětí. Nejznámější byl "případ Hampstead", v němž zveřejnila videa s výpověďmi dětí Alisy a Gabriela. Děti v něm vypověděly, že jejich otec organizoval satanistickou sektu, která pravidelně zneužívala a vraždila děti. Popsali také, jak jim jejich otec vedl ruce při vraždění dětí. [Dívka] "Náš otec mě a nás k tomu vychovává, protože my to neumíme. Nejsme dost silní na to, abychom kojenci uřízli hlavu. Musí jen držet nůž, položit svou ruku na naši ruku a pomoci nám uříznout dítěti hlavu, protože se to právě učí. Učí mě i Gabriela." [Muž] Navzdory těmto výrokům soud otce neodsoudil, ale děti matce odebral a svěřil je do výhradní péče otce. Později stejný soudce ve skotském případu zneužívání Hollie Greig zajistil, aby otec obviněný ze zneužívání, nebyl vůbec odsouzen. V případě Hampstead se překrývaly nejen kontakty soudkyně, ale i souzených pachatelů. I po rozsudku v Hampsteadu zůstala Sabine aktivní, sbírala desetitisíce podpisů pro petice a dokumentovala důkazy. Dala také k dispozici seznam 175 pachatelů, sestavený jednou matkou. Tím se pachatelé dostali do úzkých a nakonec na ně bylo podáno trestní oznámení. Ve svých 73 letech byla odsouzena k dlouhému trestu odnětí svobody na devět let a po čtyřech letech deportována do Německa. Mnoho jejich webových stránek bylo zrušeno. Navzdory obtěžování, kterému byla ve vězení vystavena, se Sabine nevzdala: Nadále podporuje své kolegy v boji proti zneužívání dětí a obchodování s nimi. [Lois] Ahoj, ahoj Sabine. Obejmu tě! [Sabine] Zdravím tě, Lois. Děkuji, že jsi mě vyslechla. [Lois] Ano, je mi ctí, že jste dnes mohl promluvit na 22. ročníku AZK! Doprovázel jste řadu obětí satanistického rituálního zneužívání a některé z nich jste také doporučil k vystupování v mých filmech. Ve vězení jste se setkali s matkami, kterým byly odebrány děti. Bojovala jste za tyto matky a stále bojujete jako lvice za tyto matky a děti. Povězte nám prosím krátce o svých zkušenostech! [Sabine] Ano, je to těžké, protože nevím, kde začít. První oběti, se kterými jsem se setkal, neměly s dětmi vůbec nic společného. Ve Sněmovně lordů [horní komoře britského parlamentu], kde jsem pořádal akce, byli muži. Nejprve přišly na řadu oběti bank a soudů. A pak přišly ženy a pak děti, které hlásily to nejhorší ze všeho. A už i předtím to bylo všechno tak zlé. Nikdy nezapomenu, jak jedna rumunská sociální pracovnice tvrdila, že portugalská rodina s pěti dětmi nesplňuje podmínky, což – by jí omlouvalo. A to bylo tak ubohé, idiotské a pokrytecké. Prostě se nemůžete na to dívat, aniž byste mohli něco dělat. Kdybych vám měla vyprávět o svých zážitcích, asi nejhorší byl rozhovor se ženou, která měla takzvané "rozlučkové setkání" („Bye-Bye-Meeting“) se svým malým dítětem. A pak měla takzvanou poslední schůzku, než jí byl odebrán. Je to tak nepopsatelně pokrytecké. A je to šaráda, je to groteskní. Ano, ani nevím, jaká slova nejlíp použít. Takže je těžké říct, co je nejhorší. Jak by měly být trestné činy kategorizovány? Podle počtu dětí? Krutost páchaná na dětech, nebo krutost páchaná na rodičích? V naprosto krutých zkušenostech z vězení, kde takzvaní policisté jen zneužívají svou moc, protože oni tu příležitost mají, a dělají všechno možné, jen ne to, co by měli dělat a co se teoreticky káže a požaduje. Je to tak zlé, že si to všechno můžete jen v duchu interpretovat, omlouvat a vysvětlovat. [Lois] Vyprávěla jsi mi o jiné matce, které byly odebrány čtyři děti a páté jí bylo vzato z vězení. [Sabina] No, viděla jsem ji, když byla těhotná ve vězení. Když byla venku, napsala mi - protože existuje služba "Email-a-Prisoner Service" - že i jí bylo odebráno dítě. [Lois] I to páté? [Sabine] Ano. [Lois] ajajaj,. [Sabine] Až do případu Hampstead byla nejhorším případem nigerijská rodina se sedmi dětmi. Všechny děti byly odvezeny. S těmito idiotskými postupy u takzvaných rodinných soudů, které se drží v tajnosti. Takže tam nesmí žádný tisk. A tak je tomu už celá desetiletí. A sedmý se narodil ve vězení. A také jsem byl v kontaktu s americkou matkou, která byla v sousední cele a jejíž dítě zůstalo v Londýně. A poté, co byla exportována, navzdory veškeré mé pomoci. Američanka zažila přesně to, co Nigerijka. A jak řekla sociální pracovnice: "Ano, toho už nikdy neuvidíš." A "velkou věcí" bylo, že nejstarší dcera v rodině byla zneužívána synem pěstounské rodiny. Další dcera řekla matce, že ji vždycky večer žene na podloudné akce, kde jsou jenom muži. A malý syn se matky zeptal, co je to pedofilie. [A co se stalo, když jste byl a ve vězení? [Sabine] No, když jsem byla ve vězení, zveřejnila jsem petici. A pak jsem měla 16 000 podpisů a více. A také jsem měl více než 100 000 zhlédnutí na webových stránkách, které jsem pro děti vytvořila. Pro nejhorší případy jsem založila individuální webové stránky. A tak jsem byla poměrně známý. A tohle je taška se všemi kartičkami, které jsem dostala a kterými jsem si vyzdobila zeď v cele. Nikdy se mi z něj nepodařilo vyrobit náhrdelník. Ale samozřejmě jsem je nechtěl vyhodit. [Lois] Sabino, jsme rádi, že se ti dostalo tohoto povzbuzení a že se ti ho bude dostávat i nadále. Byl jsem naprosto šokovaný, když jsem viděl v přímém přenosu, jak se takové dítě odebírá. Dovolte mi, abych vám to stručně ukázala. [Klip] [Muž1] "Takže v tuto chvíli máte přesně jednu možnost. Musíte ho předat záchranáři a pak můžete jít vesele dál se svými přáteli a rodinou, kteří jsou venku. Nebo Vám ho seberu a půjdete do vězení. Toto rozhodnutí musíte učinit vy. Musíte to udělat hned." [Žena] Nenechám ho odejít." [Muž] Dobře. Dobře. Prosím, nechte ho jít, aby se mu nic nestalo, ano? Pojď sem na chvíli. Dobře." [Žena] Nechala jsem ho jít. Nechala jsem ho jít!" [Muž] Ne, půjde do vězení." [Žena] Chtěla jsem jen říct, že to nedokážu, ale nechala jsem ho." [Muž2] "Dejte ruce za záda." [Žena] "Zavřeli dveře sanitky. To bylo to poslední, co jsem viděla." [Muž3] "Unášejí mi vnuka." [Muž2] "Ne, nastup si do auta. Nastup si do auta. To je v pořádku." [Žena] "Chci se rozloučit." [Muž2] "To je v pořádku. V autě. [Žena] "Chci se rozloučit." [Muž2] "Jen to zhoršuješ." "Každé dítě má pro stát hodnotu přibližně jednoho milionu dolarů." [Lois] Tak tohle je dědeček toho dítěte. [Sabina] Je to tak sprosté a tak zlé. Vždyť "jen dělají svou práci", ne? Je to stejné jako za nacistů, jak se to dá nazývat. Pouze plní příkazy a stali se tak robotickými. Nemají žádné vlastní emoce. Už nevědí, co je správné. [Lois] Ano. To jde shora. Všechno to obchodování s dětmi je podporováno. Můžete to také potvrdit? [Sabina] Ano, ano, shora, na jakékoliv úrovni. Sociální pracovníci to bez policie nezvládnou. Policie to bez soudů nedokáže. [Lois] Ano. Jsi svědek, který to všechno zažil na vlastní kůži. [Sabina] Dalo by se to tak říct. [Lois] Ano, opravdu bychom vám chtěli moc poděkovat za vaši angažovanost ve prospěch těchto matek a dětí. Založili jsme platformu Vetopedia, kde se tyto matky mohou registrovat a zaznamenávat své případy péče o děti. Abychom mohli lépe a lépe pochopit systém, který se za ním skrývá. Budeme samozřejmě rádi, když o tom budete informovat a zveřejníte to na své síti, milá Sabino. [Sabina] Ano, je to neuvěřitelné, co děláte. Je to opravdu, opravdu skvělé. Děkuji, že jste mě vyslechli. [Lois] Ano, velmi, velmi vám děkuji za váš závazek vůči těmto matkám a dětem! To je opravdu skvělé. Určitě o tom budeme informovat, milá Sabine McNiell. A milujeme tě. [Sabine] Děkuji. Já také děkuji. Neuvěřitelně si vážím všeho, co jste udělali a děláte. A obdiv. [Lois] Ano. Jsi na tom stejně jako my. Jsi tak nebojácná a statečná. To je neuvěřitelné. Chtěla byste ještě něco vzkázat divákům v AZK? Cokoli? [Sabine] No, AZK je o cenzuře. A já jen doufám, že to, co se stalo mně, se při vší té práci, kterou jsem vložil na internet, nikomu jinému nestane. Tolik to poškodilo mě i obětí. Cenzura se jednoduše přesunula na digitální úroveň. A to, co se děje, je špatné, špatné, špatné. Jde o to, že si to většinou nedokážete představit. Nechcete se seznámit s negativními pocity a zkušenostmi. [Lois] Ano, správně, všechny vaše domovské stránky byly jednoduše převzaty z internetu. Veškerá vaše práce pro oběti byla zničena a smazána. To je tak zlé [Sabine] Bohužel ano. [Lois] Ale vychází to na světlo, vychází to na povrch, milá Sabino. A celá AZK se o to postará. Ano? [Publikum hlasitě křičí:] Ano! [Lois] Sabině je již 81 let a v životě toho tolik vytrpěla. Bylo opravdu dobré, že se s námi o to dokázala náležitě podělit. A to mě opravdu dojalo. A nyní bychom rádi pokračovali nedávným případem, který byl zadán do Vetopedie, a to Corinne Ioli. Děti jí byly odebrány. Clip off! [Krátký životopis Corinne Ioli Vetopedie dává lidem hlas, když je chtějí umlčet. To se často stává v případě převzetí dětí do péče. Zejména matky samoživitelky jsou někdy šokoványsoudním systémem, který jim děti brutálně odebral. Podle oficiálních statistik je jen v Německu každý den od rodičů odděleno v průměru 100 dětí. Vetopedia jim nyní dává možnost zveřejnit jejich případ. Jednou z maminek, která se této příležitosti chopila, je Corinne Ioli. Corinne Ioli je Švýcarka. V roce 2019 jí byly násilím odebrány dvě dcery. Osm lidí, včetně policistů a zaměstnanců KESB (Úřad pro ochranu dětí a dospělých), vniklo do jejich domu a odvedlo děti do dětského domova. Otec dítěte, s nímž Corinne Ioliová žije odděleně, na ni podal stížnost. Důvodem byla nepodložená obvinění, která odborný personál vyvrátil. Švýcarská justice však doposud ve všech instancích ignorovala neprůstřelné důkazy a podporovala otce dítěte, který se snaží matku zahnat do kouta prostřednictvím trestního řízení. Tomu předcházela změna chování dívek vůči otci dítěte, když s ním a matkou ještě žily. Odmítali jakýkoli fyzický kontakt a bránili se škrábáním, kousáním a bitím. Zároveň se u otce dítěte objevily pedofilní sklony. Tyto události přiměly Corinne Ioli, aby se rozešla se svým otcem. Poté ji nahlásil pro ohrožení blaha dítěte. Na otcovy znepokojivé tendence nikdo nereagoval a neprovedl žádné vyšetřování. Naopak. Pečovatelka z domova, kde děti žily, se vyjádřila takto: "I když otec zneužívá své děti, ony ho stále milují" a "většina mužů má pedofilní fantazie, málokdy dojde k činu". Tato pečovatelka je nyní novou partnerkou otce. V roce 2021 dosáhla úplného zákazu styku s matkou, který platí dodnes. V důsledku toho soudce odebral matce dítě z péče a svěřil je otci. V září 2024 se otec s novou partnerkou a oběma dívkami přestěhoval do Švédska. Corinne Ioli ještě dnes bojuje za svá mateřská práva. Věnuje se osvětové činnosti a odhaluje machinace, které se skrývají za nezákonnými detenčními centry. Více informací najdete na jejich webových stránkách www.kinder-zurueck-nach-hause.ch a www.MamaLoveCollection.com . [Ahoj, drahá Corinne. [Corinne] Ahoj, drahá Lois. [Lois] Když to slyšíte, jste opravdu ohromeni. Jak se něco takového může stát? [Corinne] Taková takzvaná pokřivená umístění se odvolávají na "syndrom odcizení rodičů", PAS. PAS založil Richard Gardner, který byl sám pedofil. PAS tvrdí, že pokud dítě odmítá otce v souvislosti s rozchodem rodičů a/nebo dokonce vypráví o sexualizovaném násilí ze strany otce - tak PAS tvrdí, že dítě lže. Matka s ním takto manipulovala. Vztah mezi matkou a dítětem byl příliš úzký, téměř symbiotický, a proto muselo být dítě odebráno z péče matky, umístěno k otci a kontakt s matkou byl přerušen. Náš případ obsahuje všechny prvky PAS. Pedofilní téma v podobě pedofilních fantazií. PAS se však používá i v případě, že existují nezvratné důkazy o znásilnění dítěte otcem. Je důležité si uvědomit, že rozsah znásilnění dětí je obludný. Zejména v rodinném kontextu, tedy opakovaně a po mnoho let. Víme také, že na každých tisíc obvinění ze zneužívání dětí připadají jen dvě smyšlená. Jednalo se o studii francouzského ministerstva spravedlnosti. Mýtus, že matky si zneužívání vymýšlejí, se ukazuje jako jasná strategie ochrany pachatele. [Lois] Aha, dobře. Takže pak vlastně můžete říct, že PAS je jakýmsi ochranným štítem pro násilníky na dětech? [Corinne]Přesně tak, to je ono. Matky a děti jsou vykreslovány jako lhářky, které jsou nuceny mlčet, a my jsme vlákáni do pasti jednotlivých případů. V žádném případě nejsme ojedinělými případy. V mezinárodním měřítku jsou nám známy stejné textové moduly a klíčová slova ve znaleckých posudcích a v rozhodnutích. Stejný teror ze strany úřadů pozorujeme i v mezinárodním měřítku vůči matkám, které se snaží chránit své děti. PAS a tato nezákonná odebrání dětí způsobují dětem a matkám těžkou traumatizaci, včetně disociace. [Disociace: psychické vypnutí nebo odloučení - např. pocit transu, pocit nereálnosti. Ochranná reakce mozku, často způsobená stresem nebo nadměrnými požadavky]. Jako by to nestačilo, proti matkám, které se snaží chránit své děti, se pořádá hon na čarodějnice, a to na všech úrovních, profesně, společensky, finančně i do bezdomovectví. Protože čemu se pachatelé vyhýbají doslova jako čert svěcené vodě? Jednak jsou to zdravé děti, které matkám o možném týrání řeknou, a jednak samozřejmě matky, které toto odebrání dětí přežijí, navazují kontakty a mluví o tom. Veřejně. Dochází k ďábelskému zkomolení pojmů. A to musíme znovu napravit. Chtějí, abychom mlčeli, a tak mluvíme. Chtějí nás dostat dolů, takže se nenecháme. [Lois] Ano. Velmi, velmi pěkné. [Corinne] Ale to je náročné. A jde o to, abyste se každý den vytáhli za vlastní cop. Samozřejmě pomáhá láska k dětem. A pak přijde pomoc. A my jsme na této pomoci závislí. [Lois] Ano, děkuji mnohokrát. Na tomto místě shrnu, jak jsem to pochopila: PAS je teoretický konstrukt, který se tváří jako vědecký. Vytvořil ji pachatel, aby zdiskreditoval oběti a ochránil tak sebe a další pachatele. To mi také zní velmi povědomě, protože to samé známe z "Nadace syndromu falešné paměti". [zájmová skupina lidí, kteří tvrdí, že byli falešně obviněni ze sexuálního zneužívání]. Takže ten, kdo má falešné vzpomínky, že je všechno špatně. Existují nějaké souvislosti mezi PAS a syndromem falešné paměti (FMS)? [Corinne] Rozhodně. Richard Gardner, jak jsem řekl, vynálezce PAS, byl sám pedofil. Rodiče, kteří založili nadaci "Syndrom falešné paměti", byli rodiče, kteří byli svými dětmi obviněni z rituálního zneužívání. Tyto dvě oblasti se do značné míry překrývají. Víme o případech nezákonného odebírání dětí po PAS u nás i v zahraničí, kdy jsou děti odebrány matce, nařízeno jim jít k otci a otec je odvádí na tyto rituály a tam je mučí. [Lois] Takže Richard Gardner, zakladatel této organizace, je nyní mrtvý a Nadace pro syndrom falešné paměti byla rozpuštěna. A přesto dodnes rozhodují o pedofilii a rituálním zneužívání. Jak je možné, že je tak vytrvalý? [Corinne] PAS chce zabránit tomu, aby pedofilie vyšla najevo. Nadace "Syndrom falešné paměti" chce zabránit tomu, aby se satanistické sítě dostaly na světlo. Zabýváme se podstatou zla. Pokud padnou tato dvě témata, pak i ostatní - a tím myslím finance, farmacii, média, vzdělávání atd. - padnou samy od sebe. A proto bychom měli spojit síly v boji proti pedofilii a nezákonnému odebírání dětí. Toto je nesmrtelná hlava Hydry. Jakmile ji srazí, je poražena. [Lois] Ano! Poslechněme si to! Velmi pěkné! Děkuji ti, že jsi tam stála jako skála. [Corinne] Děkujeme ti, Lois. A přeji vzrušující AZK. [Lois] Děkuji, děkuji. Nyní bychom rádi předali slovo ženě, která také stojí jako skála už 30 let. A toto je Andrea Christidis. Clip off! [Stručný životopis Andrey Christidis] Dr. Andrea Christidis je bojovnicí za pravdu a spravedlnost - pro děti a rodiče. Je psycholožkou pro klinickou, pedagogickou a neuropsychologickou, kriminalistickou a forenzní psychologii a behaviorální terapeutkou. Jako nezávislá odbornice již prověřila více než 1000 rodinných případů, aby zjistila, zda úřady pro mládež oprávněně odebíraly děti do péče. Odhalila přitom vylepšování znaleckých posudků, padělané podpisy, zneužívání údajů, falešné diagnózy, korupci ve státní správě, falšování záznamů, hanobení osobnosti a uvádění nepravdivých skutečností. Setkala se také s případy satanistického rituálního násilí. Kvůli svému silnému odhodlání se od počátku setkávala s velkým odporem. Například se ji pokoušeli zbavit profesních titulů. Bylo na ni podáno více než 80 trestních oznámení, ale všechna byla vyvrácena. Dr. Christidis odhaluje, že v Německu dochází k institucionálnímu zneužívání v souvislosti s odebíráním dětí do péče, které je různými způsoby zneužívá. Proti tomu založila v roce 2024 sdružení "Axion Resist". Je složena z odborníků z oblasti medicíny, psychologie, vzdělávání, práva, kriminologie, biologie a informačních technologií a usiluje o ochranu dětí a jejich zdraví, jakož i svobody a právního státu. Fúze umožňuje efektivně spojit odborné znalosti z různých specializovaných oblastí. Dr. Andrea Christidis a její manžel jsou také členy správní rady MWGFD (Mediziner und Wissenschaftler für Gesundheit, Freiheit und Demokratie, e.V.), sdružení, které se zabývá službou zdraví a sociálnímu blahu obyvatelstva. [Lois] Ahoj Andreo! Těší mě, že jsi tady! Rádi bychom od vás slyšeli několik faktů o obchodování s dětmi a odebírání dětí do péče. V této oblasti jste absolutní odborník. Rádi bychom se dozvěděli o vašich zkušenostech. Vedete přednášky, které lidé mohou poslouchat celé hodiny. Máte toho hodně co říct. Dnes máte jen 20 minut, tak vám přeji hodně štěstí při shrnutí! [Andrea] Děkuji za pozvání a uvědomila jsem si, že některé řečníky už znám a sama jsem s nimi vedla sympozia nebo rozhovory. Přesto mě to znovu ohromilo. Teď teprve začínám mluvit o tom, jak se stát může zmocnit všech těch dětí. A začnu hned několika body. Bod jedna - úvod: Dvojí tvář ochrany dětí. Německo je považováno za ústavní stát, bezpečný přístav pro děti. Skutečnost však ukazuje zcela jiný obraz. Na konci roku 2023 bylo přibližně 215 000 dětí v péči jiných osob - v domovech, pěstounských rodinách nebo centrech pro mládež. V roce 2024 bylo každý den od rodičů odděleno přibližně 190 dětí. Každoročně je vedeno přibližně 148 600 řízení týkajících se péče o děti a styku s nimi - až 86 000 dětí je zapojeno a uvězněno ve vysoce konfliktních řízeních. Současně se zvyšují náklady na jeden případ: v roce 2016 již přesahovaly 12 000 eur - dnes jsou výrazně vyšší. Celkové roční výdaje na ubytování v zahraničí dosahují 8 miliard eur. Ochrana dětí se již dávno stala miliardovým byznysem. Za touto fasádou se však skrývá institucionální násilí, ekonomické zájmy a strukturální selhání. Druhý bod: Dr. Reiner Fuellmich provedl průzkum s celosvětovým dosahem. Tento mezinárodně uznávaný právník Reiner Fuellmich se díky výboru Corona dostal do povědomí miliónů lidí. Jeho posláním je osvětlovat politické a sociální problémy. Informoval také o obchodování s dětmi, institucionalizovaném sexuálním zneužívání a korupci ve veřejných orgánech. Když však chce Fuellmich vyšetřit povodňovou katastrofu v údolí řeky Ahr ve výboru Corona, při níž prý byly na břeh vyplaveny lebky mrtvých dětí, což prý nahlásilo mnoho místních obyvatel, tak to samozřejmě svědčí o rituálním zneužívání, začíná boj o moc, který přesahuje hranice Německa. Tento bod vedl (protože byl dnes již několikrát zmíněn) i k dalším lidem, kteří tvrdili, že chtějí vyšetřovat - nejen doktora Reinera Fuellmicha, ale také například Maxe Edera, který je nyní ve vazbě a dosud nebyl obviněn. Reiner Fuellmich, ale také například Max Eder, který je nyní ve vazbě a stále nebyl obviněn, který v té době založil GSG 9 [speciální jednotku německé spolkové policie], který byl v této oblasti velmi, velmi aktivní, a další, v souvislosti s takzvanou skupinou Prinz-Reuß, myslím, že to bylo asi 26 lidí - jsou dnes stále ve vazbě. Dva z nich mezitím zemřeli. Dne 5. září 2022 následuje nepodložené trestní oznámení na Dr. Fuellmicha. Neuspěje, ale soud poté zahájí vlastní řízení. Je to vzorec známý mnoha pedagogům - pokud kladete nepříjemné otázky, sami se stáváte případem. Dr. Reiner Fuellmich později zakládá mezinárodní informační portál ICIC.law (https://icic.law/). Jeho rozhovory - například s Calinem Georgescuem 22. prosince 2022 a Cathy O'Brien 20. srpna 2023 - oslovily diváky po celém světě. Cathy O'Brien byla, jak už dnes vysvětlil Marcel Polte, obětí rituálního zneužívání. Byla také zapojena do tohoto programu MKultra jako "testovací subjekt" – dovolím si tak nazvat. Nyní přecházím k bodu tři: Berlínský případ zneužití - když systém selže. Film pojednává o čtyřletém chlapci, který vypráví své matce o orálním a análním zneužívání ze strany svého otce. Dětský lékař a lékaři z Charité potvrdili silné podezření na trvalé sexuální zneužívání. K dispozici jsou fotografie důkazů a zprávy. O této problematice jsem informovala také loni v prosinci na sympoziu v Bavorsku. Stále se na něj můžete podívat na YouTube na adrese "Axion Resist". Podle matky však berlínský právník oběti nepředal soudu klíčová zjištění vyšetřování. LKA (Státní úřad pro vyšetřování trestných činů) poté vyšetřování ukončil. Důvod: "Všechno to musela být dětská fantazie nebo matčin vliv." Zvukové záznamy z výslechů ukazují, že matka neměla na výslechy žádný vliv. Zvukové záznamy mám k dispozici. Řízení je u konce. Matka se již mnoho let nemůže stýkat se svým dítětem. Chlapci je nyní 14 let. Svědci mi řekli - nemohu to ověřit ani prošetřit – že prý chlapec se nyní účastní pouliční dětské prostituce v Berlíně. Za čtvrté: Eskalace a výsada pachatele. U chlapce se objeví závažné problémy s chováním: Sexuální chování, inkontinence a sebevražedné myšlenky. Nabádá dospělé k sexuálním aktům, opakuje scény zneužívání ve školce a ve škole. Lékaři doporučovali terapii. Ta byla ignorována. Otec ji odmítl, ale přesto mu byla v roce 2015 svěřena do výhradní péče. Matka, jak jsem již řekl, ztrácí s dítětem veškerý kontakt. Po dobu jednoho roku nesměla své dítě vůbec vidět. Pak sporadicky a s doprovodem, a teď už roky nemá žádný kontakt. Zneužívání potvrdilo vícero expertíz. Všechny byly však ignorovány. Úřad péče o mládež v Neuköllnu zdokumentoval masivní sexualizované chování dítěte v letech 2017 a 2018, kdy dítě dlouhodobě žilo s otcem. Chlapec několikrát řekl: "Chci zemřít." Prošel jsem všechny spisy, které mi byly předloženy rodinným soudem atd. Neexistují žádné důkazy o tom, že by matka ohrožovala blaho dítěte. Za páté, propletence a systémová ochrana pachatelů. Matka se dozvídá, že "Národní centrum pro pohřešované a zneužívané děti", NCMEC [American Centre for Reporting Missing and Abused Children] - o kterém se již zmínil Uwe Kranz - zaregistrovalo v tomto případě zprávu o dětské pornografii. Bylo zaregistrováno u LKA (Státní kriminální úřad), ale neproběhlo žádné vyšetřování. Podle matky se Carsten Stahl, který se veřejně prezentuje jako ochránce dětí, zná s údajným pachatelem - otcem - osobně od mládí. Navštěvuje ho také v bytě, který spolu sdílejí - v době, kdy jeho matka ještě žila s jeho otcem. Ale Carsten Stahl žaluje matku, protože řekla, že Carsten Stahl zná tohoto otce. Matka u soudu vyhrává a soudce se ptá: "Čeho tím chce Stahl vlastně dosáhnout? Proč by matka nemohla říct, že otce zná?" Šestý: Případ doktorky Dorothey Thul - Zastrašování lékařky. Pediatrička Dr. Dorothea Thul vypracuje jménem matky lékařskou zprávu, která potvrzuje chronické sexuální zneužívání chlapce. Krátce poté je před svým bytem napadena. Je jí vyhrožováno, je hospitalizována na psychiatrickém oddělení a umístěna do vazby - když nemohla být psychiatricky ošetřena - pro údajnou "urážku". Sedmé: Sociální kontext - Když se ochrana dětí stává průmyslem. Za těmito individuálními osudy stojí systém s falešnými pobídkami. Veřejná péče o děti a mládež pohltí každoročně miliardy. V průměru se za každé ubytované dítě platí více než 12 000 eur měsíčně. Některé organizace dostávají desetinásobek této částky. Politici - sám jsem byl místním politikem, takže to mohu říci - si uvědomují, že chudoba ohrožuje blaho dětí. Pokud má být chudoba hrozbou pro blaho dítěte, nabízí se přirozeně otázka: Proč si dítě nepořídí rodiče? Proč dětské domovy nebo pěstouni dostávají tyto peníze? Kromě toho se zvyšuje chudoba dětí, která má podle Spolkového sněmu "dalekosáhlé důsledky pro celý výchovný proces", nadměrné nároky na rodinné soudy, nedostatek důkazů v případech sexuálního zneužívání a institucionální ochrana pachatelů, která kriminalizuje matky, pokud mají podezření nebo oznámí zneužívání. Mohu to říci, protože jsem před lety prošel více než tisíc rodinněprávních spisů a prozkoumal a zkritizoval mnoho znaleckých posudků. Je velmi obtížné prokázat sexuální zneužívání, pokud se nenajde žádný genetický materiál nebo masivní zranění, to musím říct předem. Pokud to děti tvrdí, je matka často obviněna z manipulace s dítětem. Pak se říká, že je ohrožen zájem matky a dítě přichází k údajnému pachateli - a to mohu skutečně potvrdit téměř ve všech případech. A ještě k tomu institucionální ochrana pachatelů, která kriminalizuje matky - velmi často jsou pak matky trestně stíhány nebo jsou psychiatrizovány. Někdy jsou jim stanoveny diagnózy, které vůbec neodpovídají. To znamená, že každý, kdo o zneužívání promluví, riskuje ztrátu vlastního dítěte. Tímto způsobem se ochrana pachatelů stává nástrojem státu. Za osmé: Historické paralely - Temná stránka domácího vzdělávání. Tyto případy nejsou ojedinělé. Od Kentlerových experimentů přes Haasenburg až po SOS dětské vesničky nebo malou Lenu z Wunsiedelu: Ve státních nebo církevních zařízeních dochází opakovaně k sexualizovanému násilí, mučení nebo smrti. Tyto věci jsou veřejně zdokumentovány. Můžete si je také prohlédnout na naší domovské stránce "Axion Resist" [https://axionresist.com/]. Na toto téma jsme také uspořádali řadu sympozií a uvedli mnoho případů a zdrojů. Mnoho obětí nebylo nikdy vyslyšeno. A ti, kteří pojmenovávají stížnosti - o tom vám mohu leccos říci - se často sami stávají terčem. A za deváté, a také závěr: cena pravdy. Dr. Reiner Fuellmich je symbolem těch, kteří říkají nepříjemné pravdy. Chtěl poukázat na korupci, zneužívání a zneužívání moci. Za to byl trestně stíhán. Doktorka Dorothea Thul diagnostikovala to, co nikdo nechtěl slyšet, a přišla o svobodu. To platí i pro Maxe Edera a další členy skupiny Prinz Reuss a jistě i pro mnoho dalších. A proto bych rád dodal, že na naší domovské stránce "Axion Resist" budeme uvádět dárcovské účty pro jednotlivé oběti, které jsou ve vazbě a naléhavě potřebují podporu - peníze na svou právní obhajobu. Proto to zveřejníme na naší domovské stránce. Matky, které chtěly chránit své děti, byly zbaveny občanských práv. A děti, které potřebovaly pomoc, byly ponechány na systému, aby je zlomil. Vzpomínám si na politika a bývalého německého kancléře Olafa Scholze, který v roce 2002 prohlásil: "Nad dětskými postýlkami jsme již získali vzdušnou suverenitu." To znamená, že stát děti začlenil. Jsou indoktrinovány - již ve školkách a školách - sexuální a nevhodnou výchovou. Měli jsme "originální hru", kde rodiče nevěděli, že cizí muži vnikají do dětských pokojů a sexuálně obtěžují děti. Docházelo i k týrání atd. Takže takové věci se stávají a rodiče nemají šanci. Pokud si stěžují, musí počítat s tím, že jim budou děti odebrány. A hlavní poselství toho všeho je: ochrana dětí nesmí být zástěrkou pro zatajování. Ti, kdo odhalují zneužívání, chrání děti - ne systémy. A ubytování dětí představuje prakticky licenci na tištění penéz. Musím to prostě tak říct. A osvícení začíná tam, kde je ticho povinné. Děkujeme. Děkuji. [Lois] To je zde tak skvěle provedeno v tak krátkém čase, tak kompaktní! Chtěla bych vám velmi, velmi poděkovat za to, že jste se postavili za děti a že jste byli tak stateční. Ta dobrá žena musí neustále čelit soudnímu řízení. Když jsme spolu mluvili po telefonu, musela ještě jít k soudu a tady na další řízení: "Počkejte, já ještě musím...". A ten večer se připravila, protože byla ještě u soudu a tam - prostě: Jste prostě hrdina! Ano, a děkuji, že sis také tyhle body propojila. A já vám přeji mnoho, mnoho úspěchů a ze srdce děkuji za tento příspěvek. [Andrea] Děkuji. Děkuji ti mnohokrát. [Lois] Ano, milí diváci, nyní jsme slyšeli plnou nálož zločinů. Získali jsme představu o tom, co tato satanistická ideologie znamená, co znamená pro děti, co je podstatou satanismu. Ve skutečnosti je namířena proti našim nejslabším, proti našim dětem. Je to téměř nesnesitelné. Na jedné straně můžete klesnout a říct si: Ano, co se tu dá dělat? Nebo také můžeme říci: Ano, to vše nyní vyšlo najevo, protože jsme se duševně sjednotili, takže to již nemůže zůstat skryto. A to je obrovské vítězství. Můj otec to řekl na začátku tohoto AZK, že každé ráno v šest hodin porazíme tyto "zdánlivě neporazitelné" lidi synergickými proklamacemi. Těmito tvůrčími modlitbami víry jsme - řeknu to jen tak - uvedli vše do pohybu, aby tato zvěrstva vyšla na světlo a aby se tato clona, která nad nimi tak ztěžka ležela, rozplynula. A také to, že se stále více pozůstalých odvažuje svědčit, že svědci vystupují, že se stále častěji objevují whistlebloweři, že odborníci odhalují, co se zde děje. A že podstupují veškeré pronásledování, aby to odhalili! Jedině světlo totiž může tyto temné machinace potrestat, až budou odhaleny po celém světě, až už nebudou moci zůstat skryty. A my v tom budeme pokračovat, chci vás povzbudit, abyste tato prohlášení činili každé ráno. Všechny vás zvu, abyste se ke mně připojili, jako to dnes ráno udělal můj otec. A já znovu opakuji: je to výsledek našich synergických prohlášení, že stále více přeživších nachází odvahu - navzdory výhrůžkám smrtí - říci nám všem o zrůdách, které nám tu vládnou, jak se navzájem kryjí a ze stínů tahají za nitky světového dění. A proto se dnes a tady ve všech svých slabostech sjednocujeme a neseme toto poselství dál. Říkám to každému z vás, sedmi řečníkům, že jste odvedli úžasnou práci. Ale my tuto zprávu zveřejňujeme, protože maska spadla a my nyní vidíme, kdo za tím vším stojí a kdo nás tu ve skutečnosti terorizuje. A my tam stojíme v celé své slabosti a říkáme: Dost! Dost je dost!!! Nyní bych rád pozval na pódium svého bratra Eliase a jeho ženu Stefanii. Elias se po přestávce ujme dalšího bloku, kde se budeme zabývat dalšími oblastmi a také si ještě více uvědomíme, jakou máme sílu, když tyto věci s Vetopedií vyneseme na veřejnost – až na to padne zář světla. Ale teď to předávám tobě, Stefanie. Napsala píseň a za chvíli o ní něco řekne. Dokonce si tu můžu zahrát na dudy, což mi dělá dobře, pomáhá mi to se z toho všeho uklidnit. Dobře. [Píseň Steffi Sasek] [Steffi] Jsem Stefanie Sasek, manželka Eliase Saska. Společně máme čtyři malé a velmi roztomilé děti. [Zobrazit rodinné foto] Rád bych vám stručně řekla, jak vznikla moje píseň: Lois, sledovala jsem tvoje dokumentace na Kla.TV, tvoje tři dokumentace o "krvelačné sektě". Opravdu mnou otřásly. Bylo to prostě hrozné. Několik dní po narození našeho čtvrtého dítěte jsem se převalovala v posteli a nemohla jsem ty obrazy dostat z hlavy. Tak neuvěřitelně mě zasáhlo, co se právě stalo, a to je pro matku prostě nepředstavitelné, nepředstavitelně zlé. A pak mi v této těžké hodině svitl paprsek naděje, když jsem si uvědomila: Musíme tu stát v této slabosti, kterou teď máme, a prostě očekávat, že teď něco přijde, co uvolní nové mechanismy, které prostě něco uvedou do pohybu. A pak, jak jsem řekla, jsem dostala jiskru a nechci o tom víc mluvit, protože jsem ji vložila do své písně. Je také moc hezké, že sis, Lois, našla čas a doprovodila píseň svou Panovou flétnou. A je také nesmírně milé, že na pódiu jsou i dva moji švagři a švagrová. Je to koprodukce. Melodii, text a všechno jsme vymysleli společně a máme radost, že teď můžeme tuto píseň přednést. Doufám, že je to pro vás paprsek naděje v tomto těžkém tématu. Děkuji! Ležíš v mé náruči plný důvěry Stále příliš malý na břemena tohoto světa Dveře zavřené, tma musí počkat Ale už teď vím, že to tak nebude vždycky. A stále tě nosím v náručí Ale venku na tebe čeká celý svět. Kdo vás ochrání v těchto neklidných časech? Když cítíte bezmoc a nespravedlnost Ale poslouchej, mé dítě Ne v síle, ale ve slabosti najdeš klíč k tomuto času Tento svět nezmění silní ale ti, kdo ve slabosti spočívají v rameni Stvořitele I když už dlouho stojím na vlastních nohou cítím se jako ty, tak bezmocná a tak malá. Vidím utrpení naší doby a stojím uprostřed bouře jen s důvěrou. Neboť ne v síle, ale ve slabosti leží připraven, klíč tohoto času. Tento svět nezmění silní ale ti, kdo stojí ve slabosti v oku bouře. A všichni silní nemohou ničím pohnout, když s důvěrou spočineme v rameni Stvořitele. Když s důvěrou spočineme v náručí Stvořitele.

od ls

Odkazy: Creative Commons Lizenzen https://www.creativecommons.org/licenses/