Diese Website verwendet Cookies. Cookies helfen uns bei der Bereitstellung unserer Dienste. Durch die Nutzung unserer Dienste erklären Sie sich damit einverstanden, dass wir Cookies setzen. Bei uns sind Ihre Daten sicher. Wir geben keine Ihrer Analyse- oder Kontaktdaten an Dritte weiter! Weiterführende Informationen erhalten Sie in der Datenschutzerklärung.
Již před více než 100 lety probíhaly celosvětové snahy o zavedení povinného očkování proti neštovicím. A i tehdy se proti tomu zvedl velký odpor. Navzdory 36 000 zdokumentovaným zraněním způsobeným očkováním byl v roce 1874 přijat císařský zákon o očkování. Poučme se z toho vzhledem k hrozbě povinného očkování proti korona infekcím na podzim 2022.[weiterlesen]
Víte, že boj proti povinnému očkování není novým fenoménem? Stejně jako před více než 100 lety probíhaly celosvětové snahy o zavedení povinného očkování proti neštovicím, i tehdy existovalo dobře organizované hnutí odporu. Inženýr a kritik očkování Hugo Wegener ve své knize "Impf-Friedhof" (Hřbitov očkování) z roku 1912 dokumentuje na základě individuálních osudů více než 36 000 poškození zdraví způsobených očkováním.
Kniha dokládá následující skutečnosti: Očkovací organizace, úřady a vlády se snažily popírat, popírat a démonizovat zjevné škody způsobené očkováním, a to s drzostí, která překračuje všechny přípustné meze. Dr. med. Seltz z Baden Badenu o jednom případu napsal: "Jestliže se u pětiměsíčního, dosud zdravého dítěte den po očkování objeví stoupající horečka, jestliže lékař diagnostikuje bronchitidu, meningitidu a lymfadenitidu a jestliže do 4 dnů dojde k úmrtí v důsledku ochrnutí srdce, pak jde o tak zjevné poškození očkováním, že je třeba přímo zločinné odvahy chtít tuto příčinnou souvislost popírat.
Podobně se vyjádřilo i několik dalších lékařů z jižního Německa. Statistiky byly zfalšovány, aby se prokázalo, že průběh onemocnění neštovicemi je u očkovaných osob mírnější a že je méně úmrtí než u neočkovaných osob. Lékaři se necítili zodpovědní za své jednání. Očkovací organizace a zdravotnické úřady následky očkování zlehčovaly. Například ve zprávě vojenského lékaře byli lidé, kteří onemocněli po očkování, označeni jako "nemocní neštovicemi", ačkoli se zjevně jednalo o vedlejší účinky očkování. Již v 18. století bylo známo, že v době neštovic nebylo očkování povoleno, což se lze dočíst v úředním věstníku královské vlády v Kolíně nad Rýnem. Nicméně v období neštovic kolem roku 1849 se volání po očkování stalo ještě naléhavějším. V Itálii nebyl téměř nikdo, kdo by nebyl očkován, ale právě tam bylo zaznamenáno nejvíce ohnisek neštovic.
Autor v knize popisuje, jak hygiena a čistota, dobré větrání, čisté oblečení a výživná rostlinná strava chrání před všemi nemocemi. Důkazem toho bylo mimo jiné osvobození pruské armády od neštovic, které bylo způsobeno především zvýšenou čistotou díky umývárnám a střídavým sprchám a lepšímu větrání obytných a spacích prostor posádky. Rodiče se ptali, proč by měli vystavovat své děti riziku očkování, když stejně zemřely při epidemii? Během velké epidemie neštovic v letech 1870-1872 bylo v Německu očkováno 96 % obětí. Přesto byl v roce 1874 přijat císařský zákon o očkování. Ačkoli zákon původně donucení nepředpokládal, přesto se donucení používalo.
Wegener píše o každodenním překrucování práva, nátlaku dogmat a vnucování pravd policejní silou. Bylo vidět, jak jsou lidé bezprávní a bezbranní vydáni na milost a nemilost státu. Už neexistoval žádný zákon. Už tehdy se lidé ptali: Kde jsou právní vědci, soudci a právníci?
Jak se stále více vědělo o neúčinnosti a nebezpečnosti vakcín, rostly protesty veřejnosti po celém světě. K jedné z největších událostí století nakonec došlo v roce 1885 v anglickém průmyslovém městě Leicester. Lidé tam ukázali, jak se bránit tyranské vládě, která trvá na povinném očkování. Díky kampani nenásilných protestů a občanské neposlušnosti se jim podařilo dosáhnout toho, že zákony o očkování prakticky pozbyly platnosti. Vláda v Leicesteru byla nakonec svržena a povinné očkování zrušeno. Tváří v tvář hrozící povinnosti všeobecného očkování proti korona viru na podzim 2022 je otázkou, zda se lidstvo bude ochotno poučit z historie.
17.05.2022 | www.kla.tv/22553
Víte, že boj proti povinnému očkování není novým fenoménem? Stejně jako před více než 100 lety probíhaly celosvětové snahy o zavedení povinného očkování proti neštovicím, i tehdy existovalo dobře organizované hnutí odporu. Inženýr a kritik očkování Hugo Wegener ve své knize "Impf-Friedhof" (Hřbitov očkování) z roku 1912 dokumentuje na základě individuálních osudů více než 36 000 poškození zdraví způsobených očkováním. Kniha dokládá následující skutečnosti: Očkovací organizace, úřady a vlády se snažily popírat, popírat a démonizovat zjevné škody způsobené očkováním, a to s drzostí, která překračuje všechny přípustné meze. Dr. med. Seltz z Baden Badenu o jednom případu napsal: "Jestliže se u pětiměsíčního, dosud zdravého dítěte den po očkování objeví stoupající horečka, jestliže lékař diagnostikuje bronchitidu, meningitidu a lymfadenitidu a jestliže do 4 dnů dojde k úmrtí v důsledku ochrnutí srdce, pak jde o tak zjevné poškození očkováním, že je třeba přímo zločinné odvahy chtít tuto příčinnou souvislost popírat. Podobně se vyjádřilo i několik dalších lékařů z jižního Německa. Statistiky byly zfalšovány, aby se prokázalo, že průběh onemocnění neštovicemi je u očkovaných osob mírnější a že je méně úmrtí než u neočkovaných osob. Lékaři se necítili zodpovědní za své jednání. Očkovací organizace a zdravotnické úřady následky očkování zlehčovaly. Například ve zprávě vojenského lékaře byli lidé, kteří onemocněli po očkování, označeni jako "nemocní neštovicemi", ačkoli se zjevně jednalo o vedlejší účinky očkování. Již v 18. století bylo známo, že v době neštovic nebylo očkování povoleno, což se lze dočíst v úředním věstníku královské vlády v Kolíně nad Rýnem. Nicméně v období neštovic kolem roku 1849 se volání po očkování stalo ještě naléhavějším. V Itálii nebyl téměř nikdo, kdo by nebyl očkován, ale právě tam bylo zaznamenáno nejvíce ohnisek neštovic. Autor v knize popisuje, jak hygiena a čistota, dobré větrání, čisté oblečení a výživná rostlinná strava chrání před všemi nemocemi. Důkazem toho bylo mimo jiné osvobození pruské armády od neštovic, které bylo způsobeno především zvýšenou čistotou díky umývárnám a střídavým sprchám a lepšímu větrání obytných a spacích prostor posádky. Rodiče se ptali, proč by měli vystavovat své děti riziku očkování, když stejně zemřely při epidemii? Během velké epidemie neštovic v letech 1870-1872 bylo v Německu očkováno 96 % obětí. Přesto byl v roce 1874 přijat císařský zákon o očkování. Ačkoli zákon původně donucení nepředpokládal, přesto se donucení používalo. Wegener píše o každodenním překrucování práva, nátlaku dogmat a vnucování pravd policejní silou. Bylo vidět, jak jsou lidé bezprávní a bezbranní vydáni na milost a nemilost státu. Už neexistoval žádný zákon. Už tehdy se lidé ptali: Kde jsou právní vědci, soudci a právníci? Jak se stále více vědělo o neúčinnosti a nebezpečnosti vakcín, rostly protesty veřejnosti po celém světě. K jedné z největších událostí století nakonec došlo v roce 1885 v anglickém průmyslovém městě Leicester. Lidé tam ukázali, jak se bránit tyranské vládě, která trvá na povinném očkování. Díky kampani nenásilných protestů a občanské neposlušnosti se jim podařilo dosáhnout toho, že zákony o očkování prakticky pozbyly platnosti. Vláda v Leicesteru byla nakonec svržena a povinné očkování zrušeno. Tváří v tvář hrozící povinnosti všeobecného očkování proti korona viru na podzim 2022 je otázkou, zda se lidstvo bude ochotno poučit z historie.
from ah. rw. wh.